Josef Eder

* 1940

  • "Pak jsem zjistil, že po klíčové [sametové] revoluci na mě byl učiněný atentát od StB [Státní bezpečnost], že mi dali mikrofon do kanceláře kina a tak. Já jsem tam měl třeba citáty Maa [Mao Ce-tung], zajímalo mě to tenkrát. Tak jsem si objednal tu Rudou knížku a taky citáty Kim Ir-sena a studoval jsem je a strašně se bavil. A jak jsem rád dělal legraci, tak jsem vzal tu knížku a šel jsem na národní výbor. Jak se to dělalo v Číně, jak s tím chodili a mávali, tak jsem taky s tou knížkou mával a říkám: ‚Imperialismus je…‘ – a teď jsem ho sepsul. No a tak jsem to měl taky v poznámce, že propadám maoismu. Hrozné, hrozné věci jsem se dočetl, když jsem si jel pro ten zápis. Když jsem zjistil po klíčové [sametové] revoluci, že jsem vedený… udělal jsem totiž výběrové řízení na vedoucího Správního odboru do rumburského národního výboru, později Městského úřadu. Ale musel jsem podepsat, že si vyžádám z ministerstva vnitra, že jsem nespolupracoval s StB a přišlo mi tenkrát od ministra Čermáka, že jsem evidovaný pod písmenem C jako spolupracovník."

  • "Když jsem dělal v tom Okénku Modety, jak mi poslal strejda nenadále ten dopis a hned mě volali k tomu předsedovi celozávodního výboru. A řekl mi: ‚Ty jsi nám lhal!‘ Já povídám: ‚A v čem?‘ Ty jsi napsal do dotazníku, že sice máš strejdu, že nelegálně utekl, ale nenapsal jsi, že si s ním píšeš, a teď jsi dostal dopis.‘ No a dopadlo to tak, že mi řekl: ‚Máš dvě možnosti. Buď odejdeš sám, to bude pro tebe asi nejlepší, nebo tě vyhodíme a to dostaneš těžko někde práci, protože to bude z těchto důvodů [styky s emigrantem].‘ No tak jsem dal výpověď."

  • "Já jsem samozřejmě telefonoval okamžitě na Krajský filmový podnik do Ústí nad Labem. Požádal jsem je, aby mi neposílali žádné filmy ‚spřátelených‘ zemí, že je nebudu promítat. A prohlásil jsem na shromáždění, které svolával, protože jsem byl v té době i zvolený poslanec v doplňovacích volbách – byl jsem mladý bylo mi 28 roků –, takže nás svolali na městský úřad, tehdy městský národní výbor, a vykládali nám, co se děje na okrese, co se děje v kraji a tak dále. Rozdávaly se noviny, které tiskla Severografia Velký Šenov. Někdo vykládal, někdo mlčel a já jsem tehdy prohlásil, že jsem si vzpomněl na Kubu, na Fidela Castra, který prohlásil, že se oholí, až zvítězí revoluce na Kubě."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Jiříkov, 08.11.2022

    (audio)
    délka: 01:41:48
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
  • 2

    Varnsdorf, 26.05.2023

    (audio)
    délka: 01:56:28
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Ústecký kraj
  • 3

    Varnsdorf, 03.09.2023

    (audio)
    délka: 01:40:58
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Ústecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Dopis od strýčka v emigraci zhatil moje naděje na studium uměleckého oboru

Josef Eder, 1962
Josef Eder, 1962
zdroj: archiv pamětníka

Josef Eder se narodil 31. ledna 1940 v Německém Brodě (dnes Havlíčkův Brod) jako třetí z pěti dětí. Jeho rodiče – společně s více než milionem dalších lidí – vyslyšeli výzvu k osídlení pohraničí, které zůstalo po vyhnání německého obyvatelstva téměř poloprázdné. Josef Eder tak do první třídy nastoupil už v severočeském Rumburku. Otec pracoval jako kočí v tamním pivovaru, maminka zůstala s dětmi doma. Pamětník už od útlého věku tíhnul k muzice a projevoval neobyčejné komediální nadání. Rodiče vstoupili do komunistické strany, kvůli nesouhlasu s popravou Milady Horákové byl ale otec ze strany vyloučen. Pamětníkovy šance na studium na Janáčkově akademii múzických umění (JAMU) zhatilo přiznání matky o písemných stycích s bratrancem, který emigroval do Kanady. Josef Eder se tak musel vyučit univerzálním frézařem a ve stejné době začal se studiem večerní průmyslové školy. Láska ke kultuře ale byla silnější než řemeslo, stal se členem několika divadelních souborů a hudebních uskupení, konferenciérem a absolvoval úspěšně zkoušky do Československých cirkusů a varieté v Praze. Na štaci s cirkusáky jako klaun ale nakonec neodjel, nechal se zlákat zpátky do pohraničí příslibem místa vedoucího Spojených závodních klubů ROH. V roce 1965 se stal vedoucím kina Svět v Jiříkově, v roce 1968 působil jako poslanec tamního národního výboru. Angažoval se ale ve snahách o návrat sochy T. G. Masaryka na jiříkovské náměstí a o post poslance přišel, navíc dostal kvůli nesouhlasu s okupací Československa v srpnu 1968 výpověď z podniku Bytex. S manželkou měl tři děti, prvorozený syn tragicky zahynul v sedmi letech. V roce 1989 působil jako mluvčí Občanského fóra v Jiříkově. Před nástupem do důchodu pracoval jako vedoucí správního odboru MÚ Rumburk. I v penzi se pamětník věnoval kultuře, zastával místo redaktora městských novin nebo kronikáře tamního sboru hasičů. V roce 2023 žil Josef Eder v Jiříkově. Pamětníka jsme mohli natočit díky podpoře z města Jiříkov.