Mgr. Pavel Doležel

„Vy jste byl v roce 1984 ještě pořád trenérem národního družstva. Takže vás zasáhla neúčast v Los Angeles. Jak jste se to dozvěděli? Jak jste to prožívali? Vy jste měli tehdy vynikající družstvo." - "Počítali jsme s tím, že, když jsme byli pátí třetí, že jsme šli nahoru. To byl Jirka Škoda vynikající, Jirka Pokorný vynikající, Kostadinov vynikající. Myslím, že to mužstvo, co jsme si dali za úkol, chtěli jsme být druzí, byli bychom to schopni splnit. Ale my jsme v té době byli na závodech někde v pobaltských republikách, nahoře. Tam jsme se dozvěděli z rozhlasu, že Rusko do Los Angeles nepojede, takže to Česko to samozřejmě nemine. A taky se to uskutečnilo. Věděli jsme, že nepojedeme. Řekl bych, že je to velká škoda, to říkám obecně, že se politika montuje do sportu.“

„Musím si to pamatovat z titulu toho, že mně při osvobozování Černé Hory přejela vojska nohu. Nevím už, jestli to byli Rumuni, nebo Rusi, přejeli mi nohu, autem i dělem. Ale to byla má vina, že jsem tam skočil. To by bylo, abych si na takový moment nevzpomínal, protože jsem byl rok v nemocnici v Brně v Černých Polích. To abych si na takovou věc nevzpomínal celý život!" - "Tak vám asi zlomili nohu?" - "V době války nebo koncem války ustřelená noha nebo ruka - to nebylo vlastně nic. Tak jsem byl rád, že jsem dopadl, jak jsem dopadl, že mi v nemocnici nohu zachránili, i když je trochu poznamenaná. Nenechal jsem si do toho nikdy sáhnout, náš doktor u národáku, profesor Mirek Slavík, říkal: 'Spravím ti ji.' Já mu odpověděl: 'Mirku, já nechci nic spravovat, mně to stačí, jak to je.“