„Dokladem toho mučení a všech těch zvěrstev, co tam páchali, je i to, že se nepodařilo identifikovat deset lidí. Bylo jich tam celkem jedenadvacet a deset se ani nepodařilo identifikovat, toho mého dědu ano. Takže vlastně potom po válce, hned po tom povstání, které skončilo toho 8. května, tak následně v tom týdnu byl objeven rodinou. Mimo jiné ho objevil můj otec, který, tak jak jsem vyprávěl v tom jeho příběhu, byl v tom Klementinu. Tak se vrátil a de facto ta rodina vůbec nevěděla, kde [dědeček] je. V Praze byl zmatek, všude byli vojáci, ruští vojáci, bylo i velké nadšení, takže v téhle atmosféře oni hledali tatínka mé maminky.“
„Takže on mu říká: ,No, tak tady vlastně přejdete, a jste v Německu,‘ protože on se mu představil, že je anglický agent. No, prostě ten táta… Ten chlap odešel a v podstatě se nic nedělo. No, ale ovšem asi – já nevím, za jak dlouho –, ale najednou se tam objevili příslušníci StB a v podstatě ten agent byl fingovaný, takže to bylo nastražené proti němu. Takže tím pádem začala další etapa jeho života, kdy začal být pronásledovaný Státní bezpečností. První bylo, že musel z toho národního výboru odejít do uranových dolů. Takže mu byla dána možnost, že teda zůstane na svobodě, ale že půjde pracovat do uranových dolů, tak šel do Jáchymova.“
„Ta jeho jednotka – protože ti Němci netušili, že oni mají zbraně od té Todtovy organizace –, tak v podstatě se postavili před to Klementinum, a že udělají něco podobného jako tady s tou radnicí. Kdežto oni tam měli... protože měli ty protitankové zbraně. Měli jen tři, tu jednu odpálili – to už znám z vyprávění mého táty –, tu jednu odpálili, ale špatně, tak jim zbyly jen dvě, ale ty dvě se jim podařilo potom zničit, ten Hakl, to je to obrněné vozidlo, a jeden tank, takový lehký tank německý. Takže ti Němci odtáhli, odtáhli od toho Klementina a už se tam vlastně nevrátili.“
Jaromír Charvát se narodil 12. prosince 1953 v Příbrami. Jeho dědeček Rudolf Dvořák se narodil v roce 1888 a v květnu 1945 odešel bojovat na barikády během Pražského povstání. Spolu s dalšími 20 lidmi byl zatčen a odvlečen do Jeleního příkopu, kde byli všichni mučeni a následně zastřeleni. Jaromírův otec Bohumil Charvát začal za války pracovat u pražských hasičů, kde se zapojil do odboje. V květnu 1945 vedl posádku hasičů, která odzbrojila tzv. Todtovu organizaci, obsadila pražské Klementinum a úspěšně ho ubránila proti Němcům. Po válce stanul Bohumil Charvát před kárným soudem kvůli obvinění z kolaborace, ale to se ukázalo jako falešné. Na podzim roku 1948 na něj Státní bezpečnost (StB) nastražila léčku, aby ho mohli obvinit. Nakonec nebyl odsouzen k odnětí svobody, ale 20 let strávil prací v uranových dolech v Jáchymově a poté v Příbrami.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
