Ing. Jiřina Chaloupková

„Můj tatínek, ti na tom byli hůř. Ti bydleli na Moravě v Tovačově a můj děda byl velkej sedlák asi, měl hodně pozemků a všeho. No jo, ale tenkrát, jak holt lidi byli takový zfanatizovaný nebo byli rádi, že něco bylo nebo já nevím, co bylo. Zkrátka to dopadlo tak, že jim sebrali všechno. Naložili je v noci na vůz, co nejnutnější si tam dali a odvezli je sem do Čech, takže neměli vůbec nic. Nevím, jestli je ještě sledovali, to nevím, ale tady v Nebřenicích krmili prasata, babička i dědeček. No, a můj tatínek a jeho brácha potom dělali ve státním statku tady v Přeboři u Velkých Popovic.“

„Přišli za mnou, když jsem chodila, já jsem chodila totiž do školy, já jsem dělala maturitu večerně, takže potřebovala jsem z práce volno. Takže jsem chodila od šesti ráno do práce a v půl třetí třikrát týdně jsem chodila do školy ještě do devíti. A protože jsem potřebovala studijní volno, tak mi navrhli, abych šla. No, jenže mám muže, kterej řekl, že když půjdu do KSČ, tak se se mnou rozvede. To jsem řekla a bylo to. Nemusela jsem.“