„Dívali jsme se z okna, to byly samé svíčky nebo baterky. To byly vesměs baterky, protože Hanák, obchodník z Boskovic, jim to zajistil, ten odchod do Skalice. A tak to bylo jako když bludičky po tom městě... Odcházeli neznámo kam, aniž bychom se viděli a nějak se rozloučili.“
„Ti gestapáci přišli tři s Náhlíkem, vrchním strážmistrem v Boskovicích. Strážmistr tam poskakoval a díval se, já jsem je pozoroval, jak to prohlíželi a šli tvrdě na moji matku. Matka ho hájila, pochopitelně, a říkala: 'Víte, pane Náhlík, jak to s ním vypadá...' Za první republiky měl knihy o okultismu a měl různé přístroje na měření člověka. V té době k nám přijela babička, ujel jí vlak a vrátila se zpátky z nádraží. A jak tam uviděla toho řidiče, ten byl čtvrtý, tak povídá: 'Vy tady máte auto s brněnskou značkou, mně ujel vlak, nemohla bych se s vámi svézt do Brna?' On povídá: 'Ano, ale se mnou byste nechtěla.' A já jsem se tam plantal, uvažoval jsem, kam mám jít a on mě lapl gestapák za límec a tak šikovně mě prostrčil mezi nimi a vystrčil mě ven na ulici. Hledali způsob, aby otce očernili, popř. vzali s sebou, měli tady zatýkání více lidí. Nakonec z toho sešlo tím způsobem, že matka řekla, že je otec pomatený. Na otázku týkající se jeho spisů a ono shodou okolností nějaká ta knížka se sesunula, protože tam toho bylo spousta nastrkaného a matka udělala gestem: 'Však víte, pane strážmistr, jak to s ním vypadá, že to tady psal o některých jiných věcech, než vy chcete o tom němectví.'“
„Já jsem byl získávaný několikrát. Za toho Bílka, velitele divize. Když jste se obrátil na divizi, tak Coufal, major, ten dostal 15 let. Jeho zástupce, ten dostal 10 let. Já jsem se do toho dostal tou formou, že říkali otevřeně: 'Když nepůjdeš s námi, tak prakticky toto znamená, že tě zlikvidujeme, doslova.'“
„Můj nadřízený, velitel čety, ten byl potom v diplomatických kruzích ve Švýcarsku. A já jsem se dostal k tomu, že on mě používal na různé všelijaké věci. A toto byla jedna taková záležitost, protože Bílek se vrátil z koncentračního tábora s podlomeným zdravím, to byl velitel divize naší. Do toho přišel Čepička a udělal čistku s Novákem a ten Bílek byl úplně stržený a brali ho jako nežádoucího, ačkoli byl od začátku déle sloužící na Podkarpatské Rusi a postupně se dostal k funkci generála. A přede mnou odevzdával pistoli osobní, když Čepička shrnul na devadesáti stranách jeho osud.“
Jaroslav Dvořáček se narodil 16. ledna 1929 v Boskovicích. Otec Karel byl legionář z první světové války, soukromý zemědělec a lidový léčitel. Během druhé světové války rodina ukrývala polského uprchlíka z koncentračního tábora. Jaroslav Dvořáček byl svědkem prohlídek gestapa v jejich domě. Pamatuje nucený odchod židovských obyvatel z Boskovic, konec války a příchod Rudé armády. V roce 1949 maturoval na Vyšší rolnické škole v Přerově. Rodiče nikdy nevstoupili do JZD, měl tedy špatný kádrový posudek a nedostal se na vysokou školu. Začal pracovat jako agronom. V roce 1951 nastoupil na vojnu do Nitry, kde absolvoval důstojnickou školu. Pak sloužil na generálním štábu v Praze a byl svědkem degradace nepohodlných generálů. Dostal nabídku zůstat, ale odmítl. Pracoval ve vedoucích funkcích v různých zemědělských podnicích na jižní Moravě. V roce 1953 se oženil a s manželkou Janou měl tři děti. Vstoupil do KSČ. V roce 1974 podlehl nátlaku StB a zavázal se ke spolupráci, kterou přiznal. V Archivu bezpečnostních složek je evidován jako agent Astra. Byl rád, když se v roce 1989 zhroutil komunistický režim. Zemřel 15. května 2021 v Boskovicích.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
