Mgr. Daniela Brodská

„Žádná jména, žádné seznamy knih, žádné adresy, žádná telefonní čísla, nic nesmělo být. My jsme se tomu vyhnuli, ale někteří ostatní kolegové, kteří přijímali knihy nebo dělali něco jiného, měli domovní prohlídky. Občas se stalo, že se někdo prozradil a ten vůz s těmi knihami byl na hranici zastaven, nevím, jestli byl zabaven, nebo je poslali zpátky. Vím, že někteří z přivážejících pak měli zákaz příjezdu do Československé republiky. My jsme si dávali pozor, abychom nikomu neublížili.“

„Já jsem našla první zaměstnání jako skladnice v zámečnictví v Rantířově nedaleko Jihlavy. Tam mi později pan vedoucí říkal, že mě dostal na starost, že mě měl sledovat a kontrolovat a že měl zabránit, abych byla v kontaktu s lidmi, což bylo legrační, protože skladník je v kontaktu se všemi lidmi v podniku. Měla jsem tam takový dělnický sbor, všichni věděli, že jsem farářka, všichni chodili do skladu a rozebírali jsme všechno, co jsme rozebírat mohli. Pamatuji si, že jednou jsem tam seděla, měla jsem noviny a tam vyšel ten článek o Havlovi ‚Zaprodanci‘ a ještě nějaké slovo ošklivé. Bylo tam pár lidí, tak jsme to četli a povídali si o tom – a já jsem jen tak z legrace řekla, že si klidně dokážu představit, že tenhle člověk bude náš prezident. Byl to jen takový položert.“

„V Libštátě jsme se poprvé dostali do konfliktu se státní správou, církevními tajemníky a StB. Jednou nás navštívili naši kolegové, přijelo jich asi patnáct, dvacet k nám na faru. Byli jsme rádi spolu, povídali jsme si, jak žijeme, jak pracujeme v církvi, a do toho vtrhl krajský církevní tajemník z Hradce Králové Jonáš a jeho okresní kolega. Měli s sebou příslušníky SNB. Svolali si nás dolů do farní kanceláře, byt byl v prvním patře. Tam nám oznámili, že jsme nepovolené shromáždění Nové orientace. To byl takový studijní směr při studiu bohosloví, že se kolegové pokoušeli civilním způsobem mluvit o evangeliu, o víře. Režim už z toho pojmu, kterému zřejmě ani moc nerozuměl, měl hrůzu, co to zase je. Pak nás obvinili, že jsme podvratní členové Nové orientace a že se musíme rozejít.“