„Já už jsem byla vdaná. Bydlela jsem u Dedeciusů. Oni přišli pro něho, že potřebují něco napsat. Tatínek s nima odešel a už jsem ho víc neviděla.“ Otázka tazatele: „Našli jste jeho tělo?“ M.D.: „Ne. Sestry chodily a hledaly po příkopech a všude. Myslely si, že najdou jeho tělo. Nenašly. Nevíme, co s ním udělali.“
„My jsme se vzali proti vůli rodičů. Jedněch i druhých. Bránili nám, nechtěli, abychom se vzali. Táta říkal, že patřím do prostředí, z jakého pocházím. Dedeciusovi byli zámožní, měli jediného syna a hospodářství s asi 16 hektary. Já jsem jako dcera učitele neměla nic. Brali jsme se za Sovětů, takže tam už o majetek nešlo.“
„Život se hodně změnil. To už lidem nešlo o majetek, nešlo o moc. Každej jenom koukal, aby si zachránil život, protože kdo byl kulak, tak ho vyvezli na Sibiř. Na zámožný lidi uvalili velký daně. My jsme snad byli jako kulaci, protože manžel byl na nucených pracích. Odvezli ho jako vojáka a poslali na nucené práce. Musel pracovat ručně. Dělal násypy na železniční dráhu. Většinou tam na nucené práce poslali zámožný lidi. Nosili hlínu na nosítkách. No užili jsme si.“
Marie Dedeciusová, rodným příjmením Křivková, je volyňská Češka. Narodila se 18. srpna 1920 v české obci Moldava, ležící tehdy ve Volyňském vojvodství v Polsku. Její otec Antonín Křivka na Volyni působil jako učitel v českých školách. Od roku 1930 žila rodina v české obci Novostavce. Během války se tam pamětnice stala svědkem jak sovětské, tak německé okupace. V květnu 1941 se provdala, ale její manžel Josef Dedecius již krátce po svatbě musel jako kulak nastoupit na práce při stavbě železnice Brest-Kyjev. Marie pak o něm rok nic nevěděla a domů se vrátil až po obsazení Ukrajiny německou armádou. Po vytlačení vojsk wehrmachtu manžel dobrovolně vstoupil do 1. čs. armádního sboru, který bojoval po boku sovětské armády. V jeho složkách pak zůstal až do osvobození. Po demobilizaci dostal dekretem hospodářství v Libině. Na konci války banderovci zavraždili v Novostavcích několik Čechů. Jejich obětí se stal i otec pamětnice Antonín Křivka. Už v listopadu 1945 Marie tajně odjela v transportu se zraněnými československými vojáky za manželem do Libiny a v této obci na severozápadní Moravě žije dodnes.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
