Radislav Bušek

* 1929

  • „Přišlo další nařízení, že pro nás přijedou autobusy a náklaďáky a odvezou nás do Kluže na nádraží a že pojedeme vlakem do Čech. Tak z toho Rumunska jsme jeli přes Rumunsko, přes celou Jugoslávii, přes Rakousko do Vídně a z Vídně do Brna. A v Brně byla konečná a z toho Brna se každej rozjel po těch svých příbuzných a tak. No, a my jsme jeli do Motyčína, protože maminka tam měla sestru vdovu a dva kluky, tak jsme tam byli v dubnu, to už nevím přesně. Měsíc jsme cestovali takhle po tý Evropě.“

  • „Když dodělali ty Němci tam, ta pracovní četa, tak prostě odešli a nastoupili tam to hlídat četníci čeští a tatínkovi se povedlo to, že ho tam chytli, a nastal problém, protože to byli Češi. Ti ho udat nechtěli, ale báli se toho, že kdyby to táta řekl – protože to už bylo v době heydrichiády –, takže by zastřelili je, tak všichni riskovali to, že budou zticha, tak ho pustili. A ještě po válce, já nevím, možná, že tu někde ty dopisy… anebo jsem je viděl u toho bratra, kde se dohadujou a kde si děkujou. Jo, to si po válce psali potom ještě a děkovali jeden druhýmu, že to bylo takový dojemný, že to vydrželi, že nikoho z nich vlastně nezavřeli a nezastřelili.“

  • „V době, když už se to blížilo k tomu srpnu nebo když už měl být ten srpen, kdy měli přijít, tak celej tenhle ten náš útvar zdvihli a poslali nás do Mladý Boleslavi. A to oni dělali, aby ty útvary nebyly ve vlastním místě, aby nemohly klást nějakej odpor, protože to se odletí s letadlama a náhradníma dílama a s lidma a to je všechno, všechno ostatní je tady, zůstalo v Olomouci. No, takže to jsme prožívali tam celou tu katastrofu, to jsme věděli už, že je zle. Ale to byli podnikaví chlapi, se tam dohadovali, jestli s těma vrtulníkama nemaj odletět do Rakouska. A to potom prasklo, všichni to popírali, nikdo se k tomu nepřiznával, ale někdo to řekl prostě. Tak potom nastaly všelijaký ty, protože mezi námi byli tací, co se nebáli, co se otevřeně hlásili k tomu jaru, čili ti byli v první řadě, teda ti byli první na řadě, který likvidovali.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Olomouc, 19.03.2018

    (audio)
    délka: 01:47:46
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
  • 2

    Olomouc, 15.05.2018

    (audio)
    délka: 02:13:32
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Viděl jsem hořet Lidice

19.jpg (historic)
Radislav Bušek

Radislav Bušek se narodil 15. března 1929 v Motyčíně u Kladna. Zde přišli na svět i jeho dva starší bratři Všemil a Vlastimil. Do Čech přijela paní Bušková porodit své tři syny z Podkarpatské Rusi, kam s manželem – otcem dětí – odešli po první světové válce kvůli jeho pracovním povinnostem. Pamětníkův otec bojoval za první světové války v československých legiích ve Francii. Po válce byl převelen jako finanční stráž v rámci československé státní správy na Podkarpatskou Rus. V době druhé světové války patřil k aktivním členům domácího československého odboje. Důsledky srpnových událostí roku 1968 zasáhly profesně i Radislava Bučka. V souvislosti s tzv. Husákovými prověrkami projevil sympatie s Dubčekovou reformní politikou a byl z politických důvodů vyhozen z armády. V současnosti je pamětník stále aktivním penzistou. Těší se ze své rodiny, se kterou je v pravidelném kontaktu, a věnuje se svým zájmům – sborovému zpěvu, hře na akordeon a turistice.