„Golešov se to jmenovalo, tam dostal otravu krve, zahynul na otravu krve.“ – „Jakpak jste se dozvěděla, že manžel zahynul?“ – „To mi napsal jeden jeho kamarád. Říkal, že on pracoval u nějakých strojů a že dostal otravu krve, neměl žádnou pomoc, tak na tu otravu krve zemřel.“
„Ten mistr, co my jsme byli u něho, byl docela slušný. Přišel za mnou, poklepal na rameno a povídal mně německy: ‚Rozumíš trochu německy?‘ Já jsem říkala: ‚Trošku rozumím.‘ A on mně povídá: ‚Víte, my nejsme pro Hitlera, abyste si nemysleli, my taky chceme, aby byl pryč.‘“
„My jsme tam měli jednu holku, která čekala rodinu, a ten chlapeček se narodil 7. března, dali mu jméno Tomáš. Ta Aufseherka byla slušná, donesla takové prádélko a říkala té holce: ‚Tady máš, aby to tvoje miminko mohlo žít.‘“
„Najednou koukáme z okna, my jsme byly dole zašpérovány. Najednou koukáme z okna a ta jedna, co vedle mě koukala z okna, povídá: ‚Podívej se, co to je tady.‘ Já povídám: ‚To je ruskej vojáček.‘ Tak nám otevřeli brány a řekli: ‚Tak, děvčata,‘ rusky to říkali, ,můžete jít do obchodu a co se vám bude hodit, to si můžete všechno vzít.‘“
Paní Ruth Bejkovská, roz. Kleinová, se narodila 11. června 1920 v Olomouci, ale dětství prožila v Uherském Brodě. Otec měl stavební firmu, matka pomáhala s chodem kanceláře. Rodina byla židovského původu, ale náboženské zvyky neudržovala. Paní Ruth s otcem se začátkem roku 1943 dostala do ghetta Terezín (matka zemřela na infarkt ještě před odjezdem). Zde pracovala jako uklízečka. Vdala se za Arnošta Smolinského, který se však konce války nedožil. Otec zahynul v Osvětimi. V říjnu 1944 byla paní Ruth převezena do Osvětimi, kde strávila asi deset dní. Následně se dostala do tábora v Merzdorfu, kde pracovala v tkalcovně. V roce 1945 byl Merzdorf osvobozen Rudou armádou. Paní Ruth se dostala do Československa, dva měsíce se léčila ve zlínské nemocnici. Poté si našla práci v Rumburku, kde se seznámila se svým budoucím manželem a veteránem ze západní fronty Bedřichem Bejkovským. Vzali se a usadili se v Praze. Zemřela 21.6.2013 v Praze.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
