Milan Čapek

„U nás se hodně poslouchal Londýn, vysílání Londýna. Já jsem mého dědu jednou zachránil před jasným koncentrákem. On věděl moc dobře, v kolik vysílá Londýn. V baráku jsme měli rádio jako jediní. Ucho měl děda na rádiu a poslouchal Londýn. Nevím, jak to přesně bylo, prostě jsem najednou viděl, že se pomalu ohýbá klika u dveří. A mě, kluka já nevím devíti- až desetiletého, vlastně asi devítiletého, napadlo jenom to, že to může být pan Štelcik (pozn.: německý soused a bývalý voják Wehrmachtu). Tak jsem letěl ke dveřím, udělal jsem skok a nahlas jsem vykřikl: ,Pane Štelcik, já vás sem nepustím!‘ Na to zareagoval děda a okamžitě rádio přeladil, vypnul a šel si za svojí prací. A tohle se právě stalo... vždy ve větším baráku bydlel nějaký Němec. A to se stalo osudný panu Šlosarovi (pozn.: soused z vedlejšího domu), který také poslouchal Londýn. Odvezli ho do koncentráku a už se nevrátil. Takže ono to nebylo tak úplně jednoduché.“

„Vzpomínám si na to, že třeba vedle v baráku, ve kterém jsem bydlel, tam byly, nevím, jak tomu přesně říkali, něco jako městské domy. To bylo vedle těch partají. A vím, že tam žil nějaký pán, chemik nebo něco takového. Velmi slušná (pozn.: německá) rodina. Měli možná o dva roky starší, asi třináctiletou dceru. Slušná rodina, na to se pamatuji. Tenkrát dostali strach z toho, že je konec války a že Němci prohráli, a tak se celá rodina otrávila. Na to se pamatuji. Přihlíželi jsme tomu, když vynášeli rakve, to bylo vedle ve vchodu. Jak říkám, to byli velmi slušní lidé, kteří nikomu během války neublížili, s Čechy se bavili. A zase na druhé straně bydlel pán, též německá rodina. Říkali jsme mu ‚gauleiter‘ nebo co to měl za hodnost. A ten chodil v uniformě, měl přesný knírek jako Hitler, včetně účesu. Na něj si pamatuji. A ten chodil kontrolovat, jestli se někde nesvítí a podobně. Byl takový... dával nám najevo, že je Němec, že je něco víc než obyčejní lidé. Nepamatuji si přesně, kdy se začaly vyrábět pionýry – motocykly... A najednou koukám, že v ulici 5. května je na pionýru tenhle pán a proháněl se o sto šest, i s tím knírem. Takže víte, na jedné straně slušní lidé, oni se otrávili, celá rodina. A takovýto, který za války vystrkoval růžky a dělal bububu, tak ten zůstal tady a žil si zvesela dál.“