PaedDr. Olga Charvátová Křížová

„Vůbec jsem nebyla zklamaná z toho, že jsem třetí, já jsem byla šťastná. Splnila jsem si svůj dětský sen, získala jsem medaili na olympiádě a bylo mi úplně jedno, jakou má barvu. Vůbec jsem to neřešila, spíš s odstupem času, když člověk viděl nějaké video, tak si říkal: No, to jsem mohla, protože on je to velký rozdíl vyhrát olympiádu, nebo být třetí, to je beze sporu. Já jsem to v té době vůbec neřešila, splnila jsem si to svoje a byla jsem opravdu maximálně spokojená. Co mě mrzelo, byl slalom, protože ten jsme jely hned další den, a ať jsem dělala, co jsem dělala, tak jsem byla desátá.“

„Jak jsem měla jasno ve sportu, tak jsem měla jasno i v tom, co chci v životě dělat. Moje maminka byla zubařka a já jsem prostě chtěla dělat zuby. Být doktorkou, zubařkou. Hrála jsem si odmalička na to, líbilo se mi to a vůbec jsem nepřemýšlela o tom, že by mi taky někdo mohlo říct: Ne, ty to studovat nikdy nebudeš. Ale ono se mi to stalo. Šla jsem dělat přijímačky na medicínu, přímo na ty zuby, no a přišel mi dopis, že jsem nebyla přijata, že jsem neprospěla. Jako sportovec, který je vedený k tomu, že prostě musí brát jak úspěch, tak neúspěch, jsem si říkala: Dobře, tak seš hloupá, nedostala ses tam, tak budeš dělat to, co dělal tvůj tatínek, a půjdeš na ten tělocvik a budeš to dělat co nejlíp. Zpětně jsem se dozvěděla, že jsem se nedostala na vysokou školu ne kvůli tomu, že bych neudělala přijímací pohovory, ale protože jsem se nelíbila nějaké slečně z SSM, které jsem řekla, že nemůžu jet na brigádu na chmel, protože na to nemám čas.“