„Jako dítě jsem dost intenzivně vnímala sociální rozdíly, politickou situaci už tolik ne. Třeba jsem si všímala toho, že v naší třídě seděly zvlášť děti z buržoaznějších čtvrtí a zvlášť děti z kolonie Hliník. Také na mě zapůsobilo, že když otec jedné spolužačky zahynul na fotbale – spadla na něj tribuna – ve třídě se o události mluvilo a spolužačku jsme litovali; pak ale umřela maminka holky z Košíř – a neřeklo se o tom ani slovo. Tyto sociální rozdíly, které se pěstovaly od dětských let, mi velmi vadily.“
„S otcem jsme jezdili na dovolenou na hory, do Krkonoš a na Šumavu. Se sudetskými Němci jsme se shodli; ubytovávali jsme se v privátu, oběd jsme si dávali v restauraci, chodili jsme na túry a všechno bylo v pořádku. Pak ale přišel rok 1937 a my jsme zjistili, že do pohraničí už jezdit nemůžeme, protože protičeské nálady jsou příliš silné. Netýkalo se to jen vztahů Čechů s Němci: bydleli jsme u rodiny Gabertů, ve které se dva synové – jeden fašista a druhý sociální demokrat – hádali se tak strašně, že to bylo k nevíře. Namísto do Krkonoš jsme tedy jeli na Slovensko do Tater, jenže se ukázalo, že i Slováci jsou k Čechům velmi nepříjemní.“
„Jakmile válka skončila, spousta ženských vtrhla do německých bytů a začala je rabovat. Nešlo o žádnou spodinu – byly to paní radové a důstojnické paničky, kterým jsem jako malá musela říkat ,ruku líbám‘. Znala jsem jednu Němku, maminku o rok starší spolužačky, která byla provdaná za Čecha; spolužačka byla vychovávaná česky, a i když její maminka česky dobře neuměla, na nás děti byla vždy nesmírně hodná. Ty ženské vtrhly i k ní, vyrabovaly jí byt, všechny věci nanosily do hospody U Ondrásů, na velikánský stůl tam naházely ubrusy, ložní prádlo i jiné věci. Viděla jsem, jak se ty baby o věci perou a přetahují. Byl to pro mě nepředstavitelný zážitek.“
Olga Fialová se narodila 9. února 1927 v Praze jako dcera bankovního úředníka Martina Raise. Otec brzy po zřízení protektorátu vstoupil do Petičního výboru Věrni zůstaneme a podporoval rodiny lidí stíhaných nacistickými orgány; za ilegální činnost byl v letech 1942 až 1945 vězněn v Německu. Po válce zastával funkci náměstka předsedy Osidlovacího úřadu a stal se architektem úředního odsunu německého obyvatelstva. V roce 1945 Olga Fialová po otcově vzoru vstoupila do ČSSD, v květnu 1948 se stala členkou KSČ. Rok po maturitě na gymnáziu ve Vodičkově ulici (1946) strávila na škole ve Velké Británii. Na konci 40. let studovala angličtinu a češtinu na FF UK. V roce 1949 se vdala za kunsthistorika Vladimíra Fialu; studia nedokončila, v letech 1954 až 1957 pracovala jako redaktorka v nakladatelství Mladá fronta. V roce 1960 nastoupila do Ústavu marxismu-leninismu, jehož činnost byla záhy převedena pod nakladatelství Svoboda. Až do odchodu do penze spolupracovala na vydávání Marxových a Engelsových spisů; od roku 1984 knihy redigovala externě a také překládala z angličtiny. Po sametové revoluci se podílela na obnově Masarykovy dělnické akademie a dlouhodobě působila v jejím výboru. Zemřela 10. května 2018.
Rozhovor s českými studenty v britském televizním studiu (první řada: Hana Zadáková, Zdeněk Bárta, Olga Raisová, druhá řada: Karel Eisner, (?) Cekota, Soňa Fišerová)
Rozhovor s českými studenty v britském televizním studiu (první řada: Hana Zadáková, Zdeněk Bárta, Olga Raisová, druhá řada: Karel Eisner, (?) Cekota, Soňa Fišerová)
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
