Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Ing. Jaromír Charvát (* 1953)

• narozen 12. prosince 1953 v Příbrami

• během Pražského povstání dědeček Rudolf Dvořák mučen a zastřelen v Jelením příkopu

• otec Bohumil Charvát vedl posádku hasičů a ubránil před Němci Klementinum

• v roce 1947 otec souzen kárným soudem kvůli údajné kolaboraci, byl osvobozen

• na podzim roku 1948 otec vyprovokován StB, nebyl odsouzen k odnětí svobody, ale 20 let musel strávit v uranových dolech v Jáchymově a Příbrami

V době heydrichiády skončil děda ve vězení

Dědeček Jaromíra Charváta se jmenoval Rudolf Dvořák a narodil se v roce 1888. Vyučil se pekařem a v roce 1938 byl spolu s ostatními československými muži mobilizován na obranu Československa. Z mobilizace se stejně jako ostatní vrátil, protože byla podepsána mnichovská dohoda. Během druhé světové války pracoval Rudolf jako správce fotbalového hřiště na Hradčanech, kde také bydlel i se svou rodinou. „Byl hodně protiněmecký, dokladem toho jeho odporu je, že v době heydrichiády skončil ve vězení,“ říká jeho vnuk.

Jaromíru Charvátovi se nepodařilo dopátrat, za co jeho děda skončil ve vězení, ale v době heydrichiády to mohlo být v podstatě za jakýkoli odpor, protože v těchto dnech bylo zatýkání a popravy opravdu běžné. Rudolf Dvořák skončil v pevnosti Terezín, ale v roce 1944 byl propuštěn. V době Pražského povstání si Rudolf Dvořák vzal svou schovanou zbraň a odešel na barikády. To bylo také naposledy, kdy ho jeho rodina viděla.

Rozpárali jim břicha a pak je zastřelili

Po konci války, kdy v Praze stále panoval velký chaos a oslavy osvobození, se příbuzní snažili Rudolfa nalézt. „Rodina vůbec nevěděla, kde je. V Praze byl zmatek, všude byli vojáci,“ vypráví Jaromír Charvát. Po nějaké době se doslechli, že v Jelením příkopu byla nalezena mrtvá těla. „Tam ho můj otec objevil. Pohřbili ho na Střešovickém hřbitově.“

Až zpětně se rodina dozvěděla, že Rudolf Dvořák byl během povstání zatčen a spolu s dalšími 20 lidmi odvlečen do Jeleního příkopu. Tam byli všichni brutálně mučeni a dne 8. května 1945 zastřeleni. „Byly tam takové excesy jako rozpáraná břicha a potom je zastřelili. Deset těl se ani nepodařilo identifikovat.“ Rudolf Dvořák získal in memoriam ocenění Československý válečný kříž. V Jelením příkopu vznikl v roce 1946 náhrobek, který tam je dodnes.

Němci netušili, že mají takové zbraně

Tělo Rudolfa Dvořáka objevil manžel jeho dcery Bohumil Charvát, jehož osud je také velice zajímavý. Narodil se v roce 1918 do chudé rodiny skláře. Jako jediný z rodiny vystudoval a v roce 1937 dokončil obchodní akademii. Poté nastoupil do školy důstojníků v záloze a stejně jako jeho tchán se zúčastnil mobilizace v roce 1938. Během války ho v roce 1940 poslali na nucené práce do Německa, ale protože v tu dobu už byl ženatý a narodil se mu syn, tak byl propuštěn zpět k rodině.

Mladá rodina sháněla byt, a tak Bohumil Charvát přijal práci u pražských hasičů, kteří mu k práci nabídli i služební bydlení. Bohumil tam začal v roce 1944 pracovat a brzy se stal velitelem požární policie v pražském Klementinu a zapojil se do protinacistického odboje. „Protože měl ten výcvik z armády, tak ho brzy zařadili do výcviku nových hasičů,“ říká Jaromír Charvát. Když začalo Pražské povstání, otec se do něj se svou posádkou okamžitě aktivně zapojil. Podařilo se jim odzbrojit takzvanou Todtovu organizaci[1]. Tím získali hasiči dostatek zbraní a tři protitankové střely Panzerfaust[2].

Takto vyzbrojená obsadila Bohumilova posádka Klementinum a bojovali s německými vojáky, kteří se snažili získat prostor zpět. „Němci netušili, že oni mají zbraně od té Todtovy organizace, takže si mysleli, že s Klementinem udělají to podobné jako se Staroměstskou radnicí.“ První protitankovou střelu se jim nepodařilo správně odpálit, ale dalšími úspěšně zničili obrněné vozidlo a tank. V průběhu povstání vypukl požár v Pařížské ulici a posádka ho vyjela hasit.

Dali mu na výběr – vězení, nebo uran

Radost z konce války v rodině Bohumila Charváta velice zkazilo nalezení mrtvého těla jeho tchána v Jelením příkopu. Po válce opět neměla rodina kde bydlet a žili v boudě u fotbalového hřiště, jehož správcem byl za války Rudolf Dvořák. Bohumil Charvát dostal nabídku, aby šel pracovat do pohraničí, odkud se odsunulo německé obyvatelstvo. Dostal práci jako tajemník národního výboru.

V rámci poválečného vyřizování účtů na otce napsalo pět komunistů udání, že za války nutil svoje podřízené zpívat německé písně a spolupracoval s Němci. Bohumil Charvát musel strávit hodně času sháněním důkazů o tom, že to nebyla pravda, a díky tomu ho v roce 1947 kárný soud osvobodil. V roce 1948 manželům Charvátovým zemřel jejich prvorozený syn.

Komunistům, kteří v únoru 1948 převzali vládu nad Československem, však Bohumil Charvát nevyhovoval. Na podzim roku 1948 přišel do Vejprt na národní výbor muž, který tvrdil, že je anglický agent, a ptal se, kde se ve Vejprtech dají přejít hranice do Německa. Bohumil Charvát mu ukázal, kde za plotem se už nachází Německo. Muž byl však nasazený Státní bezpečností (StB), která přišla nedlouho poté otce Jaromíra Charváta zatknout. „Dostal možnost, že může zůstat na svobodě, ale půjde pracovat do uranových dolů,“ říká jeho syn.

Můj táta byl dobrý vypravěč

Bohumil Charvát nejprve nastoupil do uranových dolů v Jáchymově, a když se otevřel pracovní tábor v Příbrami, byl přesunut tam. V Příbrami také přišel 12. prosince 1953 na svět Jaromír Charvát a později ještě dvě jeho sestry. Během práce v dolech otec vystudoval hornickou průmyslovku a díky tomu mohl dělat vedoucího pracovníka v dolech, což mu ale brzy zamítli, protože někdo opět vytáhl obvinění z kolaborace za války, které Bohumil Charvát už jednou vyvrátil. V roce 1969 byl Bohumil po 20 letech práce v dolech propuštěn a dalších 20 let se živil jako automechanik. „Můj táta byl dobrý vypravěč, dobře nám to jako dětem předával.“

Jaromír Charvát vystudoval vysokou vojenskou školu v Brně a dnes (2024) pracuje jako produktový ředitel v softwarové firmě, kde vyvíjí software na vyhledávání úspor ve spotřebě energií.

 

[1] Jednalo se o polovojenskou organizaci zabývající se například stavbou obranných prvků v Říši. Nejprve sloužila pro Němce neschopné vojenské služby, ale časem se stala jednou z forem totálního nasazení.

[2] Česky pancéřová pěst.