Ing. Jiří Berounský

„To bylo ovšem hodně absurdní, protože na mě použili metodu zlého a hodného policajta. Když jsem tam přišel, tak hrozně komisní. A já jsem samozřejmě kličkoval všelijak ve všech dotaznících kádrových. Že jsem byl odsouzen k podmínce jenom a že jsem to nahradil a tak dále. Takže to byl takový výslech, proč jsem to neřekl všecko na plná ústa, a byl velmi takový správný estébák. ‚Tady si sedněte, napište nám popravdě váš životopis.‘ Tak jsem všecko udělal a on mi vyhrožoval. A to byla taková situace. Když mi vyhrožoval, tak při tom začal říkat: ‚A nevíte, jak byste to, pane inženýre, odčinil?‘ Takže mně to samozřejmě bylo jasné, jak bych to odčinil. Jak on to myslí. A dělal jsem blbého, že to nevím. Takže takhle jsme se bavili pořád. ‚A vás opravdu nic nenapadá?‘ – ‚No, nic mě nenapadá. Mám být po právu potrestaný. Tak já jsem to neuvedl všechno, tak mě potrestejte.‘ – ‚Ale vždyť je vás škoda, soudruhu inženýre, co kdybyste s námi nějakým způsobem spolupracoval?´ A mně bylo jasné, že to je věc, kterou neudělám. Ale nicméně jsem měl nahnáno, protože pořád jsem byl malý kluk. Fízlové mě znovu vyslýchali. Zase jsem… Co bylo takové psychologické, za katrem zase ještě. Protože ty dveře, kam se k nim vstupovalo, z druhé strany měly mříž, a když jste tam vstoupil, tak ty dveře se zavřely. Takže zase za katrem, což bylo hrozné. Tak jsem řekl: ‚Tak to je závažné rozhodnutí. Já bych přišel zítra vám to říct.‘ I když mi bylo jasné, že to v žádném případě neudělám. Příští den jsem přišel, ještě jsem se poradil s otcem, a byl tam hodný policajt. Když jsem mu řekl, že ne: ‚Ale, pane inženýre, vždyť my víme, že máte dobrý vztah k socialistickému zřízení, a my potřebujeme takové lidi, jako jste vy.‘ Takže jsem to svým způsobem měl těžší, protože nepříteli bych to mohl říct rovnou, a ten, který se tvářil jako můj přítel, tak to bylo složitější.“

„My jsme odcizili kartotéku SSM [jednalo se o kartotéku ČSM, tedy Československého svazu mládeže], kde byly samozřejmě právě tou Ritou Budínovou, posléze Havlovou spolupracovnicí, která prošla velmi bouřlivým vývojem od komunistky zcela režimové až k demokratické političce. Takže jsme chtěli, odcizili jsme kartotéku ČSM, protože tam byly záznamy velmi nepříznivé pro jednotlivé studenty. Pak jsme ke stému výročí Masaryka napsali nějaké letáky, které jsme dávali do telefonních budek.“