Jiří Devát

„Pro mě úplně tím nejsilnějším momentem návštěvy Tomáše Bati a jeho ženy Sonji v tom Zlíně bylo potom vystoupení na radnici, vystoupení z balkonu zlínské radnice. Bylo to stejné náměstí, na kterém se odehrávaly všechny dosavadní demonstrace, akorát se vlastně otočila scéna. Zatímco naše pódium, ze kterého jsme hovořili během stávkových dní směrem k občanům, bylo na druhé straně náměstí a stavělo se do opozice proti radnici, tak najednou se vlastně scéna otočila a členové Občanského fóra spolu s Tomášem Baťou a s jeho ženou Sonjou stáli na balkoně té radnice. A stejní lidi, kteří do té doby k radnici byli otočení zády, se k ní najednou otočili čelem. Takže to jenom jako scéna. Náměstí bylo stejně plné jako během generální stávky, lidé opravdu bezmezně nadšení tím, že vidí pokračovatele rodu Baťů. Pan Baťa promluvil typicky v baťovském duchu: ‚Čeká nás spousta práce, ale my se na ni těšíme. Zdravíme vás a chceme se vrátit sem zpátky, do země, ve které jsme vyrostli.’ Ale mnohem víc než to, co pan Baťa říkal, byla pro mě důležitá atmosféra davu, té veřejnosti, která byla pod námi na náměstí. Protože to byl podle mě okamžik, kdy se Zlín svým způsobem emancipoval nebo jako by zbavil jha uplynulých čtyřiceti let, kdy byl ponižován, byl nazýván Gottwaldovem, byla mu vyčítána jeho předchozí úspěšnost. Zdálo se mi, jako by občané Zlína a okolí najednou z té kroniky zlínské vytrhli všechny ty stránky mezi roky 1948 a 1989 a navázali tam, kde Baťovi skončili. Jako kdyby prostě těch čtyřicet let neexistovalo.”

“Já si spíš vzpomínám na to, jak jsme to té ideologii narušovali na tom gymplu. To byly drobnosti, které jsme si ani neuvědomovali – že zlobíme –, ale prostě jsme to ztěžovali tomu režimu, aby to do nás masíroval. Měli jsme třeba kulturní besídku gymnázia a nás napadlo – já jako divadelník jsem se hrdě ujal režie –, že jsme zinscenovali Červenou Karkulku, ale v angličtině a ještě takovým zvláštním způsobem, že vlk se po lese přesouval na kolečkových bruslích, Karkulka byla siamská dvojčata, babička měla asi dva a půl metru díky tomu, že to byli dva kluci na sobě. Takže to byla taková provokace a oni si s tím pořádně nevěděli rady, ti pedagogové, kteří měli na starosti občanskou nauku, a předsedkyně základní organizace KSČ, paní profesorka Novotná, tak ti nevěděli, jak to mají chápat. Proč Karkulka, která je červená, je siamské dvojče, jaký je v tom skrytý význam a tak dále.”