Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Jesús Manuel Peña Ramírez (* 1987)

• nació el 17 de marzo 1987 en Guantánamo, República de Cuba

• es relator y activista de derechos humanos

• en 2004 terminó la preparatoria en economía y trabajó seis meses en una escuela de arte, de ésta le expulsaron debido a si distinta ideología

• en 2006 intentó salir del país vía la Base Naval de los EE. UU, por lo cual lo arrestaron

• lo sancionaron a cinco años en la prisión del “Combinado de Guantánamo”

• al salir de prisión en julio del 2012, se unió a la disidencia y entró a la organización “Unión Patriótica de Cuba” [UNPACU]

• en conjunto con su padre participa activamente en las marchas contra el régimen, lo que le ocasionó y ocasiona innumerables arrestos que derivan en el “Departamento de Operaciones”

• es divorciado y tiene un hijo, reside en Guantánamo

Česká verze textu následuje po španělské verzi:

“Los comunistas están bloqueando el pueblo 61 años, ya todo el mundo está mirando y nadie los apoya”, comenta Jesús Manuel Peña Ramírez, defensor de derechos humanos y opositor del régimen, su esperanza en el cambio del sistema en Cuba.

Un perfil bajo

Jesús Manuel Peña Ramírez, nacido el 17 de marzo 1987 en Guantánamo, creció en una familia sin afecto hacia la Revolución Cubana de 1959[1]. Sus padres siempre salvaguardaron un bajo perfil familiar, no conflictivo por la situación política en Cuba. Hasta el día en que las autoridades solicitaron la presencia de Jesús ante el servicio militar obligatorio mismo que rechazó con el apoyo de sus padres, ante ellos, toda la familia de Jesús fue citada por la Seguridad del Estado. Al finalizar la preparatoria en el área de economía por el año 2004, empezó a laboral en una escuela de arte, sin embargo por causa de su distinta ideología ante las directrices ideales, filosóficas y vivenciales que el Gobierno dictaba, lo expulsaron después de seis meses, esto sin dejar de sancionarlo con un veto laboral en cualquier institución educativa. “Como desde los 16 años quería salir del país, porque mi abuela se había ido a los Estados Unidos y siempre nos hablaba de un mundo diferente, por eso incliné a la salida por la Base Naval de los EE. UU. en Guantánamo[2]”, recuerda la decisión de su partida.

Número 1752

En diciembre del 2006 intentó sin éxito en compañía de dos camaradas abandonar el país por la Base Naval de los EE. UU en Guantánamo, no obstante, la policía los arrestó llevándolos al “Departamento de Operaciones”, sitio al que atinadamente Jesús llama “Centro de Torturas”. “Llegando a las Operaciones me asignaron número ´1752´ y nunca me llamaron con mi nombre, el número era el cuento de personas que habían pasado por el departamento ese año”, comenta Jesús. Después de siete días de interrogatorios y una reconstrucción de la huida los enviaron directo a un juicio militar sancionándolos a cinco años de prisión en “El Combinado de Guantánamo”. Todo ello debido a la clasificación del delito, el intento de salir ilegalmente del país, como un crimen priorizado. A Jesús le negaron los “beneficios” de tener visitas familiares, salir al sol o poder trabajar afuera como los otros presos. A su llegada al Combinado recuerda con disgusto: “A los nuevos en la cárcel nos nombraron un “Consejo de Reclusos”, organizado por el mismo Gobierno y los jefes de la cárcel, eran presos militares encargándose de todo lo que las guardias no querían o no podían hacer”. De entre el Consejo cita apodos “Coco” y “Mimí”, agresores, según la narración de Jesús, sobradamente reconocidos entre los presos políticos en todo Guantánamo.

Lee y exige tus derechos

En el “Combinado de Guantánamo” Jesús conoció a otros presos políticos, entre ellos surgió un compañero de su barrio, Isael Poveda Silva[3]. “Me decían ´si no te dan beneficios, no te portes tan bien. Empieza a leer tus derechos, exígelos, para que puedas luchar por ellos, tienes que saber que responder´”, relata sus primeras interacciones con la oposición al régimen comunista. Debido al proceder de Jesús, lo movían entre los cubículos de la cárcel cada tres meses, y así evitaban la creación de vínculos amistosos y pactos camaradas. “Siempre me quedaba plantado [preso no obediente], lo mío era tomar papeles y crayolas y pintaba a las paredes ´Abajo dictadura´, ´Abajo Fidel Castro´. Me daban golpes cada rato y decían que estaba mal de la cabeza”, describe su estadía en la prisión. Entre sus actividades contra el régimen se debe enfatizar su huelga de hambre larga 33 días[4] , justo antes de la llegada del Papa Benedicto XVI a Cuba, visita que llevó a cabo en marzo 2012. ¡“Hicimos una huelga general, con denuncias y declaraciones contra el régimen, 75 presos, era una cosa tremenda”! menciona con entusiasmo y añade: “aunque los de la pandilla de Coco me sentaron en una silla en el comedor y querían obligarme a comer, me abrían la boca para que comiera o me daban golpes, logré mantener la huelga 33 días”, agrega Jesús. Sus problemas con los paramilitares del Consejo de Reclusos también radicaban en su negación de vestir el uniforme de recluso común, por lo que le dejaban sin ropa alguna o solo en calzones. Otras vejaciones surgieron después de haberse tatuado en la cárcel la palabra “Cambio” sobre su brazo. “Al tatuador ya nunca lo vimos, desapareció totalmente”, comenta.

Las detenciones

Al salir de la cárcel el 20 de julio 2012 se adhirió a los activistas por derechos humanos, al lado de Isael Poveda Silva, compañero que reencontró en la cárcel. Entró a la “Unión Patriótica de Cuba [UNPACU][5]”, uno de los grupos oponentes más fuertes y significativos en Cuba. Los miembros se aglutinaban en su casa, por lo que una semana después de su liberación le prohibieron salir de su hogar: “No pude ir a ver mi hijo, en esa época no vivíamos juntos y me llevaron a las Operaciones”, explica. Jesús dispone de una larga lista de aprehensiones, entre ellas una por manifestarse contra la Revolución, cuando los empezaron a violentar los miembros de la “Respuesta Rápida”, agrupación creada por los simpatizantes del régimen con el objetivo de provocar y atacar a la oposición, esto le ocasionó una penalidad por desorden por desorden público y manifestación contra la figura del comandante, esto a un año de la baja en la “Casa del Trabajo”, institución que asigna los trabajos legales en Cuba. Hoy en día, Jesús también participa en las actividades de otras organizaciones de la disidencia, como “Alianza Democrática Oriental” [ADO][6], “Movimiento Cubano Jóvenes por la Democracia“ [MCJD][7], “Movimiento Revolucionario 30 de noviembre Frank País[8]” o apoya a las “Damas de Blanco[9]”. Durante una marcha en Baracoa lo detuvo la Seguridad del Estado dejándole a mitad de la noche sobre la carretera hacia Guantánamo - sin ropa y dinero para poder regresar a casa. La detención que más lo impactó por ser injusta pasó en octubre 2012, cuando el Huracán Sandy[10] afectó a Cuba y destruyó significa mente las viviendas en la isla: “Había 59 personas, incluso bebés, sin agua, sin comida, sin electricidad en un edificio de mercado destruido. Les compramos frijoles, arroz, leña, porque el Gobierno les prometió alimentación pero nadie ha ido allá”, rememora con tristeza. Por este acto a Jesús y a su padre los detuvieron por 5 días, durante los cuales, además de acusarles de cooperación con el capitalismo, les causaron lesiones durante las torturas.

Nadie quiere ayudar al régimen

Por su postura Jesús se siente como la “oveja negra” de la familia: “Por mis actividades contra el régimen comunista no dejan trabajar ni a mí ni a mi padre, lo que me duele mucho, lo corren y lo persiguen si trabaja por cuenta propia”, comenta con disgusto. En Cuba si uno trabaja por su cuenta propia, está obligado a obtener una licencia, la cual Jesús no la ha tramitado, ya que esto significaría apoyar al régimen actual, y añade: “En Cuba no existe una institución legal que represente derechos del pueblo. Todo es totalmente militarizado, está comprobado que los que dan golpes, son militantes deportivos, preparados para herir a los opositores, a los políticos oponentes”. A pesar de las persecuciones y ataques hacia su persona como relator de derechos humanos tiene la esperanza de que la falacia publicitada durante años de comunismo salga a la luz y lo resume así: ¡“El pueblo ya lo sabe y se defiende”! Está convencido de que el mundo ya sabe sobre la situación del pueblo cubano: “Están mirando, están cerrando los negocios con el Gobierno cubano, porque solo ellos son los beneficiados, nadie los quiere apoyar. Los contratos hacen millonarios, los ministros agrícolas, los de relaciones internacionales, pero nosotros el pueblo, no vemos nada”. Jesús desea cerrar su testimonio con un mensaje a los ciudadanos de Cuba, para que no teman a nada: “Nos vamos a defender todos, somos el grano en la arena del cambio que viene. ¡Sí existe cambio en Cuba”!

 

[1] Revolución Cubana surgió en los años cincuenta y significó derrota del Gobierno de Fulgencio Batista y comienzo del Gobierno comunista de Fidel Castro el 1 de enero 1959. Más información aquí: https://mihistoriauniversal.com/edad-contemporanea/revolucion-cubana/

[2] Más información sobre la “Base Naval de los EE. UU. en Bahía de Guantánamo” aquí: http://www.cubadebate.cu/etiqueta/base-naval-de-guantanamo/

[3] La entrevista con el disidente Isael Poveda Silva puede encontrar en el archivo de “Memory of Nations”: https://www.pametnaroda.cz/es/poveda-silva-isael-1969

[4] Noticias sobre la huelga de hambre Jesús Peña Martínez: http://www.cihpress.com/2012/06/jesus-manuel-pena-permanece-en-huelga.html y

https://cubaout.wordpress.com/2012/06/20/cuba-sos-internacional-por-el-preso-politico-jesus-manuel-pena-ramirez/

[5] Página oficial de la organización “Unión Patriótica de Cuba” aquí: https://www.unpacu.org/

[6] Alianza Democrática Oriental es una plataforma cívica en Cuba, fundada en el año 2004. Más información: https://www.radiotelevisionmarti.com/a/126455.html

[7] Más información sobre el “Movimiento Cubano de Jóvenes por la Democracia” activo aquí: https://palenquecubano.wordpress.com/tag/movimiento-cubano-de-jovenes-por-la-democracia/

[8] Información sobre el “Partido Democrático 30 de noviembre Frank País”: https://asociacionescuba.org/organizaciones/27

[9] “Las Damas de Blanco“ es un grupo de mujeres de Cuba que luchan por la liberación de sus familiares encarcelados por la falta de libertades políticas en Cuba. Más información aquí: http://www.damasdeblanco.com/

[10] Detalles sobre el huracán Sandy en Cuba aquí: https://www.radiotelevisionmarti.com/a/cuba-sandy-destruccion-cruz-roja/28958.html

 

Česká verze:

„Komunisté blokují naší zemi už 61 let, teď už se konečně celý svět dívá a nikdo je nechce podporovat,“ popisuje Jesús Manuel Peña Ramírez, obránce lidských práv a oponent režimu, svou víru v brzkou změnu systému na Kubě. 

Neupozorňovat na sebe

Jesús Manuel Peña Ramírez, narozený 17. března 1987 v Guantánamu, pochází z rodiny bez vřelého vztahu ke Kubánské revoluci z roku 1959.[1] Oba rodiče se vždy snažili neupozorňovat na sebe, působit skromně a nekonfliktně vůči režimu. Tedy alespoň až do dne, kdy byl Jesús povolán na povinnou vojenskou službu, na kterou ale odmítl nastoupit. Rodina Jesúse podpořila a stála za ním, i když to znamenalo výslechy a zadržení všech jejích členů Státní bezpečností. Po dokončení střední ekonomické školy v roce 2004 byl zaměstnán šest měsíců na škole umění, odkud ho ale vyhodili kvůli nepřijatelné ideologii lišící se od té komunistické. Navíc bylo Jesúsovi zakázáno pracovat na jakékoliv vzdělávací instituci. „Už od 16 let jsem chtěl odejít z Kuby, moje babička emigrovala do Ameriky a posílala nám zprávy o úplně jiném světě. Proto jsem vždy přemýšlel nad útěkem přes Námořní základnu USA v Guantánamu,“[2] vzpomíná na okolnosti svého rozhodnutí odejít z Kuby.

Číslo 1752

V prosinci roku 2006 se Jesús spolu se dvěma dalšími kamarády pokusil opustit zemi přes Námořní základnu USA v Guantánamu, ale neúspěšně – všichni byli zadrženi a převezeni na „Oddělení operací Státní bezpečnosti“ [Departamento de Operaciones de Seguridad del Estado], místo, které Jesús nazývá „mučírnou“. „Na Oddělení operací mi přidělili číslo ‚1752‘, nikdy mě nevolali mým jménem, jen pod číslem. Přidělené číslo byl počet osob, které byli na oddělení zadrženi v tom, kterém roce,“ popisuje Jesús. Po sedmi dnech náročných výslechů s fyzickým násilím a rekonstrukci aktu zadržení byl spolu se svými kumpány poslán před vojenský soud, kde byl odsouzen k pěti letům odnětí svobody v „Kombinované věznici Guantánamo“ [Combinado de Guantánamo]. V té době patřilo nelegální opuštění země mezi tzv. prioritní trestné činy a z tohoto důvod neměl Jesús nárok na běžné „výhody“ během svého pobytu za mřížemi, například rodinné návštěvy, vycházky ven na slunce nebo smět pracovat venku jako ostatní vězni. Na své první dny v Kombinované věznici nerad vzpomíná: „Všem nováčkům po příchodu do věznice přiřadí ‚Vězeňskou radu‘, která ale působí ve prospěch komunistické vlády a vedoucích věznic. Členové rady jsou odsouzení militanti, mají na starosti všechnu špinavou práci, kterou stráže nechtějí nebo nemůžou dělat.“ Jesús si vzpomíná na dva předsedy Vězeňské rady - „Coco“ a „Mimí“, odsouzené násilníky a vrahy dobře známé mezi politickými vězni po celém Guantánamu.

Znej svá práva a stůj si za nimi

V Kombinované věznici se Jesús spřátelil s dalšími politickými vězni, mezi kterými byl i jeho kamarád z dětství Isael Poveda Silva,[3] aktivista za lidská práva a odpůrce režimu. „Říkali mi: ‚Když ti odepřeli všechny výhody, nebuď takový dobrák, nedělej, co ti přikazují. Přečti si o svých právech a vyžaduj je. Abys za ně mohl bojovat, musíš je dobře znát, musíš vědět, co jim odpovědět‘,“ komentuje svá první setkání s protirežimní opozicí. Kvůli Jesúsovu chování a postoji ho každé tři měsíce přesouvali mezi odděleními věznice, aby zamezili dalšímu sbližování a paktování s politickými vězni. „Skoro pořád jsem byl za něco trestán, na zdi jsem psal hesla jako ‚Konec diktatuře‘ nebo ‚Pryč s Fidelem Castrem‘. Každou chvíli mě bili nebo prohlašovali, že to v hlavě nemám v pořádku,“ dodává ke svému pobytu za mřížemi. Je důležité uvést jeho další činnosti v rámci disidence, mezi které patří 33denní hladovka,[4] kterou držel v březnu 2012 těsně před návštěvou Kuby papežem Benediktem XVI. „Uspořádali jsme generální hladovku, s prohlášeními a stížnostmi na systém, bylo nás celkem 75 vězňů, bylo to velké!“ uvádí s nadšením a dodává: „I když jednou mě skupina vedená Cokem odvlekla de jídelny, usadili silou na židli a nutili mě jíst, otevřeli mi pusu, abych jedl a vyhrožovali pěstmi, bili mě, dokázal jsem vydržet s hladovkou celých 33 dní,“ komentuje hrdě Jesús.  Jeho problémy s militantní skupinou Vězeňské rady prohluboval také jeho odmítavý postoj k oblékání vězeňského mundúru. Byl častokrát potrestán úplným svlečením nebo ho nechali celé dny jen ve spodním prádle. Další tresty následovaly po jeh rozhodnutí nechat si na paži vytetovat heslo „Změna“ [Cambio]. „Toho vězně, co mě tetoval, už nikdo nikdy neviděl, jako by zmizel z povrchu zemského,“ dodává.

Zadržení

Po propuštění na svobodu 20. července 2012 se Jesús po boku svého dobrého přítele Isaela Poveda Silvy oficiálně přidal k hnutí aktivistů za lidská práva. Stal se členem „Vlastenecké unie Kuby“ [Unión Patriótica de Cuba, UNPACU],[5] jedné z nejvýznamnějších kubánských opozičních skupin. Její přívrženci se scházeli u Jesúse doma, kvůli čemuž mu policie týden po jeho propuštění zakázala opustit jeho dům. „Nemohl jsem jít ani za synem, v té době jsme nebydleli společně. Místo toho mě odvedli na Oddělení operací,“ vzpomíná. Jesús byl nesčetněkrát zadržen, například za účast na demonstraci proti Kubánské revoluci, když na něj zaútočili příslušníci „Rychlé odpovědi“ [Respuesta Rápida], skupiny tvořené podporovateli režimu s cílem vyprovokovat a napadnout opozici. Jesús byl obviněn z rušení veřejného pořádku a hanobení osoby komandanta Fidela Castra a potrestán vyškrtnutím z registru Pracovního úřadu [Casa de Trabajo] - jediné instituce, která na Kubě přerozděluje legální pracovní pozice. V současnosti Jesús podporuje i ostatní opoziční hnutí a účastní se jejich demonstrací a pochodů, spolupracuje s „Východní demokratickou aliancí“ [Alianza Democrática Oriental],[6] s „Kubánským hnutím mládeže pro demokracii“ [Movimiento Cubano Jóvenes por la Democracia][7] nebo s „Revolučním hnutím 30. listopadu – Frank País“ [Movimiento Revolucionario 30 de noviembre Frank País][8] nebo napomáhá „Dámám v bílém” [Damas de Blanco].[9] Během další demonstrace ve městě Baracoa ho zadržela Státní bezpečnost, která ho nechala uprostřed noci na silnici, nahého a bez peněz. Zadržení, které ho ale nejvíce překvapilo, se událo v říjnu 2012, když na Kubě udeřil hurikán Sandy[10] a zničil většinu obydlí a infrastrukturu na ostrově. „Našli jsme 59 osob schovávající se v polorozbořené tržnici, včetně malých dětí. Neměli vodu, jídlo, ani elektřinu. Koupili jsme jim rýži, fazole, dříví na podpal. Vláda jim slíbila zajistit jídlo a pitnou vodu, ale nikdo se tam ani neukázal,“ popisuje okolnosti zatčení.  Za tento akt byl se svým otcem držen pět dní ve věznici, kde je vyslýchali kvůli údajnému napojení na imperialistické kapitalisty z USA a mučením jim způsobili četná zranění.

Nikdo už nechce pomáhat režimu

Kvůli svým názorům a postojům se Jesús cítí jako černá ovce rodiny: „V důsledku mých aktivit proti komunistickému režimu nenechají mě ani mého otce legálně pracovat, což je mi opravdu líto, odevšad ho vyhazují, ale pokud pracuje na vlastní pěst, je pronásledován,“ komentuje se zvýšeným hlasem. Pokud chce někdo na Kubě pracovat jako živnostník, je povinen vyřídit si povolení, které ale Jesús odmítá s tím, že nebude podporovat současný režim: „Na Kubě neexistuje úřad, který by podporoval kubánský lid. Všechno je militarizované. Je všeobecně známo že ti, kteří fyzicky napadají osoby na ulici, jsou vycvičení vojáci, trénovaní k ublížení všem odpůrcům režimu.“ Navzdory pronásledování a útokům kvůli jeho činnostem jako obránce lidských práv neztrácí naději, že veškerá faleš a lež šířená dlouhá desetiletí režimem vyplavou na povrch a zdůrazňuje: „Kubánský lid už to ví a brání se.“ Je přesvědčený, že zahraniční subjekty už si jsou vědomy kritické situace kubánského lidu: „Svět hledí směrem sem, ruší obchody s kubánskou vládou, protože jen ona má užitek z těchto obchodů, nikdo už ji nechce podporovat. Mezinárodní zakázky uzavírají jen milionáři, ministři zemědělství nebo zahraničních věcí, ale běžný lid z toho nemá vůbec nic,“ dodává. Jesús si přeje uzavřít svůj příběh vzkazem pro obyvatele Kuby, aby věděli, že už nemusí mít z ničeho strach: „Umíme se ubránit, jsme jako první vlaštovky změn, které už přicházejí. Ano, Kuba už se opravdu mění!“

 

 

 

[1] Více informací o Kubánské Revoluci naleznete zde: https://zoommagazin.iprima.cz/historie/pravnik-fidel-castro-vladl-kube-jako-diktator-pul-stoleti-ted-je-posmrti-zemre-i-revoluce

[2] Více informací o Námořní základně USA v Guantánamu zde: https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/fakta-o-americke-zakladne-na-guantanamu/r~i:article:188076/

[3] V archivu Paměti národa můžete nalézt rozhovor s Isaelem Poveda Silvou: https://www.pametnaroda.cz/cs/poveda-silva-isael-1969

[4] Detaily Jesúsovi hladovky ve španělském jazyce zde: http://www.cihpress.com/2012/06/jesus-manuel-pena-permanece-en-huelga.html a

https://cubaout.wordpress.com/2012/06/20/cuba-sos-internacional-por-el-preso-politico-jesus-manuel-pena-ramirez/

[5] Více informací o aktivním hnutí „Vlastenecká unie Kuby“ [Unión Patriótica de Cuba] zde: https://www.unpacu.org/acerca-de/sobre-unpacu/

[6] „Východní demokratická aliance“ [Alianza Democrática Oriental] je opoziční organizace podporující lidská práva, byla založena v roce 2004. Více informací ve španělském jazyce zde: https://www.radiotelevisionmarti.com/a/126455.html

[7] Více informací o „Kubánském hnutí mládeže pro demokracii“ [Movimiento Cubano Jóvenes por la Democracia] zde: https://www.radiotelevisionmarti.com/a/cuba-actividades-movimiento-cubano-jovenes-por-la-democracia/32131.html

[8] Podrobnosti o „Revolučním hnutím 30. listopadu – Frank País“ [Movimiento Revolucionario 30 de noviembre Frank País] ve španělském jazyce zde: https://asociacionescuba.org/organizaciones/27

[9] Dámy v bílém je občanské hnutí s cílem podporovat rodiny s politickými vězni na Kubě: Více informací ve španělském jazyce: https://web.archive.org/web/20070311054221/http://canf.org/2005/1es/noticias-de-Cuba/2005-may-05-otorgan-premio.htm

[10] Podrobnější informace o Hurikánu Sandy zde: https://www.aktualne.cz/wiki/zahranici/hurikan-sandy/r~i:wiki:3521/