Věděly jsme, kdo otce udal, ale braly jsme to jako lidské selhání
Vlasta Forejtová rozená Kolofová přišla na svět 30. října 1938 v Březnici. Otec Stanislav Kolofa pracoval jako zámečnický mistr na březnickém velkostatku hraběte Pálffyho a byl také velitelem místních hasičů. S příchodem války se zapojil do odbojové činnosti jako velitel místní Obrany národa. V září 1944 jej zatklo gestapo, vězněn byl v Březnici a později v Klatovech. Aby malou Vlastu nemohlo gestapo použít jako prostředek nátlaku při výsleších otce, maminka ji ukrývala u různých příbuzných a později na infekčním oddělení příbramské nemocnice. V březnu 1945 převezli otce do Malé pevnosti Terezín na celu smrti, kde zemřel 5. května 1945. Vlasta Forejtová vzpomíná na bombardování Březnice na konci války a na boje, když přes Březnici jeli němečtí vojáci do amerického zajetí. V září 1944 nastoupila v Březnici na základní školu, v roce 1953 začala navštěvovat Střední všeobecně vzdělávací školu v Příbrami. V roce 1955 vstoupila do komunistické strany. Vdala se za vojáka z povolání a společně vychovali dva syny. Přestěhovali se do Rožmitálu pod Třemšínem, kde pracovala ve stavební firmě, později i jako vedoucí místního kulturního střediska. V roce 1975 s rodinou přesídlila do Plzně, kde pracovala až do roku 1990 jako ředitelka Městského kulturního střediska. Krátce po revoluci ji ze zaměstnání vyhodili, vzpomínky na sametovou revoluci nemá hezké. V letech 1991–1993 pracovala ve Škodě Plzeň, poté se s mužem vrátili do Březnice. Do roku 2020 dělala předsedkyni Svazu tělesně postižených a byla členkou oblastního výboru Československých bojovníků za svobodu. O osudu svého otce chodí vyprávět do základní školy v Březnici. V době natáčení v roce 2022 bydlela stále v Březnici.