Dana Bartošová

* 1944

  • „V Nejdku to pro mě bylo velice radostné období. Protože tam jsme měli spoustu dětí, který neuměly slovo česky. Tam nám přišlo dítě do první třídy a neumělo češtinu, protože to bylo pohraničí, tam byli většinou Němci, že jo. Takže to bylo – věnovat se těm dětem, chodit s nima po okolí. Bylo to krásný, no. Šestého června nám tam sněžilo, takže to bylo takový docela zajímavý. Tam jsem teda byla deset let.“

  • „Prostě teta říkala – něco se děje, něco hlásej v rádiu. Že jo, televizi neměli a nevěděli jsme nic, akorát rozhlas vysílal. No tak jako zvědavá historička jsem samozřejmě u toho musela bejt, tak jsem šla na Václavák, i když teta protestovala, že se mi něco stane a podobně. No, na Václaváku to bylo docela divoký, u rozhlasu, že jo, to asi bych opakovala to, co už vám někdo říkal, nebo to, co víte, ale viděla jsem na vlastní oči, jak tam začal hořet tank, jak tam lidi běhali, křičeli, všichni jsme se báli, že jo. Prapory všude. No a kupodivu jsem potkala mýho spolužáka z Karlovejch Varů, takže jsme pak chodili dva, že to bylo takový jako bezpečnější.“

  • „Tam to bylo pro nás jako pro školáky velký rejdiště. To nebylo jako dneska, že jsme přišli ze školy a už jsme byli pod dozorem a hlásili se. Mobily neexistovaly, telefony neexistovaly. V první třídě jsem dostala klíč na krk a máma šla do zaměstnání, dělala lázeňskou v lázních 1, no a už to bylo na mně. Takže jsme lítali po parku a bylo to krásný. Dneska na to ráda vzpomínám. V zimě jsme i sáňkovali Škroupovou ulicí, protože auta skoro nejezdily, že jo, tak to bylo bezvadný. To bylo pěkný.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 23.10.2018

    (audio)
    délka: 56:28
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Co říkat dětem? Jak jim vysvětlit okupaci?

Svatební fotografie
Svatební fotografie
zdroj: archiv pamětníka

Dana Bartošová se narodila 16. listopadu 1944 v Praze. V roce 1945 se rodina přestěhovala do Karlových Varů, kde získala byt po odsunutých Němcích. Otec byl po únoru 1948 sesazen z vedoucí funkce v lázeňství, protože odmítl vstoupit do komunistické strany. Pamětnice vystudovala pedagogický institut v Karlových Varech a Plzni, obor čeština – dějepis. Dne 21. srpna roku 1968 zažila příjezd okupačních vojsk do Prahy. Prvních deset let učila v Nejdku u Karlových Varů, v roce 1976 se přestěhovala do Prahy. Během své pedagogické praxe čelila dilematu, jak s žáky mluvit o okupaci v srpnu 1968.