profesor ThDr. Jaroslav Maxmilián Kašparů

„Já, kdybych teď měl říct svůj názor na Václava Havla, tak já bych řekl, že by ta revoluce a ten pád komunismu byly i bez něj. Protože není možné, aby uprostřed Evropy, která se zbaví komunismu, byl ostrůvek komunistické země. Mě mrzí jedna věc v souvislosti s Havlem. A to je jeho fanklub. Jeho fanklub z něj dodneška dělá takovou ikonu a takovou celebritu, že si říkám, kdyby ten Havel žil, tak by byl daleko skromnější než to, co z něj udělali. A ty lidi nebudu jmenovat. Je to určitá pražská inteligence, je to jeho fanklub. Ale on je spisovatel, dramatik, politik, filozof… všechno. Teď když z něj udělali filozofa, přední světový filozof, tuhle jsem to někde četl. Přední světový filozof Václav Havel… Tak si říkám, a co byli skuteční profesoři filozofie…?“

„V roce 1984 se narodila moje druhá dcera Bernadetta. Už jenom to jméno bylo za socialismu problém. Nechtěli to uznat. Tady na matrice v Pelhřimově. Protože se jména musela hlásit už před porodem, tak jsme řekli Bernadetta, když to bude holka, když to bude kluk – Dominik. My jsme nechtěli znát pohlaví do porodu. No, a tak se narodilo děvče – Bernadetta. Volá mně paní matrikářka: Přijďte sem, musíme se nějak dohodnout, tohle jméno není možný, takový jméno dát nemůžem. Tak jsem tam přišel, paní matrikářka mi dala takovou knížečku – tady si vyberte. Né, já mám vybráno. Ale v té knížečce jsou povolená jména a z těch si vyberte. Ale já mám vybranou Bernadettu. Né, to vám nedáme, takové jméno není. Já ho neznám. Já jsem říkal, kdyby bylo jen to, co lidé znají, to by toho moc nebylo. Já říkám, takové jméno existuje. Ona: Když jste tak tvrdohlavej, tak si dojeďte do Prahy za paní doktorkou Knapovou (to jméno si pamatuji dodnes) na Ústav pro jazyk český. Dala mi její adresu. Ta když vám to povolí, tak já vám to napíšu. Tak paní doktorka Knapová mi povolila Bernardeta, to ‚r‘ že tam musí být. Jsem to sem přivezl a paní matrikářka to ‚r‘ přehlídla a napsala to tak, jak jsem to chtěl.“