Mgr. Ing. Aleš Bouda

„Svolal jsem všechny a řekl jsem, že budou výslechy. ‚Pánové, nesmíte rozšiřovat okruh lidí. Ti, kdo jsou ve funkcích [Svazu vysokoškolského studentstva], jsou ve funkcích a jsou nahlášení.‘ Ale my měli široký okruh lidí, kteří se těch akcí účastnili, organizovali a odvedli obrovský kus práce, v podstatě poloilegální, když rozšiřovali zakázané texty a podobně. O těch jsme nesměli u výslechu mluvit. Ani jsme nemohli mluvit o našich činnostech. Archiv jsme na začátku léta zničili a něco málo jsem schoval. Odevzdal jsem to až po sametové revoluci do ostravského archivu.“

„Nejvíc lamentoval náš soudruh ředitel, který nebyl komunista, že to bude mít zase špatné, protože nemá stoprocentní úspěšnost při vstupu do Pionýra. Doma se matka bála víc než táta. Táta se podivoval a říkal mi, že bych tam měl vstoupit. Ptal se mě, proč jsem nevstoupil, a já řekl, že prostě nechci. A prošlo to vcelku bez obtíží. Fakt je, že v sedmé třídě jsme tam už s Pepíkem Šimkem, synem kulaka, vstoupili. Řekli nám, že se dobře učíme a nepůjdeme na střední školu, pokud nevstoupíme do Pionýra. V budišovském kině stáli všichni ze třetí třídy a nás dva postavili do první řady jako sedmáky. Jsou to životní momenty, na které nejsme hrdí, ale takto byly.“