Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Myrna Rosa Padrón Dickson (* 1964)

• curadora, promotora cultural, educadora popular y activista en Cuba

• se auto considera un espíritu libre de más de 600 haces luces, identificado como Myrna Rosa, cuando nació el 10 de marzo 1964 en La Habana, República de Cuba

• toda su vida ha enfrentado al racismo abierto en Cuba al ser afrodescendiente, por lo cual decidió dedicarse a este tema profesionalmente

• desde 2009 hasta 2017 fue coordinadora del proyecto antropológico-cultural “mirArte diaDía” enfocado en la demostración de la influencia de África y su dispersión dentro de la cultura popular cubana

• junto con su pareja Siria González dirige un centro cultural y artístico la “Casa Tomada Mirarte”

• organiza talleres, seminarios y cursos educativos con el objetivo de incrementar la conciencia de los derechos humanos y el respeto mutual en la sociedad

• proporciona apoyo a los movimientos LGBT+, feministas, grupos contra el racismo y distintas agrupaciones artísticos independientes

• tiene una hija de 33 años y dos nietos, reside en Marianao en La Habana

Českojazyčná verze následuje po španělské verzi:

“Venga de donde venga, sea como sea, hoy en día soy un espíritu libre. ¡Lucha por tu libertad, todo demás es vanidad”! desafía a todos los cubanos Myrna Rosa Padrón Dickson, artista y activista luchando por una Cuba libre de racismo e intimidaciones de las minorías sociales.

Crecí en igualdad

Myrna Rosa Padrón Dickson se describe a sí misma como “un espíritu libre de más de 600 haces luces, en la Tierra conocida como Myrna desde año 1964”. La familia de Myrna viene del oriente de la isla, de trabajadores en el campo y de servicio doméstico, sin embargo, debido a las oportunidades laborales se mudaron a La Habana, capital de Cuba. A causa del demandante trabajo de su madre, Myrna creció en la familia de su hermana mayor, y cuando a sus cuatro años nacieron sus sobrinos, los cuidaba y crecieron como hermanos. En determinado momento la familia llegó a estar integrada por 11 personas, vivieron en una casa que adquirieron antes de la Revolución Cubana. Myrna se acuerda de las libertades, de jugar, de correr y de crecer sin prejuicios, cuando los descendientes de la clase alta convivían con la clase marginal: “Los niños no nos dimos cuenta, que lo que vivíamos en aquel momento era igualdad”, recuerda.

Los privilegiados

Pasando el tiempo, Myrna empezó a notar que, las igualdades proclamadas por el régimen comunista tenían diferentes oportunidades: “De carrera, por ejemplo, de poder comprar una casa, de salir de cosas dolorosas… ¿A quiénes tocaba primero? A los privilegiados, empecé a ver, que el privilegio siempre lo tenían las personas blancas”, explica. A pesar de la división social, Myrna logró terminar sus estudios de Ingeniería de Construcciones, como dice ella misma - por suerte y libre espíritu pudo siempre hacer lo que ella quería. Sin embargo, a su alrededor observó, que por ejemplo a sus compañeras afrocubanas no las aceptaron en la Secretaría de Relaciones Exteriores, los puestos se dieron a los familiares de los encargados: “Por el motivo de dónde venían las ubicaron en servicios domésticos o como camareras, nunca como directoras”, agrega. 

Gracias a la Revolución Ustedes son personas

De su experiencia Myrna concluye, que la Revolución Cubana[1] identificó a la población femenina negra como una clase baja y obrera. “El nuevo sistema establecido significó una traba para la sociedad cubana: ‘Si no piensas como yo, si no haces lo que yo digo, estás en contra y no eres cubano’”, subraya Myrna las limitaciones al optar vestirse en una manera distinta, al escuchar cierta música o leer libros que no trataban de la Revolución o ideología comunista. L retórica en contra de la población afrodescendiente la lastimó profusamente: “Si no levantabas mano para saludar la bandera, eras contrarrevolucionario. El amo manda, dispone, Usted siga lo que el amo dice. Ustedes negros no se pueden quejar, que vienen desde la colonización, gracias a la Revolución Ustedes son personas. Duelen estas palabras”, añade Myrna.

Pegados a la teta de campo socialista

Cuando se cayó el campo socialista en los años noventa, Cuba fue afectada por una crisis socioeconómica, conocida como el “periodo especial”[2]. Myrna comenta, que a Cuba no le faltaron recursos, sin embrago, lo que no funcionó era la redistribución. Myrna en aquella época, de 1989 a 1997, se desempeñaba en el sector turístico y recuerda: “Estuve cerca de las jineteras y camareras. Tenía una libreta llena de nombres y fotos de muchachas, sus madres dejaban a prostituir a sus hijas para llevar la comida a la mesa. Yo ganaba dinero, igual ganaban dinero ellas, sus familias y el país”. Myrna frecuentemente visitaba las áreas marginales de La Habana – llevaba víveres o los jabones que dejaban los visitantes en los hoteles, a las familias afrodescendientes, en su mayoría a las familias de madres solteras.

Una nación culturalmente machista

“El régimen insiste que la educación y los servicios públicos son gratis, pero no se respetan los derechos, ni libre expresión, ni derecho a identidad sexual”, describe Myrna las faltas en la doctrina comunista, que originaron su convergencia e interés en el activismo independiente por los derechos de la comunidad LGBT+ y contra el racismo. “Encerraban a todos los homosexuales, violaban sus derechos. No solo encerraban a los maricones, aquellos con el pelo largo o mujeres en pantalón, machismo absoluto. En Cuba hay una cultura machista patriarcal racista homófoba,” lamenta Myrna, y hoy en día se dedica también a los proyectos feministas y de antropología social.

Casa Tomada Mirarte

A principios del nuevo milenio empezó a trabajar como promotora cultural y educadora comunitaria. “Vivo de la cultura y del arte. Soy una fusión, mi vida es una fusión”, de esta manera se refiere a su trabajo de arte plástico y visual. Con su pareja de aquella época, Diarenis Calderón, dirigió el proyecto “mirArte diaDía”[3], con el objetivo de fomentar espacios de reflexión, diálogo y análisis en defensa en la justicia social, diversidad e inclusión. Hace cuatro años, en 2017, Myrna regresó al barrio Marianao en La Habana a la casa familiar para cuidar a su madre. La casa donde vivía su familia se está cayendo, está en mal estado, sin embrago, para Myrna representa un espacio con karma espiritual que atrapa, y un lugar ideal para crear un núcleo cultural que esté cobijando el arte, la educación popular o el desempeño activista por derechos humanos – así fundó la “Casa Tomada Mirarte”[4]. Este centro, codirigido en alianza con su pareja Siria González, combina expresiones artísticas y acciones para educar a los ciudadanos en el respeto a la diversidad sexual e identidad de género. También se empeña en desmontar los discursos racistas, discriminatorios y excluyentes que persisten en la sociedad.

Sentido de inferioridad

El tema, al cual se dedica Myrna a profundidad, es el racismo afrocubano. “Para experimentar el racismo tienes que ser negro. El negro desde que nace ya experimenta racismo. Lo primero que escucha – ‘viene con pelo bueno liso, ojalá que adelante y se case con un blanco, es negrita, pero mira qué bonita es’ - siempre existe un pero, siempre hay una imposición que tienes que adelantar a la raza”, explica Myrna los prejuicios sociales y subraya que “Desde la propia expresión ya se sienten mal, sobre todo las niñas negras, son víctimas más latentes de racismo en Cuba. Así empieza el sentido de inferioridad”. Con este ambiente segregacionista Myrna lidia a través de talleres, seminarios, proyectos de experiencias independientes e intenta dirigirse a los gobiernos locales.

La diosa internet

El internet en Cuba tuvo según Myrna un impacto significativo. “Para los que quieren gritar lo que es la libertad, por suerte apareció la diosa internet. Gracias a internet hemos visibilizado muchos grupos independientes, periodistas, experiencias culturales o sociales, eventos y acciones artísticas, que han tenido la posibilidad de expresar sus opiniones en contra del Gobierno”, describe Myrna el medio que emplea para expresarse y estimular el sentido de conciencia dentro de la sociedad cubana. Ella observa, un avance en la lucha contra el régimen comunista al interior de las manifestaciones de la gente: “En las calles ya podemos ver gente gritando ‘¿Para cuándo se acaba esto’? Si les molesta algo, la gente ya lo dice”, subraya Myrna, no obstante, añade, que entre los cubanos todavía hace falta un pensamiento coherente, un pensamiento de libertad, de economía propia o de la relación respetuosa. Es algo, que el sistema castrista aprovecha mediante la manipulación de los jóvenes – dentro de las escuelas del Partido Comunista, en los Centros del Trabajo o en los servicios militares: “La gente no les platica a sus hijos, hay que tener cuidado, ya pasamos por esto, la memoria histórica no puede fallar. El enemigo somos nosotros mismos, no actuamos por nosotros mismos”, advierte Myrna.

A vivirla

Myrna, según sus palabras, es una mujer negra cubana, feminista no heteronormativa, promotora cultural, educadora popular y funciona como un agente de cambio y transformación social. “Para mí, la defensa de derechos humanos y en contra el racismo va primero a las necesidades de la persona que quiero defender, tenemos que empoderar este victimizado, empoderarlo económicamente, despertar conciencia, sino este dinero se vuelve a la mano de la gente en poder”, sintetiza Myrna la conducción de sus esfuerzos. Para su familia y la familia de su novia, quienes viven también en La Habana, desea disponer de fortaleza financiera para poder apoyar a sus nietos en los estudios y para poder invitar a sus vecinos a comer. Revela su mensaje a todos los cubanos: “Lucha su libertad, todo lo demás es vanidad. ¡No hay de otra que a vivirla!”, y así cierra su testimonio sobre la vida en un país lleno de prejuicios bajo la dictadura comunista.

 

[1] La Revolución Cubana surgió en los años cincuenta y significó derrota del Gobierno de Fulgencio Batista y comienzo del Gobierno comunista de Fidel Castro el 1 de enero 1959. Más información aquí: https://mihistoriauniversal.com/edad-contemporanea/revolucion-cubana/

[2] El “periodo especial” es el nombre para la época de crisis económica en Cuba en los años 1990 causada por la caída de la Unión Soviética resultando en el fin del apoyo económico de Cuba. Más información: https://www.elnuevodiario.com.ni/internacionales/491009-cuba-economia-periodo-especial/

[3] Más información sobre el proyecto sociocultural “mirArte diaDía” activo durante los años 2009 – 2017, con el objetivo de demostrar a través de la antropología visual la influencia de África y su diáspora en la cultura popular y tradicional cubana, su relación con el Caribe y las Américas, pueden ver aquí: https://www.afrocubaweb.com/mirArte.pdf

[4] Más sobre la iniciativa artística y cultural para interactuar con el resto del vecindario y también con artistas y activistas a favor de la justicia social, “Casa Tomada Mirarte” aquí: http://www.ipsnoticias.net/2018/06/reconocimiento-deuda-afrodescendientes-cubanos-decenio/

 

Česká verze:

„Bez ohledu na to, odkud pocházím, tak jako tak mám dnes svobodného ducha. Bojuj za svou svobodu, všechno ostatní jsou malichernosti!“, vyzývá všechny Kubánce Myrna Rosa Padrón Dickson, umělkyně a aktivistka bojující za Kubu bez rasismu a zastrašování sociálních menšin.

Vyrostla jsem v rovnostářství

Myrna Rosa Padrón Dickson se narodila 10. března 1964 v Havaně. Sama sebe popisuje jako „svobodného ducha více než 600 paprsků světla, na zemi od roku 1964 známého jako Myrna“. Její rodina je afrokubánského původu a pochází z východní části ostrova, otec byl rolník a matka domácí pečovatelka. Brzy se však za lepšími pracovními příležitostmi přestěhovali do Havany. Nová práce Myrniny matky byla časově náročná a tak Myrna vyrůstala v rodině své starší sestry. Když se narodily Myrnini synovci, byla jako jejich starší sestra. V jedné chvíli měla rodina 11 členů a žila v domě, který si pořídila před Kubánskou revolucí. Myrna si pamatuje na svobodu, hraní si, běhání a vyrůstání bez předsudků, kdy potomci z vyšší třídy žily pospolu s nižší třídou. „My děti jsme si tenkrát neuvědomovaly, že to, co jsme zažívaly, byla rovnost,“ vzpomíná.

Privilegovaní

Postupem času si Myrna začala všímat, že rovnost hlásaná komunistickým režimem měla různé podoby. „Například v kariéře, v možnosti koupit si dům, dostat se z těžkostí… Kdo byl první na řadě? Privilegovaní. Začala jsem si všímat, že privilegia mají vždy běloši,“ vysvětluje. I přes sociální štěpení se Myrně podařilo dokončit studium stavebního inženýrství. Jak sama říká, díky štěstí a svobodomyslnosti mohla vždy dělat to, co chtěla. Ve svém okolí si však nerovnosti všímala. Například její afroamerické kolegyně nebyly přijaty na Ministerstvo zahraničních věcí, pozice byly přiděleny příbuzným funkcionářů. „Kvůli svému původu byly umístěny[1] do domácích služeb nebo jako servírky, nikdy jako ředitelky,“ ilustruje situaci afrokubánského obyvatelstva.

Díky Revoluci jste lidmi

Myrna Rosa Padrón Dickson na základě svých zkušeností dospěla k závěru, že Kubánská revoluce[2] identifikovala ženskou část populace afroamerického původu jako nižší a dělnickou třídu. „Nově zavedený systém znamenal pro kubánskou společnost překážku: ‘Pokud nepřemýšlíš jako já, pokud neděláš to, co řeknu, jsi proti a nejsi Kubánec’,“ vysvětluje Myrna omezení možnosti oblékat se jinak, poslouchat určitou muziku nebo číst knihy, které nepojednávají o Revoluci či komunistické ideologii. Proti-afroamerická rétorika ji hluboce ranila. „Pokud jsi nezvedl ruku k pozdravu vlajky, jsi kontrarevolucionář. Velitel velí, nařizuje, ty děláš, co ti říká. Vy černí si nemůžete stěžovat, přišli jste během kolonizace, díky Revoluci jste lidé. Taková slova bolí,“ opakuje Myrna s těžkostí prohlášení kubánské vlády na adresu afrokubánského obyvatelstva.

Přisáti k prsu socialistického bloku

Když se v 90. letech rozpadl sovětský blok, byla Kuba zasažena socioekonomickou krizí známou jako Zvláštní období[3]. Dle Myrny na Kubě nechyběly zdroje, ale to, co nefungovalo, bylo jejich přerozdělování. Během Zvláštního období v letech 1989 až 1997 pracovala v cestovním ruchu. „Měla jsem blízko k prostitutkám a pokojským. Vedla jsem sešit se jmény a fotkami těch dívek. Matky nechaly své dcery prodávat se, aby domů mohly přinést jídlo. Já jsem vydělávala peníze, stejně tak je vydělávaly ony, jejich rodiny a vydělávala i země,“ vzpomíná na tehdejší dobu. Myrna se snažila jim pomáhat a často navštěvovala okrajové části Havany. Donášela potraviny nebo mýdla, která hosté nechali v hotelech, afroamerickým rodinám, nejčastěji rodinám matek samoživitelek.

Kulturně machistický národ

„Režim trvá na tom, aby vzdělání a veřejné služby byly zdarma, nerespektuje však práva, ani svobodu projevu, ani právo na sexuální identitu,“ popisuje nedostatky komunistické doktríny, které ji přivedly k nezávislému aktivismu za práva LGBT+ komunity a boji proti rasismu. „Pozavírali všechny homosexuály, porušili jejich práva. Zavírali nejen homosexuály, [muže] s dlouhými vlasy nebo ženy v kalhotách, absolutní machismus. Na Kubě existuje homofobní rasistická patriarchální macho kultura,“ stěžuje si Myrna. V rámci širšího boje za lidská práva se tak navíc začala věnovat feministickým projektům a projektům sociální antropologie.

Centrum Casa Tomada Mirarte

Na začátku nového tisíciletí začala Myrna pracovat jako kulturní promotérka a komunitní pedagožka. „Žiju z kultury a umění. Jsem fúzí, můj život je fúze,“ odkazuje na svou práci plastického a vizuálního umění. Se svou tehdejší partnerkou Diarenis Calderón vedla projekt mirArte diaDía[4] s cílem vytvořit prostor pro reflexi, dialog a analýzu při obraně sociální spravedlnosti, rozmanitosti a začlenění. V roce 2017 se Myrna vrátila do svého rodného domu ve čtvrti Marianao v Havaně, aby zde pečovala o svou matku. Dům, kde její rodina žila, je ve velmi špatném stavu a rozpadá se. Přesto je pro Myrnu místem s duchovní karmou. „[Místem s karmou], která vás pohltí a ideálním místem pro vytvoření kulturního centra, které poskytuje útočiště umění, populárnímu vzdělávání nebo aktivnímu hájení lidských práv,“ vysvětluje. Proto se zde rozhodla založit centrum Casa Tomada Mirarte[5]. Toto středisko, které vede spolu se svou partnerkou Siriou González, kombinuje umělecké projevy a akce s cílem vzdělávat občany v oblasti sexuální rozmanitosti a genderové identity. Rovněž se snaží pomoci odstraňovat rasistický, diskriminační a vylučující diskurs, který v kubánské společnosti přetrvává.

Pocit méněcennosti

Myrna se intenzivně věnuje také tématu afrokubánského rasismu. „Abys zažil rasismus, musíš být černý. Černoši se setkávají s rasismem už od narození. První věc, kterou slyšíš – ‘ta má pěkné rovné vlasy, snad bude i do budoucna a vezme si bělocha, je černoška, ale podívej, jak je hezká’ – vždycky je tu nějaké ale, vždy existuje nějaký vnucený předem daný předpoklad spojený s rasou,“ popisuje Myrna sociální předsudky. „Už jen díky svému vlastnímu vyjadřování se cítí špatně, především černošské dívky jsou latentními oběťmi rasismu na Kubě. Tím začíná pocit podřadnosti,“ dodává. Zvýšit povědomí o segregačním prostředí se tak Myrna snaží skrze workshopy, semináře a nezávislé projekty, se kterými oslovuje místní samosprávy.

Spasitel internet

Podle Myrny měl příchod internetu na Kubu velký dopad. „Pro ty, kteří chtějí vykřičet, co je to svoboda, se naštěstí objevil spasitel internet. Díky internetu jsme zviditelnili hodně nezávislých skupin, novinářů, kulturních a sociálních zkušeností, uměleckých akcí a počinů, které dostaly příležitost vyjádřit své názory proti vládě,“ vysvětluje Myrna význam média, které používá k vyjádření a stimulaci pocitu svědomí uvnitř kubánské společnosti. Pozoruje také pokrok v boji proti komunistickému režimu v rámci občanských demonstrací. „Na ulicích už můžeme vidět lidi křičet: ‘Kdy to skončí?’ Když jim něco vadí, už se ozývají,“ říká s nadějí v hlase. Zároveň dodává, že mezi Kubánci stále chybí pocit sounáležitosti či svobodné myšlení například o ekonomice nebo respektujícím vztahu. Toho využívá systém bratrů Castrových při manipulaci s mladými lidmi – uvnitř škol komunistické strany, v pracovních centrech nebo během vojenské služby. „Lidé o tom se svými dětmi nemluví, musíme být opatrní, už jsme si tím prošli, historická paměť nemůže selhat. Nepřítelem jsme si my sami, nejednáme sami za sebe,“ varuje Myrna.

Žít svobodně

Myrna se popisuje jako kubánská černoška, neheteronomativní[6] feministka, kulturní promotérka, lidová pedagožka a hybatelka sociálních změn a transformací. „Pro mě je boj za lidská práva a proti rasismu na prvním místě v potřebách osob, které chci bránit, musíme posílit postavení viktimizovaných, posílit je ekonomicky, zvýšit povědomí, jinak se ty peníze vrátí do rukou lidí u moci,“ shrnuje směřování svého úsilí.  Pro svou rodinu a rodinu své přítelkyně v Havaně si přeje, aby disponovaly finanční sílou k podpoře svých vnoučat ve studiu a aby mohly pozvat své sousedy na jídlo. Její zpráva pro všechny Kubánce se také týká svobody. „Bojujte za svou svobodu, všechno ostatní jsou malichernosti. Nelze jinak, než ji žít,“ uzavírá své svědectví o životě v zemi plné předsudků pod vedením komunistické diktatury.

 

[1] Na Kubě o pracovním umístění rozhodují vládní instituce.

[2] Kubánská revoluce započala v 50. letech 20. století a vyvrcholila svržením vlády tehdejšího kubánského diktátora Fulgencia Batisty Fidelem Castrem 1. ledna 1959. Více na: https://mihistoriauniversal.com/edad-contemporanea/revolucion-cubana/

[3] Tzv. Zvláštní období je dlouhým obdobím ekonomické a sociální krize na Kubě, která byla výsledkem rozpadu SSSR v roce 1991. Více na: https://www.elnuevodiario.com.ni/internacionales/491009-cuba-economia-periodo-especial/

[4] Socio-kulturní projekt mirArte diaDía byl aktivní v letech 2009 až 2017 s cílem demonstrovat skrze vizuální antropologii vliv Afriky a její diaspory na kubánskou lidovou a tradiční kulturu, její vztah s Karibikem a americkými kontinenty. Více na: https://www.afrocubaweb.com/mirArte.pdf

[5] Projekt zaměřený na kulturní a uměleckou interakci mezi sousedy a dalšími umělci a aktivisty ve prospěch sociální spravedlnosti. Více na: http://www.ipsnoticias.net/2018/06/reconocimiento-deuda-afrodescendientes-cubanos-decenio/

[6] Heteronormativní je termín vyjadřující přesvědčení, že jen heterosexualita je normální sexuální orientace a že každé pohlaví má v životě své přirozené role v rámci genderové binarity, které jsou inherentní a neměnné. Často je spojená s homofobií, bifobií, transfobií a sociální nerovností.