rabín Sinaj Adler

„Přijel jsem v únor 1945 z Osvětimi do Mauthausenu. (Alois Holub) byl tam již čtyři roky. Byl to komunista. Němci zavřeli komunisty do koncentračních táborů. On slyšel, že tam přijel jeden chlapec z Československa, že mluví česky. Když jsem tam přišel, tak jeden den přišel ke mně. Každý den mi pak přinášel trochu chleba, trochu jídla. (Cituje z vlastního textu:) Zatkli ho kvůli komunistické činnosti. Ačkoliv byl o několik let starší než já, stali jsme se přáteli. A přátelství se zachovalo až do dnešního dne. Jelikož byl v lágru již čtyři roky, bylo jeho postavení lepší než moje. Každý den mi přinášel chléb či polévku, za podmínek, které tam vládly, mi tím opravdu zachránil život. Slíbil jsem, že nikdy nezapomenu, co pro mne učinil, a opravdu jsem nezapomněl. Před několika lety obdržel od státu Izrael vyznamenání jako jeden ze Spravedlivých mezi národy.“

„Můj otec se narodil v Dobré Vodě, učil se na Slovensku a pak v Německu a ve Švýcarsku. Poznali se s mojí matkou v roce 1919 (?). Můj bratr se narodil v roce 1920 v Praze. Měl jsem bratra, který se narodil v roce 1922 v Belgii. Já jsem se narodil v roce 1928 v Praze. Rodiče se vrátili do Prahy v roce 1927. V Praze jsem se učil ve škole. Když jsem byl v páté třídě, přišli Němci do Prahy. Učil jsem se až do roku 1942, potom nám Němci zakázali se učit a zavřeli školy. V roce 1943 nás Němci poslali do ghetta, do Terezína. Můj starší bratr v roce 1939 přijel do Palestiny. -- (On byl sionista?) -- Ano, sionista. Když mu bylo devatenáct roků, tak přijel do Palestiny. Další bratr zemřel v roce 1937.“

„Tenkrát jsem měl patnáct roků. Do Terezína jsem přijel, když mi bylo čtrnáct (patnáct) roků, byl jsem tam patnáct měsíců. Když mi bylo šestnáct roků, tak jsem přijel do Osvětimi. V Osvětimi byla selekce, mému otci bylo šedesát, mé matce padesát čtyři. Oba je spálili. Já jsem pracoval. Byl jsem v Osvětimi až do ledna 1945. Fronta postupovala a s ní Rudá armáda, byla evakuace. Evakuovali nás do Rakouska. Byl jsem na cestě pět týdnů, po pěti týdnech jsem přijel do Mauthausenu, koncentračního tábora v Rakousku. -- (Psal jste, že to bylo pro vás to nejhorší.) -- Ne, v Gunskirchenu, to bylo na konci války. Napsal jsem jednu větu: Gunskirchen je velký hřbitov, kde se mezi všemi mrtvolami potulovaly živé lidské kostry, které poslední silou a vůlí bojovaly proti nejkrutější a nejvražednější moci na světě v posledních hodinách její existence."

„Po válce? Po válce jsem přijel do Prahy v červenci 1945. Byl tam Přemysl Pitter, byli jsme ve Štiříně, tam byla ozdravovna. Byl jsem tam asi šest týdnů. Můj bratr byl v Palestině, já jsem také chtěl jet do Palestiny. Jeli jsme z Prahy do Anglie. Tam jsem byl šest měsíců a odtud jsem odjel do Palestiny. Bylo to v únoru 1946. Byl jsem v kontaktu s bratrem. -- (On vám zařídil tu cestu do Palestiny?) -- Ano.“