Robert Cvi Bornstein

* 1926

  • „Zkrátka, zkontaktoval jsem se [s příbuznou] telefonicky a dohodli jsme se, kdy a kde se sejdeme, a ona mě tam přivedla. Podobným místům se říkalo bunkr, Židé tam bunkrovali, tak se tomu říkalo. Dovedla mě do toho bunkru, strýček a jeho rodina mě samozřejmě přijali, tehdy jsme tam byli největší skupina, takže jsme dostali salon, největší místnost. Leželi jsme a spali na podlaze, byl tam strýc, jeho manželka, jeho dvě děti, sestra jeho ženy a já, takže nás tam bylo šest osob v jedné místnosti. Měli jsme velký problém. Strýček chrápal, strašně chrápal. Leželi jsme vedle stěny, která sousedila s dalším bytem, a měli jsme strašný strach, že sousedi uslyší to chrápání. Oficiálně tam nikdo nebydlel. Tehdy jsem se naučil to, co jsem v životě ještě používal, jak je možné přimět chrápajícího člověka, aby nechrápal.“

  • „Říkali si: ‚Budeme někde na salaši, spojíme se s matkou a rodiči, oni se nám postarají o jídlo, dokud nepřijdou Rusové. Je úplně zbytečné chodit na východ.‘ Takže udělali čelem vzad a na tom kopci jsme náhle zůstali sami dva, Bohuš Lešetický a já. My jsme neměli kam jít. Tak jsme pokračovali sami dva na východ a můj plán byl dojít až do Prešova, pokračovat, přejít přes frontu a dostat se na území, které bylo už osvobozené Rudou armádou. Jdeme a jdeme, jeden nebo půldruhého dne, a náhle vidíme v údolí malou vesničku. Nevěděli jsme, zda už tam jsou Němci, nebo ne, takže jsme tam leželi a dívali se směrem k té vesnici. Neviděli jsme nic, žádné Němce, tak jsme si řekli, že nemáme co ztratit, bez jídla nemůžeme pokračovat, a šli jsme do té vesničky. Zjistili jsme, že vesnice byla částí povstaleckého území, Němci tam ještě nebyli, sedláci nás přijali velmi pěkně, každého se ujala jiná rodina.“

  • „Od nich jsem slyšel, že nejbližší město je Liptovský Mikuláš, tehdy se ještě jmenovalo Liptovský Svätý Mikuláš, ale řekl jsem jim, že mám v plánu dojet vlakem do Prešova. Řekli mi, že vlakem nemůžu jet, že může cestovat jen ten, kdo se nahlásí na místní komandatuře a dostane povolení. Jak jsem řekl, měl jsem s sebou falešné papíry na jméno Ivan Blaho a oni pomohli, že mě nějaký člověk, který cestoval do Mikuláše, vzal vozem. Měl jsem něco málo peněz, vešel jsem do obchodu Nehera, to byla konfekce v celé republice, a koupil jsem si kabát, Lodenmantel se mu říkalo, takový zelený kabát s kulatými knoflíky, a okamžitě jsem se cítil velmi jistě. Šel jsem na německou komandaturu, ukázal jsem legitimaci Ivana Blaha a dostal jsem Passiererschein, cestovní povolení.“

  • „Teď se chci na chvíli vrátit. Vyprávěl jsem, že večer předtím, než jsem opustil rodiče a přidal se k povstání, jsem jim oznámil, že nazítří ráno odcházím. Tatínek, který byl voják v první světové válce, seděl na mé posteli a lamentoval, plakal a prosil mě, abych nechodil, protože prý nemám ponětí o tom, co je to válka, a že v prvním boji padnu. Já jsem byl jako osmnáctiletý přesvědčený, že to vím lépe, a samozřejmě jsem ho neposlouchal. Pak jsme se loučili, z hlediska mého tatínka že je to doživotní loučení, že se už nikdy neuvidíme. Skutečně to tak bylo. Jenže on myslel, že já padnu v boji a on to přežije. Neměli jsme ponětí o tom, že na Slovensku ještě ke konci války, když už je tak jasné, jak válka skončí, budou obnoveny deportace.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Tel Aviv, 28.11.2017

    (audio)
    délka: 01:54:13
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
  • 2

    Tel Aviv, 01.12.2017

    (audio)
    délka: 01:11:01
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
  • 3

    Tel Aviv, 01.12.2017

    (audio)
    délka: 01:17:40
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Tatínek mě prosil, abych se k povstání nepřidával

Robert Cvi Bornstein 2017
Robert Cvi Bornstein 2017
zdroj: natáčení ED

Robert Cvi Bornstein se narodil 23. února 1926 v Prešově do židovské, nábožensky založené rodiny. Otci patřilo železářství, matka byla v domácnosti, pamětník měl o tři roky starší sestru Martu. Od mládí byl členem sionistického hnutí Ha-Šomer ha-cair. Do roku 1940 studoval na gymnáziu v Prešově a po vyloučení ze studia se učil pekařem. Otci se podařilo získat pro sebe a později i pro rodinu status hospodářsky důležitého Žida, což rodinu dočasně chránilo před deportací. V letech 1942-1944 pracoval Robert Cvi Bornstein s otcem v Prešově a později v Nitře na třídění knih, které byly zabaveny v domácnostech deportovaných lidí. Začátkem září 1944 se pamětník připojil jako dobrovolník ke Slovenskému národnímu povstání. Po jeho porážce v říjnu 1944 se vrátil tajně do Prešova a později odjel do Bratislavy, kde se spolu se strýcovou rodinou skrýval v opuštěném bytě. V úkrytu se dočkal konce války, válku podobně přežila i jeho sestra. Matka zahynula v Osvětimi a otec v pracovním táboře Gleiwitz. Po osvobození pamětník složil maturitu a zároveň začal aktivně pracovat v hnutí Ha-Šomer ha-cair - vedl dětský domov hnutí, byl vedoucím prešovské skupiny a později měl na starost vystěhování mladých sionistů do Izraele. Sám odjel v září 1949. V Izraeli přijal druhé jméno Cvi, žil v kibucu a po pěti letech odešel kvůli studiu. Vystudoval práva a více než padesát let pracoval jako advokát, doposud působí jako notář. S manželkou vychovali dva syny a dnes se těší ze čtyř vnoučat. Robert Cvi Bornstein žije v Tel Avivu.