Byla jsem němá, a najednou jsem promluvila
Olga Castiellová se narodila 20. března 1936 v Praze. Jejím otcem byl spisovatel Egon Hostovský. V únoru 1939 odjel pracovně do Belgie a po okupaci Československa se vzhledem ke svému židovskému původu nevrátil. S manželkou se dohodli na rozvodu. Žena se s tříletou dcerou odstěhovala ke svým rodičům do Opočna. Olžin dědeček Cyril Ondrák byl kvůli spolupráci s odbojem zatčen a v září roku 1942 v koncentračním táboře Mauthausen popraven. Po válce se rodině nepodařilo navázat na předválečný společný život, Egon Hostovský se v americkém exilu podruhé oženil. Pamětnice s matkou se v roce 1946 přestěhovaly do Prahy. Olga v roce 1954 maturovala na vršovickém gymnáziu, přihlásila se ke studiu slavistiky na Filologické fakultě UK a už během studií pracovala jako tlumočnice. Po absolutoriu nastoupila na umístěnku jako učitelka v Novém Kníně. Současně začala spolupracovat s literárními časopisy Plamen a později Tvář. Kvůli tomu, že otec žil v emigraci na Západě, měla špatný kádrový profil a těžko sháněla zaměstnání. Nakonec získala místo v jazykové redakci Státního nakladatelství dětské knihy (později Albatros). V roce 1966 se provdala za italského občana Gennara Castiella a na začátku 70. let se s manželem a dvěma dětmi legálně vystěhovala do Itálie. V roce 1980 se vrátila do Československa a pracovala jako administrativní pracovnice v Albatrosu. Jako překladatelka spolupracovala v letech normalizace s tehdy zakázaným básníkem Josefem Hiršalem. Ve svobodných poměrech po roce 1989 se více začala věnovat vlastní publicistické tvorbě a jako editorka mj. připravila k vydání Spisy Egona Hostovského.