Eva Bělková

„My jsme s [manželem] Antonínem věděli, že nepořídíme, ale říkali jsme: ‚Nedáme kůži zadarmo.‘ Bylo nám jasné, jak to může dopadnout. Žalobce, Eva Bělková, obžalovaná Československá socialistická republika, že mně dali bezdůvodně výpověď ze zaměstnání. Tak jsme to dali k soudu. Táta říkal: ‚Nesuďte se, nic nevysoudíte a přijdete o nervy.‘ A já jsem říkala: ‚My víme, že nic nevysoudíme, ale o nervy nepřijdeme.‘ Takže jsme se soudili a ten soudce se ptal – tam byl zástupce školskýho odboru ONV – tak ten soudce se ptal toho zástupce, když se svými názory nemůžu učit, tak jestli mě nemůžou zaměstnat třeba někde v muzeu nebo v knihovně. A on řekl, že ne. Tak jsem dělala 19 let na dráze.“

„Když se zakládala jednotná zemědělská družstva, tak komunisti se snažili sedláky přinutit, aby do toho družstva vstoupili. Sedláci se bránili, hájili se tím, že se nadělali na půdu, kterou mají, a teď to mají dát zadarmo družstvu. Takže se kladly takové léčky. Zkrátka tátu povolali na okresní výbor strany KSČ a tam mu nadiktovali jména sedláků z Bedihoště i s rozsudky. A on, když se to stalo, tak tím byl zlomený. Řekl to mámě – a máma říkala: ‚Tak toto dělat nebudeš.‘ Ale jelikož existovala stranická kázeň, nedalo se z komunistické strany vystoupit. Musel požádat o zproštění členství a řádně to zdůvodnit. Zdůvodnil to tím, že jsou stranické příspěvky pro něho vysoké, že živí pětičlennou rodinu a to, co za rok utratí za příspěvky, tak že za to by klukovi mohl koupit gatě. Takže okresní výbor KSČ to přijal a zprostil ho členství, ale zprostil ho i soudcovského místa. Takže pak byl nějakou dobu bez zaměstnání. Někdo mu doporučil místo manuálního pracovníka v Ivanovicích, tak tam šel se zeptat do toho podniku, v podniku řekli ano, přijďte tak za čtrnáct dní a doneste si s sebou kádrové materiály. A když přišel za čtrnáct dní, tak mu řekli, že už ho nepotřebují. Takže byl nějakou dobu bez zaměstnání. Tetinka, mámina švagrová, byla členkou komunistické strany a ona tam jaksi zakročila a řekla: ‚Přece ta rodina se musí něčím živit.‘ Takže z protekce dostal místo údržbáře v cihelně. Tam pracoval v řádu roků, já nevím, rok, dva, tři možná. A utrpěl tam úraz, zlomeninu pravé paže, a museli mu amputovat předloktí. A až se vyléčil, tak ho zaměstnali v té cihelně jako vedoucího.“