Petr Boháč

„Dělníci dostali zákaz opustit pracoviště. Nevěděli jsme, kam tu stávku umístit. Jestli do fabriky, anebo mimo areál. Nakonec se to udělalo tak, že jedna část, kterou řídil kolega Burša, byla ve městě před městským úřadem, druhou část se nám po poměrně náročném vyjednávání podařilo umístit před slévárnu, kde je dost veliká plocha. Pak byl problém s ozvučením, protože fabrika nám zakázala použít jejich aparaturu. Nakonec se to povedlo i ozvučit. Stávka proběhla. Prostranství bylo plné. Neumím odhadnout, kolik tam bylo lidí. Možná deset tisíc.“

„Zásadní okamžik mé politické angažovanosti nastal na vojně, když byly doplňovací volby za lounský okres do Federálního shromáždění. Nastoupil celý útvar a velitel prohlásil: ‚Soudruzi, jste povinni volit majora Šípka.‘ Všichni se postavili do zástupu. Já si v tu chvíli řekl, že povinný nejsem. Obrátil jsem se na výkonného desátníka, který tam byl, a požádal ho o průpisku, že chci majora Šípka škrtnout. Několik stovek vojáků začalo volit. Nebyly to volby, ale komedie. Vzal jsem hlasovací lístek, požádal jsem o plentu, která se tam někde válela, a skutečně jsem Šípka škrtl a odvolil. Někdo mě u toho fotil. Následující dvě hodiny se nic nedělo. Pak přišel politruk a začal řvát: ‚Ty jsi zradil stranu a vládu.‘“