Ing. Oldřich Cech

„To je deka z kriminálu. To je ze Zwickau, ne pardon, to je z Waldheimu, to je z Waldheimu.“ (tazatel) To když vás pustili toho 5. května? „No tak jsme si vzali deku, protože jsem neměl a byla úplně nová, tak jsem si ji vzal a mám ji tady. Tak z Breslau (Vratislav), když jsme utíkali do Zwickau, tak deky sebou. A my jsme měli záchod normálně štokrle, tadyhle byl kýbl a ten kýbl měl takovej okraj a tam byla daná přidlice, to byl prostě kýbl, že ano. A tam bylo víčko a deky sebou, dali na ně nějakej špagát a tohle sebou. No a já jsem udělal, že jsem si vzal to štokrle, postavil jsem si ho na stůl a dal jsem si ho tam, abych si ho mohl vzít na záda s tím kýblem. A do jedný ruky jsem si dal ten klajstr s tou gumou a do druhý obálky. A teďka přišel bachař a tam jste si musel stoupnout hnedka před dveře. Otevřel dveře a do pozoru a teďka já jsem tam byl s tím hajzlem, s odpuštěním, na chodbě. Nikdo se nesměl smát, protože to jsme s klukama… Já s blbým ksichtem… A oni: ‚Co to děláš, ty Blödhund?‘ A já jsem uměl perfektně německy a říkal jsem: ‚Ich melde gehorsamst, Herr Ober… Poslušně hlásím,‘ jak Švejk ‚Herr Oberwachtmeister, ich werde für unseren Führer arbeiten zum Kopfzerreisen… Do roztrhání těla budu lepit obálky i po cestě, a jelikož jsem pořádnej člověk, tak nebudu srát na tohle, ale budu tady mít záchod s sebou…‘ Ježíši Kriste! Kluci se smáli. No bachaři, představte si, ty bachaři si mysleli, že jsem blbej, tak ten hajzl vzali a sbalili mi deky a dali mi je na záda a šel jsem! To jsem je musel… To mi ukazovali, jak jsem blbej! No sranda byla teda… To jedině tímhle způsobem jsme to museli. No, kdyby nebylo téhle nálady, tak jsme to nevydrželi.“

„Normálně ve dne jsme studovali, dělali výkresy a v noci jsme cvičili. Jednou jsem jel s Honzou Koudelkovým, měl tam pod sebou kufr v elektrice a najednou přišla kontrola a Honza zbledl. A já jsem říkal: ‚Cos byl takovej bledej?‘ A gestapáci … tak jsme ukázali naše legitimace jako študenti. A on pak: ‚Já tady mám součástky na kulomet…‘ To se zase vozilo ze zbrojovky na Moravu a na Slovensko se zase vozili přes jednoho kamaráda, to mám všechno v támhle těch lejstrech všechno napsaný. Zbraně atd…“ (tazatel) Takže jste v Brně prožil i heydrichiádu? „No, právě bohužel.“ (tazatel) A jak to probíhalo, ta heydrichiáda? „To bylo hrozný, tam my byli blízko Kounicových kolejí a tam odtud bylo slyšet střelbu, a proto jsme začali víc ještě potom proti Němcům organizovat. To jsme si říkali, že musíme něco dělat, i kdybychom měli chcípnout, jak se říká, protože jsme je šíleně nenáviděli.“ (tazatel) A jak jste ty zbraně sháněli? „Přes důstojníky, každej měl nějaký známosti ve zbrojovce atd. Honza Koudelka taky. Každej dostal nějakej úkol a tady v tý knize je to popsaný. Já jsem měl spojení na jednoho chlapce, bohužel taky zemřel, ten zase přes Moravu to vozil na Slovensko.“ (tazatel) A proč na Slovensko? „Protože taky partyzáni potřebovali zbraně.“

„Potom… potom, potom to bylo horší. Protože kdo se nedal do strany, tak… Komunisti chtěli, abychom řekli, že nás vedla strana. Náš velitel Břetislav Logaj, hned po válce za nějakej rok jsme spolu zase navázali spojení a odmítli jsme prostě říct: ‚Nás vedla strana. Byli jsme komunisti, komunistická mládež.‘ To my jsme vůbec nebyli na komunisty napojený. A právě ten Logaj, jeho tatínek, kterej zakládal ty legie, tady je to přímo napsaný – s generálem Bílým se znal prostřednictvím svého otce majora Logaje, byl získán rozmnožovací stroj, blány atd. Tady je to v té knize všecko, jak to pokračovalo atd. Zkrátka měli jsme dost styků a všechno bylo směřovaný na Londýn, ta naše skupina, takže s komunistama jsme nechtěli mít nic společnýho. A moravská skupina, ta tam má dokonce, to až vám dám tohlecto, ty vyhodili do povětří vlaky a bojovali, ti co nebyli zavřený, tak bojovali jak v Praze, tak na Moravě s partyzánama a proti Němcům až do posledních chvil. Takže naše organizace byla celkem dobře organizovaná a vydržela až do konce.“

„Dne 24. 1. 1945 měl být soud, a proto jsme utíkali. A to přelíčení bylo 23. 1. 1945 ve Waldheimu. Pětičlenná skupina, a to byly tři sekyry (trest smrti). Tady jsou Koudelka, Vašek, Slezák, ty byli v první skupině. Pak druhá skupina, Segebart, to byl právník, kterej nás zastupoval, ale neřekl nic, Cech a Němec.“ (tazatel) A ty rozsudky byly vykonané? „Ne, to právě chci říct. Rozsudky nebyly vykonaný, protože jsme byli osvobozený. A sice 5. 5. 1945 přišel rozkaz z Berlína ze 4. senátu Vorberichtu, aby byly vykonaný popravy. Ale velitel waldheimský věznice, kterej nebyl gestapák, byl to normální takzvanej bachař a ten řekl, že na telefonickej rozkaz už nepopravuje. Ale předtím už byly řetězy daný – aby si člověk nemohl nic udělat, tak byl takovej kravskej řetěz, tak se zamkly ruce – tak ty řetězy dali už tejden nebo 14 dní dolů. Takže se vědělo, že už popravovat nebudou.“