Pavel Černík

"On (ideologický dozor pan Nový) už jel na zájezd s námi, měl notýsek a všechno si zapisoval. Zápisník se mu dost plnil, i když šlo o v jádru nevinné věci. Nastoupili jsme do letadla a děvčata si otevřela (západní) noviny, protože Zora Ulbertová uměla perfektně anglicky. A v té době právě vybouchl Černobyl. To bylo něco na holky, které měly doma malé děti. Z domova ale přes telefon věděly, že žádné nebezpečí jako nehrozí. V novinách psali všechno naopak, takže holky spustily. A pan Nový zase vytáhl zápisníček a psal si. Pak jsme se vrátili domů a on začal řvát: ´Divadlo Drak se už nikam, nikam nepodívá, nikam!´ Bylo to opravdu na zrušení divadla. Před námi byl zájezd do Skandinávie. A pan Nový zase: ´Okamžitě zrušit, nic, zákaz!´ A nastala bitva, kdy se ozval světoznámý švédský loutkář Michael Meschke a další a začali za nás bojovat. Velvyslancem ve Finsku byl v té době syn Husáka, Ján Husák. Všichni zabojovali a my jsme nakonec jeli."

"Přijeli tam Němci (do Libenic u Kolína) a už byl konec války. A někde v lese našli padák. Tak celou vesnici vyhnali na náves a ptali se, kdo - kde - co, jinak že všechny postřílí. Nakonec to neudělali, protože Rusové už byli tak blízko, že měli co dělat, aby utekli. Ale ještě by toho bývali byli schopni. To byl pro otcovu rodinu konec války. Mamku, která byla v té době v nemocnici v Praze Podolí, konec války poznamenal na celý život. Ošetřovali zde německé vojáky z fronty. Když přijela Rudá armáda, byli Rusové pochopitelně na Němce strašně naštvaní za to, že jim zdevastovali zem. Čerstvě operované vojáky vyháněli kopancema pryč, takže tam vojáci umírali na chodbách. Ti Němci."