Olga Castiellová

* 1936

  • „Já myslím, že oni to ani nečekali, že jim povolí založit časopis, a neměli žádnou koncepci. Tak tam dali nějaké svoje věci, ale pak museli někteří na vojnu a ani šéfredaktor, který tam byl jmenovaný, o tom neměl moc páru. Ale oni poskytli možnost každému, kdo přišel, a jak byli nezkušení, tak tam publikovali i lidi, kteří by nebyli měli šanci publikovat jinde.“

  • „Arnošt [Lustig] mě [v Římě] prosil, abych navštívila jeho maminku, která bydlela v Truhlářské ulici. Arnoštova sestra byla shodou okolností tou dobou [v srpnu 1968] s rodinou na dovolené v Sovětském svazu. Když jsem tam šla, tak jsem odpočítávala baráky, abych to našla, protože byly sundaný čísla na domech. To, co mi vyprávěla, mě strašně deprimovalo: říkala, že je ráda, že Arnošt zůstal v Itálii, a říkala, že ten den, kdy se to stalo [21. srpna], vyšla nakoupit, všude byly fronty, a když se dozvěděla, co se děje, tak se vrátila a několik dní nevyšla z domu.“

  • „[Václav] Havel byl [po úspěchu své třetí hry Zahradní slavnost] přijat do Svazu spisovatelů. To vím od Petra Pujmana, který byl starší, ale studoval s námi v ročníku, protože po Únoru utíkal přes hranice, zavřeli ho a ztratil nějaké roky. On dělal potom v zahraničním oddělení Svazu spisovatelů a říkal mi, že jsou z Havla nešťastní. Protože on byl strašně aktivní a pořád navrhoval nějaké změny. On byl rozený organizátor (Hiršal mu přezdíval ‚Manažer‘). Třeba navrhoval, že by se mělo prověřit, jestli ti spisovatelé skutečně píšou, a že pokud nepíšou nějakou dobu, tak by měli být vyloučeni ze Svazu spisovatelů. Takže oni, aby se ho zbavili, jmenovali ho do redakční rady Tváře. Mnozí zakládající členové časopisu ovšem měli pocit, že tam byl poslán, aby na nás dozíral.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 07.09.2015

    (audio)
    délka: 04:55:51
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Byla jsem němá, a najednou jsem promluvila

Olga Castiellová dobové foto
Olga Castiellová dobové foto
zdroj: archiv pamětníka

Olga Castiellová se narodila 20. března 1936 v Praze. Jejím otcem byl spisovatel Egon Hostovský. V únoru 1939 odjel pracovně do Belgie a po okupaci Československa se vzhledem ke svému židovskému původu nevrátil. S manželkou se dohodli na rozvodu. Žena se s tříletou dcerou odstěhovala ke svým rodičům do Opočna. Olžin dědeček Cyril Ondrák byl kvůli spolupráci s odbojem zatčen a v září roku 1942 v koncentračním táboře Mauthausen popraven. Po válce se rodině nepodařilo navázat na předválečný společný život, Egon Hostovský se v americkém exilu podruhé oženil. Pamětnice s matkou se v roce 1946 přestěhovaly do Prahy. Olga v roce 1954 maturovala na vršovickém gymnáziu, přihlásila se ke studiu slavistiky na Filologické fakultě UK a už během studií pracovala jako tlumočnice. Po absolutoriu nastoupila na umístěnku jako učitelka v Novém Kníně. Současně začala spolupracovat s literárními časopisy Plamen a později Tvář. Kvůli tomu, že otec žil v emigraci na Západě, měla špatný kádrový profil a těžko sháněla zaměstnání. Nakonec získala místo v jazykové redakci Státního nakladatelství dětské knihy (později Albatros). V roce 1966 se provdala za italského občana Gennara Castiella a na začátku 70. let se s manželem a dvěma dětmi legálně vystěhovala do Itálie. V roce 1980 se vrátila do Československa a pracovala jako administrativní pracovnice v Albatrosu. Jako překladatelka spolupracovala v letech normalizace s tehdy zakázaným básníkem Josefem Hiršalem. Ve svobodných poměrech po roce 1989 se více začala věnovat vlastní publicistické tvorbě a jako editorka mj. připravila k vydání Spisy Egona Hostovského.