Vystěhovali nás do chatrče
Stáhnout obrázek
Jaroslav Antoš se narodil 1. prosince 1930 v obci Zbehňov na východním Slovensku. Otec Jaroslav, původem Čech, se živil jako pojišťovací úředník, matka Alžběta, původem Slovenka, byla v domácnosti a starala se o jediného syna. Při rozpadu Československa rodina zažila protičeské nálady ze strany Slováků a Maďarů. Nově vzniklý Slovenský štát ale opustit nemuseli, neboť otec byl v zaměstnání těžko nahraditelný. Na konci války přešla přes jejich vesnici fronta. Antošovi se ukryli v lesní zemljance, kde zůstali ještě několik měsíců po osvobození, neboť během bojů přišli o dům. V roce 1946 se rodina odstěhovala k příbuzným do Náchoda a pak na statek v Teplicích nad Metují, který obdrželi jako náhradu za válečné škody. V usedlosti žili společně s původními německými majiteli až do jejich odsunu. Otec opět pracoval v pojišťovně. Angažoval se ve veřejných kampaních proti narůstající moci KSČ. Po únoru 1948 zákonitě přišla odplata a rodina byla ze statku násilně vystěhována do nedaleké opuštěné chatrče v osadě Lachov. Otec byl navíc přeložen na druhý konec republiky do Aše, odkud nesměl jezdit domů. Jaroslav Antoš vychodil ještě na Slovensku v roce 1945 rolnickou školu v Sabinově, pak pracoval v rodinném hospodářství. V letech 1948–1950 byl zaměstnán jako dělník v podniku Rubena Náchod. V roce 1950 si zažádal o vystěhování do Kanady, kde žil jeho strýc z matčiny strany. Komunistické úřady ale žádost striktně zamítly. Antoš si proto našel práci v zemědělství v západním pohraničí, kudy chtěl zkusit emigrovat. Kvůli nedostatku peněz na zaplacení převaděče vstoupil do služeb americké rozvědky. Pod vedením Karla Voborského zorganizoval v Praze skupinu zpravodajců, za což měl být bezplatně převeden přes hranice. Než k tomu ale mohlo dojít, dostal povolávací rozkaz na vojnu a dva roky sloužil u tankistů v Milovicích. Po vojně nastoupil jako vychovatel v učňovském internátu v Častolovicích u Rychnova nad Kněžnou, kde byl 15. března 1954 zatčen. StB totiž pozatýkala větší část jeho vyzvědačské skupiny. Výslechy, tehdy již bez použití násilí, probíhaly v Českých Budějovicích. Tamtéž se 25. května 1954 konal neveřejný soud se skupinou Karla Voborského. Jaroslav Antoš byl za špionáž odsouzen k sedmi letům vězení. Čtyři roky si odpykal v táborech Svatopluk a Bytíz těžbou uranu. V roce 1958 byl podmínečně propuštěn na svobodu. Živil se dělnickými profesemi u Vojenských staveb, nakonec skončil ve slévárnách Třebechovice. Jaroslav Antoš se oženil a narodilo se mu jedno dítě. Po pádu totality získal ocenění účastníka protikomunistického odboje.
