Zdeněk Doležal

“My jsme to brali, dá se říct, pozitivně. Ukrajinci, ti to brali úplně slavnostně. Ukrajinci jim prostě dělali slavobrány, to je pravda. Ale můžu vám říct jednu věc: spoustu těch vojáků jednak umělo perfektně... ne německy – samozřejmě, že to byli Němci – ale uměli polsky, protože oni už byli ti Poláci taky v té německé armádě. A hodně tam bylo i Sudeťáků. My jsme například narazili asi na dva hochy, kteří tam u nás potom dostali najíst a tak dále. Bavím se o tom wehrmachtu, žádní esesáci, protože ono se totiž říká, že ten voják německý, že to byl esesák, ale to je ptákovina. To když si někdo bude porovnávat, tak těch esesáků bylo hodně málo a ti byli určení na jiné záležitosti. Ale co jsem chtěl říct. Dva Sudeťáci. Hele, ale to už bylo potom na sklonku, když měli přijít zase opět Rusové, Stalin – tak oni měli za úkol… to byli ženisti a oni měli za úkol zničit ne úplně celé město, ale měli zničit to depo, protože to byl důležitý uzel, a měli zničit dráhu. A oni tenkrát přišli a bavili se u nás v baráku. A oni ti kluci byli Sudeťáci, my jsme se s nimi bavili normálně česky. Problém byl jeden: když Vlasta, ona tedy byla ode mě starší na osm roků, to je moje tetička, která žije ještě na Žatecku, a ona jim zazpívala "Kde domov můj?". Hele, a oni zpívali taky! Prostě nevím, takovou… Nevím.”

“Nejlepší žití tam bylo za Poláků. Poláci tam byli dvacet roků. Byl tam pořádek, všechno se dělalo. Byl tam magistrát, byla tam milice, uklízelo se tam, zametaly se chodníky a silnice. To bylo nóbl. A jakmile přišli Rusové – poprvé když přišli – já říkám poprvé: to bylo v tom roce, když se půlilo Polsko. Třicet devět. Tak tam byl obrovský chaos. Obrovský chaos a my jsme z toho neměli žádnou radost, protože – řeknu vám proč. Během tří nebo pěti dnů nás vystěhovali z baráku. A my jsme opravdu šli do jedné takové místnosti zase k dalším kamarádům – to nebyli příbuzní, ale známí. Byl to řezník a ten nás tam nechal spát. Na té betonové podlaze, to si pamatuju, terasová podlaha u toho řezníka. On musel zavřít řeznictví. A bydleli jsme tam asi dva měsíce. Rusáci, aniž by něco řekli… prostě ty jsi kulak nebo ty jsi kapitalista, hotovo dvacet. Prostě celá rodina i s tátou jsme se museli odstěhovat.”