Na školu mě nevzali, protože jsem dcera Pavla Kohouta. Já ho přitom viděla jen párkrát ročně
Tereza Boučková, rozená Kohoutová, poprvé provdaná Benešová, se narodila 24. května 1957 v Praze jako nejmladší ze tří dětí spisovatele Pavla Kohouta a jeho druhé ženy Anny, rozené Cornové. Ačkoliv svého otce vídala jen několikrát ročně, fakt, že je jeho dcera, režim využil k útlaku. Na gymnázium nebyla z politických důvodů přijata, půl roku studovala dvouletou ekonomickou školu, až poté se jí podařilo přestoupit. Po maturitě v roce 1976 jí nebylo umožněno studovat vysokou školu. Nastoupila proto na roční abiturientské studium na jazykové škole, které bylo zakončené státní zkouškou z angličtiny. V roce 1977 podepsala Chartu 77, přepisovala ji a šířila. Účastnila se bytových seminářů, hrála v bytovém divadle, kvůli čemuž ji několikrát vyslýchala Státní bezpečnost. Jednou strávila osmačtyřicet hodin ve vazbě. V roce 1979 měla možnost emigrovat, stesk po blízkých jí to ovšem neumožnil. Roku 1985 se se svým druhým manželem Jiřím Boučkem přestěhovala do osady Záhrabská na Berounsku. S manželem adoptovali roku 1988 a 1989 dva chlapce, roku 1991 se jim narodil vlastní syn. Po sametové revoluci si začala plnit spisovatelské ambice. Její první dílo vyšlo oficiálně na konci roku 1991 (předtím pouze samizdatově). V roce 2024 žila v Praze a stále se věnovala psaní.