Karel Bloch

„…ale na akci, kde jsme měli jenom takový poslechový večírek. Já jsem tam přitáhl plný kufr těch kazet, co jsme měli od Mikuláše [Chadimy] a od Cíby [Petra Cibulky]. Tak jsme si je tam vesele pouštěli a debatovali. Chodili tam normální hosté, takže mezi nimi zase určitě seděl nějaký estébák nebo nějaký aktivní blbeček. Takže po nějaké době se tam zjevilo celé komando, zase pod taktovkou kapitána Zoubka. Takže já s Vrahem [Václavem Vlachem] a výčepákem jsme skončili na fízlárně ve Starém Plzenci. Naštěstí jsme dostali jenom do držky a vykopli nás, ale mně sebrali celý ten kufr s kazetami. Asi týden nebo čtrnáct dnů nato jsem dostal obsílku, ať si pro ně přijdu na fízlárnu. Tam někde v Plzni to bylo, ta estébárna, někde u řeky, kde je plavečák. Tam ze mě chtěli tahat nějaké moudrosti. Nejdřív přišel takový hodný pán, ten Zoubek ze sebe dělal hodného, pak tam vběhnul nějaký poručík, ten ze sebe dělal hrozného tvrďáka. A já jsem se jim tam trošku jakoby vysmál. Dali mi do držky a zase mě vykopli ven. Ale ten kufr mi teda dali, tak jsem si říkal, že dobré a už jsem úplně nevěnoval pozornost tomu, že mě zřejmě upozornili na to, že všechny nahrávky byly znehodnoceny. Protože když jsem si to doma pustil, tak… Oni to nějak zmagnetizovali. Jak je ta páska navinutá na tom kolečku, přes to jsou nějaké kovové výčnělky. Vždycky byla zmagnetizovaná jenom půlka toho závitu. Takže jsem si to pustil a ono nic. Najednou, zničehonic, to začalo hrát, a zase do ztracena. A takhle to bylo u celé pásky. A bylo to od nich skvělé! Pak už jsem nemusel vyrábět smyčky na naše další vystoupení. Jenom jsem vzal tady tu kazetu, to byl krásný základ, než jsme začali hrát. Pustit tam zničehonic tohle. Ono to bylo furt dokola, že jo? To se jim povedlo.“