My tam hladověli. Máma chodila pracovat do kolchozu, v kolchozu jí dali 200 gram obilí za pracovní den a my máme bídu čorno nevidno. Rozumíš? Potom už [jsme si říkali – pozn. autor]: „Utečeme sem na [západní – pozn. autor] Ukrajinu.“ Mě vzal můj kmotr a potom přijela máma s menší sestrou. My jsme byli tři [sourozenci – pozn. autor]. Sestra se narodila v roce 1936. Máma přijela se sestrou a potom přijel bratr se sestrou.
„Já jsem se narodila v Polsku, město Tarnohorod, Tarnohorod. Jak ti říct? Bylo to v roce 1939, já si myslím, kdy jsem šla do první třídy polské školy. To bylo Polsko. Ukrajinská škola nebyla. V roce 1939 přišla válka, Německo napadlo Polsko a polskou školu zavřeli. Já jsem ukončila první třídu, polskou školu zavřeli a Němci u nás byli pět let.“
Už se objevili Sověti. Už se objevili Sověti a dělali tam všechno svoje. Ukrajinci i Poláci byli v Polsku, Poláci i Ukrajinci, rozumíš? Udělali všechno a Ukrajinci jdou [k Sovětům – pozn. autor] a říkají: „Nás bijí Poláci, pomožte nám s obranou.“ Rozumíš? Oni říkali: „Toto není vaše místo, tady je Polsko. My Vás odvezeme na Ukrajinu.“
Už se objevili Sověti. Už se objevili Sověti a dělali tam všechno svoje. Ukrajinci i Poláci byli v Polsku, Poláci i Ukrajinci, rozumíš? Udělali všechno a Ukrajinci jdou [k Sovětům – pozn. autor] a říkají: „Nás bijí Poláci, pomožte nám s obranou.“ Rozumíš? Oni říkali: „Toto není vaše místo, tady je Polsko. My Vás odvezeme na Ukrajinu.“
Marija Adamivna Vartoščuk, rozená Melech, se narodila 28. ledna 1931 ve městě Tarnohorod (dnes Tarnogród) v Lublinském vojvodství ve východním Polsku. Rodina Melech byla ukrajinské národnosti. V roce 1939 začala Marija Adamivna navštěvovat polskou školu. Ještě v témže roce přepadlo polský stát nacistické Německo, ale jelikož se Němci zpočátku stavěli příznivě k ukrajinské samostatnosti, začala Marija Adamivna docházet do ukrajinské školy. V Tarnogródu zažila nacistickou okupaci (1941–1944) i následné osvobození Rudou armádou. Hned v roce 1945 však začali být Ukrajinci z východního Polska přesídlováni do Ukrajinské sovětské republiky výměnou za Poláky ze západní části Ukrajiny, a rodina Melech tak byla, stejně jako mnoho dalších ukrajinských rodin, odvezena do jižní části dnešní Ukrajiny. Dostali se do Oděské oblasti, kde se usídlili v obci po bývalých německých kolonistech, ale kvůli těžkostem spojeným i s nehostinným prostředím a poválečnou situací se odstěhovala na západní Ukrajinu do obce Ploska v Rivnenské oblasti. Zde se ještě setkali s volyňskými Čechy, pro které členové rodiny Melech příležitostně pracovali. Marija Adamivna pracovala na hospodářství a poté se vyučila šičkou. Z obce Ploska se odstěhovala do nedalekého města Dubno, kde rovněž pracovala jako šička a kde se vdala. V současnosti stále žije ve městě Dubno v Rivnenské oblasti na západní Ukrajině.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
