Ladislav Císař

* 1942

  • „Na vystěhování jednoho sedláka mám vzpomínku, že v tý době už fungovala strojní traktorová stanice, a protože pan Straka nemohl mít nějaký lidi jako zaměstnance, nestíhal sám pole obdělat, tak si sjednal strojní traktorovou stanici, aby mu posekali obilí. Přijel mu traktorista s vazačem, kombajny tenkrát v té době samozřejmě nebyly, a najel na hromadu kamení někde na mezi a řekl, že to byla sabotáž, že tam zničil samovaz, a pana Straku za to vystěhovali.“

  • „Tímto příteli Jaroslavovi Císařovi, velkoobchodníkovi a továrníkovi z Německého Brodu, Horní ulice číslo sedm, věnuji všechna autorská a publikační práva na svou literární drobotinu. Zima na Českomoravské vysočině. Právoplatně, bezvýhradně a zdarma, bez nároku na cigaretové číky a jiné společenské i materiální výhody, které by mně snad v dnešní době i budoucnosti z toho vyplynuly. Na důkaz toho připojuji při jasném vědomí svůj vlastnoruční podpis. Zdeněk Matěj Kuděj z Malkova, sezením na Radostovicích. Svědek byl J. Zach.“

  • „Já sám pro sebe si tu Čeňkovu smrt vysvětluji tak, protože jsem slyšel asi od tety Zdeňky, že Čeněk dostal majetek po rodičích a on svý mamince slíbil, že se o ty ostatní sourozence postará. Taky celou dobu, pokud mohl, tak se o ně staral tím, že je zaměstnával. Všichni se kolem těch firem živili, a když najednou o firmy přišel a zjistil, že nemůže dodržet slib mamince, tak to prostě neunesl a život si vzal.“

  • „Na rakovinu zemřela. Já si myslím, že to byl i důsledek toho nervovýho vypětí, který prožila. Protože když nás z Tasic vyhnali, tak jsme se stěhovali sem do Brodu a tatínek šel hned do nemocnice, tam, jak jsem říkal, v roce čtyřicet šest zemřel, maminka zůstala se mnou a měla samozřejmě starost o peníze a o všechno. Tak jedno k druhýmu, prostě onemocněla a v roce padesát sedm zemřela.“

  • „V závodě byly ukryté zbraně, kterých bylo použito v době květnových bojů a částečně také byly předány partyzánským skupinám. Prováděl různé sabotáže v dodávkách určených německé armádě, jako například po dohodě s plukovníkem Vltavským a doktorem Kremlou byla sabotovaná velmi účinně dodávka trojúhelníkových skleněných hranolů k periskopům do tanků. Strýc Čeněk podplatil velkými peněžitými částkami agenta ‚A‘, který nakonec dělal naší ilegální skupině velké služby. Agent ‚A‘ byl gestapem zastřelen v lese při svém zatýkání.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Havlíčkův Brod, 06.09.2019

    (audio)
    délka: 01:20:09
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Havlíčkův Brod, 18.09.2019

    (audio)
    délka: 46:18
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Příběh sklářského rodu Císařových

Ladislav Císař (*1942) na zápraží domu v Havlíčkově Brodě. Na podzim roku 1945 byli donuceni sklárny v Tasicích opustit.
Ladislav Císař (*1942) na zápraží domu v Havlíčkově Brodě. Na podzim roku 1945 byli donuceni sklárny v Tasicích opustit.
zdroj: archiv Ladislava Císaře

Ladislav Císař se narodil 12. února 1942 v Tasicích u Ledče nad Sázavou. Jeho otec pracoval jako správce areálu v místních sklárnách, které vlastnil jeho bratr Čeněk Císař. Na rodině na konci války ulpělo podezření z kolaborace. Na podzim roku 1945 byla rodina po zestátnění majetku bratří Císařových vystěhována do Havlíčkova Brodu. Jen několik měsíců poté následovala sebevražda strýce, úmrtí otce, a když pak Ladislavovi bylo patnáct let, zemřela mu matka. V roce 1948 nastoupil na základní školu v Havlíčkově Brodě a poté pokračoval na Střední strojní průmyslové škole v Jihlavě. Po roce 1960 pracoval na pozici konstruktéra v Chotěbořských strojírnách, dále pak od roku 1980 v Havlíčkově Brodě v Kamenoprůmyslu ŽĎAS a v roce 2004 odešel do penze. Na začátku devadesátých let společně s manželkou zažádali o navrácení hospodářského majetku v restitučním řízení. V roce 2009 jim po více než patnácti letech byly vráceny poslední pozemky. V roce 2019 bydlel Ladislav Císař se svojí manželkou Ludmilou v Havlíčkově Brodě.