Nemůžu umřít, musím počkat, až se vrátí Pepík z vězení
Josef Diviš se narodil 2. září 1939 v Pardubicích. Dětství prožil ve Skutči, kde jeho otec vedl úspěšné knihařství a knihkupectví. Josef Diviš starší, úspěšný živnostník, aktivní člen Sokola a Československé strany národně socialistické, čelil po roce 1948 s rodinou řadě provokací režimu. V roce 1958 byl nespravedlivě odsouzen k pěti letům odnětí svobody. Trest si odpykával mimo jiné v lágru Rovnost na Jáchymovsku. Josef Diviš s bratrem Petrem byli vyloučeni z vysoké školy a sestra Vilemína propuštěna ze zaměstnání. Po absolvování základní vojenské služby a několika náročných profesí v kamenolomu či u pozemních staveb se Josef Diviš uchytil v pardubickém lihovaru, kde získal i doporučení ke studiu. Zanedlouho přešel na místo údržbáře v lihovaru v Chrudimi. V roce 1972 úspěšně dokončil studium Vysoké školy chemicko-technologické v Pardubicích a o deset let později i postgraduální studium na pražské Vysoké škole chemicko-technologické. Po roce 1989 již v pozici ředitele provedl chrudimský lihovar těžkými zkouškami ekonomické transformace a rovněž stál za projektem takzvaného Bioethanolu. Působil i jako oponent závěrečných studentských prací, recenzent odborných časopisů či jako projektant. S manželkou Ivou vychovali dcery Ivu a Janu. V roce 2023 žil v Chrudimi.