Pavel Fiala

* 1956

  • „To bylo zajímavý, že to bylo až někdy v roce osmdesát tři, se o mě začali zajímat. Takže ptali se na všechno možný a já jsem si říkal, tak asi nejlepší strategie bude snažit se toho říct co nejmíň a pokud možno ze sebe dělat blbce. Jako když říkali: ‚Víte, že jsou to lidé, kteří škodí týhle republice?‘ Já jsem říkal: ‚Opravdu? To jsem si nevšiml.‘ Takhle nějak jsem se jako… Byl to slušnej výslech, nevyhrožovali mi, nebili mě.“

  • „Vím, že lidé z Řepčic byli hlídaní, pocítil jste to nějak?“ – „Samozřejmě jsem to pocítil, protože Charlie Soukup měl výstup na takové hezké datum, na Prvního máje v roce osmdesát jedna, z vězení a já tím, že jsem teda dělal v tý televizi a měl jsem nepravidelnou pracovní dobu, tak jsem už ve středu přijel do Řepčic. Toho Prvního máje tenkrát to byl pátek. No tak samozřejmě Maruška [Soukupová] mě poprosila, jestli bychom teda spolu pro Charlieho zajeli v ten pátek. Já jsem říkal, jo, samozřejmě. A ve čtvrtek ráno ještě že bychom teda zajeli na nákup, protože se očekávalo, že samozřejmě přijede spousta lidí do Řepčic, který se budou chtít s Charliem přivítat a oslavit s ním jeho svobodu. Takže jsme jeli do Litoměřic nakoupit, no a nazpátek už jsme se nedostali.” – „Co to znamenalo?“ – „Řepčice prostě byly obšancovaný policajtama.”

  • „Dělo se tam to, že často přes den se jako pracovalo, protože to byly starý baráky, vždycky bylo potřeba tam něco opravit nebo to… Já jsem měl teda to vozidlo, takže třeba bylo [potřeba] zajet někam pro nějakej materiál nebo něco. Takže se to tam tak různě opravovalo, no a večer jsme se sesedli, že jo, koupilo se nějaký to pivko, někdo hrál třeba na kytaru, nebo prostě povídali jsme si. Takový prostě normální to bylo, nebylo to nic… ne že bychom tam kuli nějaký pikle.“

  • „No, nesl jsem to těžce. On strejda udělal ten svůj odjezd šikovně, že to nikomu neřekl, a tátovi dal klíče od svého bytu. Strejda bydlel v Ústí nad Labem. Takže my jsme několikrát do toho Ústí zajeli a mohli jsme si vzít, prostě co jsme potřebovali, co by se nám hodilo, tak jsme si mohli vystěhovat, dřív než jako se ten byt nějak úředně zapečetil nebo něco takového. Já si na tyhle výlety pamatuju a vím, že mi bylo hodně smutno, přijít do toho bytu, kde jsme jezdívali ke strejdovi, že jo, kde to bylo fajn, a teď ten byt byl prázdný. Mě tam teda jako zaujalo nejvíc, strejda tam měl takovou dílničku, on byl velikej kutil, a dodneška mám spoustu různých šikovných věcí, jako jsou mikrometrické šrouby, různé pinzety, různé šroubováky, prostě různé šikovné nářadí, které používám dodnes.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 31.10.2023

    (audio)
    délka: 01:57:36
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 07.11.2023

    (audio)
    délka: 41:45
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Lákalo mě, že to jsou lidi, kteří si chtějí žít po svým

Pavel Fiala ve druhé polovině 80. let
Pavel Fiala ve druhé polovině 80. let
zdroj: Archiv pamětníka

Pavel Fiala se narodil v Praze dne 30. září 1956, rok nato se rodina i se starším bratrem Tomášem odstěhovala do Příbrami. Otec Jaromír byl plicním lékařem, matka Věra, rozená Špidlenová, pracovala na národním výboru. Okupace Československa armádami Varšavské smlouvy zastihla rodinu na dovolené a způsobila, že otec vystoupil z komunistické strany a strýc emigroval s celou rodinou do Kanady. Když bylo Pavlu Fialovi 17 let, rodinu zasáhla tragédie, jeho maminka náhle zemřela, s čímž se těžce srovnával. Strávil půl roku na terapii v léčebně, ale i přesto odmaturoval na gymnáziu v řádném termínu. Povinné vojenské služby byl zproštěn kvůli zdravotním problémům a v roce 1976 začal pracovat v Československé televizi (ČST) jako osvětlovač, pak se dálkově vyučil elektromontérem. Přes kamaráda se seznámil s okruhem lidí z undergroundu, kteří se v 70. letech začali stěhovat do severních Čech, zejména do okolí Litoměřic, na tzv. baráky. Pavel Fiala jezdil hlavně za rodinami Viktora Parkána, Jiřího Kubíčka a Charlie Soukupa do Řepčic. Setkávání s lidmi, kteří si chtěli žít po svém, a proto byli nepohodlní komunistickému režimu a pronásledovala je Státní bezpečnost (StB), ho obohacovala. StB nakonec baráky různými způsoby zlikvidovala. Pavel Fiala se v roce 1984 odstěhoval do Úštěku, kde žil v evangelickém sborovém domě a pracoval jako elektrikář, ale o tři roky později se vrátil ke své původní práci v Praze. V lednu 1989 se účastnil demonstrací během Palachova týdne, pomáhal při šíření petice Několik vět a v listopadu byl účastníkem hromadných manifestací před pádem komunistického režimu. Spis, který na něj StB vedla jako na prověřovanou osobu, byl v roce 1989 skartován. Jeho život se po sametové revoluci zásadně nezměnil, působil v ČST, užíval si svobody a možnosti cestování. V roce 2023 žil Pavel Fiala v Praze.