Když si mysleli, že na mě něco mají, tak mi neříkali ‚soudruhu‘, ale ‚pane Brož‘
Radovan Brož se narodil 29. září 1936 v Pardubicích poštovnímu úředníkovi a ženě v domácnosti. Oba rodiče se věnovali sportu, tatínek přispíval texty do sportovního časopisu. Ke sportu vedli i své dva syny. Radovan běhal středně dlouhé tratě a po střední škole pokračoval ve studiu na fakultě tělesné výchovy. Stal se profesionálním trenérem atletiky v Pardubicích a na této pozici vydržel až do roku 1992. Jeho dětství poznamenala druhá světová válka, zažil tři nálety na Pardubice, ukrývání se ve sklepě i nález střepiny z bomby doma v kuchyni. Jako trenéra ho dvakrát kontaktovala StB, jednou v roce 1961 s žádostí o donášení, podruhé při zakládání Střediska vrcholového sportu mládeže v Pardubicích. V roce 1972 mu byl po prověrkách v zaměstnání odebrán pas a čtrnáct let nesměl vycestovat do zahraničí. Po vrácení pasu pracovně navštívil Kubu, Severní Koreu a Kanadu, kde se setkal s kamarádem emigrantem a podíval se do nakladatelství ´68 Publishers. Jeho starší dcera Veronika měla na univerzitě problém kvůli fotografiím ze zájezdu do Leningradu. V polovině osmdesátých let byl na něho vyvíjen tlak, aby svým svěřencům podával anabolika, což odmítl. Po odchodu do důchodu se věnoval historii atletiky, cyklistiky, tenisu a fotbalu v Pardubicích. Prošel řadou funkcí v oblasti pardubické atletiky a je celoživotním fanouškem a znalcem Velké pardubické.