„Chodili agitátoři, chodili. Nejdřív přišli, aby otec nakonec, když udělali tam JZD v Dobročovicích, aby dělal předsedu - uznali, že by to zvládnul. On řekl, že stejně to nevezme, poněvadž by mu za čas řekli, že to nesplnil nebo že dělal sabotáž a to všechno. Takže to předsednictví nevezme, poněvadž by to všechno svedli na něj, že je kulak a že to sabotuje."
„Moc nechtěl o vězení v Jáchymově mluvit. Jenom říkal, že to nejhorší bylo, že je vzbudili v noci a nechali je nastoupit jako v těch věznicích. A nechali je v zimě a v deštích prostě stát na tom cvičišti. Že to bylo hrozné někdy.“
„Zavřeli ho na udání. To byli lidi, kteří ho udávali. Proč? Poněvadž byl schopný a druhý chtěl být starostou, tak právě napsal udání na gestapo. Náhodou nebyl dlouho zavřený, oni zjistili, že nemají důvod ho držet, tak tam nebyl dlouho. Ale pak ho zavřeli komunisti a tam byl odsouzený kvůli tomu, že mluvil nad hrobem sousedovi jako starosta. Vždycky se loučil s tím, kdo byl zemřelý, ale tatínek tam nechtěl mluvit. Ale on zemřel pan Prokůpek, tak ho přemluvili, aby se s ním rozloučil nad hrobem. Tatínek v řeči říkal: 'Pan Prokůpek trpěl'. On byl taky zavřený v době jako můj otec, byl taky zavřený na udání. V té řeči řekl, že se mu za války - panu Prokůpkovi - moc dobře nevedlo a ani v téhle republice. A lidi to otočili, že otec pobuřuje proti vládě a proti republice. A tak byl zavřený.“
Jindřiška Dlasková, za svobodna Černá, se narodila 18. května 1922 v Dobročovicích v tehdejším okrese Český Brod. Otec hospodařil na rodinném statku a dařilo se mu. Za války dělal starostu, někdo ho však ze závisti udal a skončil na výslechu na gestapu. Důkazy ale svědčily v jeho prospěch, tak ho nacisté propustili. Jindřiška Dlasková prožila válku klidně. Po roce 1948 sebraly komunistické úřady rodině statek. Otce soudce poslal za pobuřování do vězení, kde si odpykal šest měsíců. Během žalářování pracoval v uranových dolech v Jáchymově. Pamětnice pracovala ve velkém mlýně v Brandýse nad Labem, později se přestěhovala do Prahy. S manželem si osvojili holčičku z dětského domova, muž od nich však později odešel. Po roce 1989 dostala rodina statek zpátky, byl ale ve zbědovaném stavu. Začal se o něj starat synovec Jindřišky Dlaskové, v roce 2020 o statek pečoval jeho syn. Jindřiška Dlasková žila v roce 2020 v Praze.
V popředí otec Jindřich Černý, zleva jeho manželka Marie, vpravo Jindřiška Dlasková – na motovýletě do Vysokých Tater při zastávce na Malé Fatře, cca konec 40. let 20. století
V popředí otec Jindřich Černý, zleva jeho manželka Marie, vpravo Jindřiška Dlasková – na motovýletě do Vysokých Tater při zastávce na Malé Fatře, cca konec 40. let 20. století
Bratr Jiří první zprava, Jindřiška Dlasková první zleva, synovec Petr (v kravatě) druhý zleva – na promoci praneteře Michaely Černé, Praha, Karolinum, začátek 90. let 20. století
Bratr Jiří první zprava, Jindřiška Dlasková první zleva, synovec Petr (v kravatě) druhý zleva – na promoci praneteře Michaely Černé, Praha, Karolinum, začátek 90. let 20. století
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
