Jorge Amado Robert Vera

„Na Kubě se říká, že východní část země představuje takové centrum Kubánské revoluce [revoluce z roku 1959, kdy Fidel Castro svrhl režim Fulgencia Batisty], tam se hromadí přívrženci komunistického režimu. Na východě se v porovnání s jinými regiony identifikuje s komunismem větší část kubánské populace. A jejich počet podle režimu stále roste. Ale proč to říkám? Je to hodně diskutabilní, protože na druhé straně zde žije minimálně tisícovka obyvatel, to číslo stále roste, kteří se systémem nesouhlasí, takže podle mě kubánský stát šíří nesmyslná data o přívržencích režimu. Vláda tvrdí, že výchoďáci jsou bojovnější, houževnatější, chlácholením se snaží probudit sympatie mezi obyvateli tohoto regionu, a hlavně mezi Kubánci, kteří nemají konflikt s nastoleným režimem.“

„Myslím, že se jedná o něco spontánního, můžeme vidět protesty proti protestům proti kubánské Vládě, ale nechci nikoho odsuzovat, ne všichni sdílejí stejné názory a důvody demonstrací. Musíme k tomu všemu přidat strach a lhostejnost lidí, si myslím. Hlavně lhostejnost. Jedná se o občany, kterým je naprosto ukradené, že neznají svá základní lidská práva, nevědí, k čemu by jim měla být dobrá. Je jim to jedno. No a pokud nemáš žádnou znalost svých práv, jak se můžeš postavit režimu? Když jsi jen chudák, který žije ze dne na den, máš sedm dní v týdnu tu stejnou trošku jídla. Necháš se sebou zametat: ‚Na tady máš jídlo,‘ nebo ‚tak a tady tě můžeme zabít.‘ Strach je všudypřítomný.“

„Samozřejmě hlídači se musejí s útoky na vězně držet na uzdě. Kubánská Vláda čelila v minulosti několika obviněním z porušování lidských práv, takže si stráže ve věznicích našly jiný způsob, jak šikanovat vězně. Tím nástrojem jsou útoky vězňů na jiné vězně, za slíbenou odměnu. Kolem roku 2000, nebo 2003, vězni nesměli ani telefonovat, takže pokud jsi přistoupil na to, že někoho zmlátíš, měl jsi automaticky povolenou rodinnou návštěvu nebo telefonát. Hlídači tyto útoky podněcovali, naváděli vězně proti vězňům a slibovali jim návštěvy nebo nevím co, jestli 25 nebo 30 minut volání rodině a blízkým. Stráže s nimi manipulují. Už to nejsou oni, kdo mlátí vězně, ale jsou to samotní vězni, vězni mlátí vězně. Je to důsledek toho, že šéfové věznic si přejí, aby v nich vládl klid a pořádek, a hlavně poslušnost, aby vězni byli poslušní. Jenomže v tomto jsou političtí vězni nepoddajní. Já nemám proč salutovat a stát vzpřímeně před nějakým vojákem, já nejsem voják, nemám proč poslouchat nesmyslné příkazy, u nás tento mechanismus nefunguje.“