Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Amaury Pacheco del Monte (* 1969)

• uno de los líderes del movimiento cultural y político actual en Cuba

• nació el 2 de agosto 1969 en la ciudad Matanzas, República de Cuba, donde vivió hasta sus 19 años

• en 1987 se mudó a La Habana para realizar su carrera militar, sin embargo, al final decidió no terminarla

• en 1997 cofundó con el poeta Juan Carlos Flores el grupo cultural Omni Zona Franca, donde Omni se refiere a la parte artística mientras Zona Franca se enfoca a la parte poético-literaria

• durante más que 15 años Amaury organizó los festivales “Poesía sin fin”, al encaminar la expresión de la sociedad cubana y el diálogo

• en 2016, bajo la persecución y amenazas del Gobierno cubano, terminaron los festivales y las actividades culturales de Amaury

• con su esposa transformó una casa que estaba dentro de un limbo jurídico, en una obra de arte, donde habitan hasta el día de hoy

• en 2017 conoció a líder de nueva la generación de artistas Luis Manuel Otero Alcántara cuando juntos realizaron un evento en el Museo de la Disidencia

• es cofundador del Movimiento San Isidro, creado con la meta e intención de expresar su desacuerdo con el Decreto 349

• en el momento de la entrevista residía en La Habana con su esposa Iris y su hijo pequeño

Českojazyčná verze následuje po španělské verzi:

“Diálogo puede reconstruir nuestra nación y restaurar nuestras almas. Cultura y arte son instrumentos de posibilidades para este diálogo”, enfatiza Amaury Pacheco del Monte, oponente al Gobierno cubano y uno de los fundadores del Movimiento San Isidro, la importancia de la disidencia artística.

Abajo la gusanera

Amaury Pacheco del Monte nació el 2 de agosto 1969 en la ciudad Matanzas, República de Cuba, donde vivió hasta sus 19 años, cuando se mudó a La Habana. Su madre murió cuando Amaury tenía cinco años, así que con sus hermanos crecieron con su padre, quien siempre cubría las necesidades de ellos y, con su tía abuela. Amaury recuerda la participación obligatoria en los actos de repudio durante la época de sus estudios secundarios, cuando los niños gritaban “Ping pong fuera, abajo la gusanera”, y tiraban huevos a los que salían del país durante los años ochenta[1]. Cursó la preparatoria en una de las escuelas del campo, donde la juventud cubana estudiaba y trabajaba en la cosecha de naranjas, toronjas y limas. Amaury en su adolescencia frecuentemente visitaba festivales y carnavales, le encantaba la alegría y la supuesta libertad.

Carrera militar

En 1987 Amaury decidió mudarse con su primo a La Habana y asistir a una escuela militar. La Habana le impresionó y, además, se sintió privilegiado caminando en la ciudad en su uniforme de cadete. Amaury estudiaba mando táctico, psicología e inglés, entre otras disciplinas. En 1991, durante el cuarto año de su formación militar ingresó a las tropas, no obstante, al regresar del entrenamiento ya no era dentro de su interés graduarse en la universidad militar. Como respuesta a su decisión obtuvo la orden de un año de trabajos comunitarios. Finalizó y salió de este servicio precisamente al inicio del “periodo especial”[2], crisis económica que afectó a toda la isla. “Toqué el fondo, la vida en La Habana era complicada, cada uno inventaba cosas, gente vivía de los negocios en la calle, no siempre legales”, narra Amaury la época de hambruna y desempleo durante los años noventa. “Yo siempre fui una persona de poesía, arte, cultura, siempre tuve alguna libreta en mi mano. Me vinculé con un taller literario muy potente en Alamar [barrio de La Habana del Este], dónde vivía con mi pareja”, fue ahí donde conoció al reconocido poeta Juan Carlos Flores[3], este encuentro y convivencia originó un cambio de dirección en su vida.    

Salamandra en la mesa

Amaury Pacheco admitió su concepción de la espiritualidad, ciencia oculta y misterio, entonces cuándo en 1997 al conversar con Juan Carlos sobre la creación de un grupo de poesía les cayó una salamandra encima, este hecho representó un determinante signo para Amaury: “Salamandra tiene un valor simbólico real en la magia, todo insinuaba para crear un grupo, así fundamos Omni Zona Franca[4]”, explica. Amaury señala Omni Zona Franca como un espacio híbrido, donde Omni se refiere a la sección artística de esculturas plásticas y Zona Franca al ámbito poético-literario: “Creamos una mezcla de arte plástico y literatura, de acciones, un matice escénico y así sugirió el festival ‘Poesía sin fin’[5]”, expone el comienzo de este importante festival artístico en La Habana, el cual lograron convertir en un artefacto para la tradición de hacer performance.

¿Para qué sirve la poesía?

“La poesía es una emoción, sirve como sirve un zapatero a la comunidad, puede resolver situaciones en la comunidad. El arte nos permitió penetrar, porque surge de la base de la comunidad”, proclama y agrega orgullosamente: “Omni Zona Franca preparó todo lo que venía después, técnicas, procedimientos, relación con la comunidad, te das cuenta lo que desea y necesita la gente. Logramos conectarnos con muchos poetas y activistas. Poesía sirve para el pueblo”. Amaury subraya la importancia de los encuentros y conversaciones, porque no solo crearon un grupo artístico, sino también lograron convocar profusa y profundamente a una experiencia única - una base para evolución del activismo político en Cuba.

Bajo las garras del león

Amaury ejerció como organizador de los festivales “Poesía sin fin” durante casi 15 años: “Muchos festivales aparecieron, nosotros representamos alternativa dentro de las instituciones cubanas, pero cuando entró al poder Raúl Castro [presidente de Cuba desde el 24 de febrero de 2008 hasta el 18 de abril de 2018], siempre nos vigilaban y perseguían. Cuando tú eres activista i eres artista y lo mueves hasta un punto, vas a chocar con un muro…con el muro de intolerancia, la vigilancia, la persecución, por tener un tema diferente”, cita. La persecución se incrementó, cuando la plataforma cultural abrió sus espacios a Yoanni Sánchez[6] además de otros blogueros y activistas para expresarse en los eventos de “Poesía sin fin”, lo que en 2016 resultó en la prohibición del proyecto y las actividades de Amaury: “Aprovechamos mucha conexión con la sociedad civil cubana, lo que causó un encontronazo fuerte con el Gobierno. Estuvimos preparados para entender la realidad política, civil y artística, eso le dio miedo al régimen comunista”, explica Amaury y describe la manera de su lucha con el sistema: “Siempre estoy intentando bajar la crueldad del régimen. Logramos dialogar, demostrando qué es nuestra poesía, pero siempre estuvimos bajo las garras del león”.

Comienzo de la revolución

Las persecuciones del régimen hacia Amaury también ocurrieron intensamente, debido a qué tanto él, como su esposa Iris entraron a una casa abandonada y destruida, que estaba dentro de un limbo jurídico – sin dueño. “Cuando alguien sale del país, automáticamente pierde su casa, pero todavía el Gobierno no la había nacionalizado, entonces aprovechamos y decidimos habitarla y repararla”, enfatiza cómo lograron convertirse con apoyo de la comunidad y varios abogados en habitantes de esta casa. Unidos acusaron al Gobierno Municipal por la indolencia, descuido y destrucción de espacios como éste. Amaury destaca que, con la nueva vivienda, transformada en una obra de arte por ellos, comienza la revolución. “Estuve en una pausa de mi vida, viendo oportunidades en adelante, necesitaba una restauración de mi alma, cuestionaba en profundidad muchas cosas, pero no perdí esperanza de que vendría algo nuevo”, vislumbra Amaury la nueva etapa de su vida que estaba por iniciar, cuando en 2017 conoció a Luis Manuel Otero Alcántara[7], hoy día el líder del movimiento cultural opositor en Cuba. “Con Iris nos acercamos a la nueva generación de los artistas, su modelo de acciones era mucho más rápido gracias a las redes sociales, tenían más movilidad, pero no tenían firmeza”, describe el encuentro de dos distintas generaciones dentro de arte y cultura en Cuba, y lograron crear un nuevo y significante movimiento cultural.

La cultura se despertó

“En 2017 organizamos en el Museo de la Disidencia[8] un evento dedicado a poeta Juan Carlos Flores, y en base de nuestra cooperación surgió nuevo movimiento radical, Luis Manuel salió al espacio alternativo que nosotros hemos creado y preparado con la Omni Zona Franca, sustrato que está atrás de toda esta nueva generación”, expone Amaury. El movimiento cultura empezó a tener seguidores, apoyo, activistas, sin embargo, el nuevo presidente de la República de Cuba, Miguel Díaz Canel, en 2018 reacción con emisión de un nuevo Decreto 349[9], que prácticamente penaliza la difusión del arte y representa un control absoluto del Gobierno. “¡Cuando el Gobierno tocó la cultura, la cultura se despertó! Sabíamos que no nos podemos llamar ‘349’, así que después de un ataque brutal de la policía nacional en un concierto en el barrio marginal llamado San Isidro, tuvimos el nombre correcto”, describe la fundación del movimiento[10]. Movimiento San Isidro, según Amaury, tiene un cable directo a la gente, no es un partido político, es cultura y por su influencia son sus miembros objeto de amenazas y persecución: “Matan nuestras mascotas, amenazan a nuestros hijos, nos vigilan, hasta matan a los ciudadanos. Es una batalla, salimos de la burbuja, aprendimos técnicas para sobrevivir y luchar”, acota. Los activistas aprendimos a utilizar todos los recursos que tenemos como ciudadanos - redes sociales, los informes de las organizaciones de los derechos humanos y la conciencia política. “La mezcla de cultura, activismo y política es nuestra visión operativa”, agrega.

Diálogo tiene perspectiva

Para su país, Amaury desea un cambio pacífico, con ciudadanos que se preocupan y restauran la nación, al tener siempre en la mente – la justicia, el perdón y la reconciliación. El objetivo de Amaury y su esposa Iris es disminuir la agresividad y crueldad del régimen comunista y reestablecer el diálogo: “La poesía dialoga, el diálogo tiene perspectiva para nosotros cubanos. Diálogo puede reconstruir nuestra nación y restaurar nuestras almas. Cultura y arte son los instrumentos de posibilidades”, expresa su enfoque en la poesía y añade: “El espacio cultural es tan potente, puede parecer frágil pero no lo es. La poesía es más importante que la industria, porque como dice José Martí apuntala y derriba las armas”, y con este poema de José Martí[11], uno de los poetas y políticos cubanos más importantes, cierra su testimonio.

 

[1] Durante los años ochenta Cuba abrió el puerto Mariel cerca de la Habana y cientos miles de los cubanos aprovechan para salir de Cuba, se llama éxodo de Mariel. Más información aquí: https://www.unabrevehistoria.com/2007/11/exodo-desde-mariel.html

[2] El “periodo especial” es el nombre para la época de crisis económica en Cuba en los años 1990 causada por la caída de la Unión Soviética resultando en el fin del apoyo económico de Cuba. Más información: https://www.elnuevodiario.com.ni/internacionales/491009-cuba-economia-periodo-especial/

[3] Juan Carlos Flores (1962–2016) era un poeta cubano. Flores publicó la mayoría de sus libros en Cuba, entre ellos su primer poemario premiado “Los Pájaros Escritos”. Flores nació en La Habana in 1962 y se suicidó en septiembre de 2016. Más información aquí: https://rialta.org/vegas-town-poemas-de-juan-carlos-flores/

[4] “Omni Zona Franca” es un proyecto artístico socio-comunitario, integrado por artistas multidisciplinarios cultivadores del arte. Más información aquí: http://omnizonafranca.blogspot.com/

[5] Audio y video material de los “Festivales de “Poesía sin fin” organizados por Amaury Pacheco pueden encontrar aquí: http://omnifestivalpoesiasinfin.blogspot.com/

[6] Yoanni Sánchez es licenciada en Filología, amante de la tecnología, la literatura y el periodismo. Vive en La Habana y se dedica al periodismo independiente y escribe blog de fama mundial “Generación Y”. Página oficial de blog aquí: https://www.14ymedio.com/blogs/generacion_y/

[7] Testimonio de activista oponente y artista Luis Manuel Otero Alcántara pueden encontrar en el archivo de “Memory of Nations”: Luis Manuel Otero Alcántara (1987) (memoryofnations.eu)

[8] Museo on-line, que recoge bajo el concepto básico de disidencia, todas las personas que se han opuesto al poder a través de la historia cubana. Página oficial del “Museo de la disidencia” pueden encontrar aquí: https://museodeladisidenciaencuba.org/?fbclid=IwAR1shjTaQ_4nYfSD3kylaVemlXKGb98Vj5DhML3E-a5N6e_zicxfE36L7FQ

[9] “Decreto 349”: Contravenciones de las Regulaciones en Materia de Política Cultural y Sobre la Prestación de Servicios Artísticos. Versión oficial aquí: https://www.gacetaoficial.gob.cu/es/decreto-349-de-2018-de-consejo-de-ministros

[10] San Isidro es un movimiento artístico y social activo de corte político cubano, creado por un grupo de artistas e intelectuales que forman parte de la denominada disidencia cubana, la oposición al Partido Comunista de Cuba. Más información aquí: https://www.bbc.com/mundo/noticias-america-latina-55167554

[11] José Julián Martí Pérez era escritor y político cubano. Es conocido como organizador de la guerra de Independencia de Cuba. Más información aquí: https://www.biografiasyvidas.com/biografia/m/marti.htm

 

Česká verze:

„Dialog může obnovit náš národ a opravit naše duše. Kultura a umění jsou nástroje možností pro tento dialog,“ zdůrazňuje Amaury Pacheco del Monte, odpůrce kubánské vlády a jeden ze zakladatelů Hnutí San Isidro, důležité součásti uměleckého disentu.

Pryč s klubkem červů

Amaury Pacheco del Monte se narodil 2. srpna 1969 ve městě Matanza na Kubě, kde žil až do svých 19 let, než se přestěhoval do Havany. Jeho matka zemřela, když mu bylo pět let, atak vyrůstal se svými sourozenci a otcem, který se vždy staral o jejich potřeby, a se svou pratetou.  Amaury vzpomíná na povinnou účast během aktů zavržení z dob svých středoškolských studií, během kterých děti křičely nenávistná hesla a házely vajíčka na ty, jenž během 80. let minulého století opouštěli zemi[1]. Navštěvoval také jednu z venkovských škol, kde kubánská mládež současně studovala a sklízela pomeranče, grapefruity a limetky. V dospívání Amaury často navštěvoval festivaly a karnevaly, protože ho na nich bavila veselost a domnělá svoboda.

Vojenská kariéra

V roce 1987 se Amaury se svým bratrancem rozhodl přestěhovat do Havany a studovat na vojenské škole. Havana ho okouzlila, navíc během procházek po městě ve své uniformě kadeta cítil hrdost. Kromě jiného studoval taktické velení, psychologii a angličtinu. V roce 1991 během čtvrtého roku vojenského vzdělávání se přidal k vojsku. Po návratu z výcviku už ale neměl zájem absolvovat vojenskou univerzitu. V reakci na své rozhodnutí dostal rozkaz k ročnímu výkonu veřejně prospěšných prací. Tuto službu dokončil a opustil přesně na počátku Zvláštního období [Periodo Especial][2], ekonomické krize, která zasáhla celý ostrov. „Spadl jsem na úplné dno, život v Havaně byl komplikovaný, každý se snažil něco vymyslet, lidi žili z pouličního prodeje, ne vždy legálního,“ líčí Amaury dobu hladomoru a nezaměstnanosti během 90. let. „Vždy jsem byl člověkem poezie, umění, kultury, vždy jsem měl v ruce nějakou knihu. Přidal jsem k velmi schopné literární dílně v Almar [čtvrť ve východní Havaně], kde jsem žil se svou partnerkou,“ dodává. Právě zde poznal proslulého básníka Juana Carlose Florese[3]. Toto setkání a následné soužití vedlo ke změně Amauryho životního směřování.

Mlok na stole

Amaury Pacheco přijal vlastní pojetí spirituality, okultních věd a mystična v době, kdy mezi ně v roce 1997 během rozhovoru s Juanem Carlosem o vytvoření básnické skupiny spadl mlok. Pro Amauryho to bylo rozhodující znamení. „Mlok má v magii skutečnou symbolickou hodnotu, vše naznačovalo vytvoření skupiny, tak jsme založili Omni Zona Franca[4],“ vysvětluje. Amaury popisuje Omni Zona Franca jako hybridní prostor, kde Omni odkazuje k výtvarnému umění a Zona Franca k poeticko-literární části skupiny. „Vytvořili jsme mix výtvarného umění a literatury, akcí, scénických nuancí, a tak vznikl festival Nekonečná poezie [Poesía sin fin][5],“ přibližuje počátek tohoto významného uměleckého festivalu v Havaně, který se jim podařilo proměnit v tradiční artefakt uměleckých vystoupení.

K čemu je poezie?

„Poezie je emoce, slouží jako obuvník komunitě, může vyřešit poměry v komunitě. Umění nám tam umožnilo proniknout, protože ze základů komunity vychází,“ vysvětluje Amaury. „Omni Zona Franca připravila vše, co následovalo, techniky, postupy, vztah s komunitou, všímáš si, co si lidé přejí a co potřebují. Podařilo se nám spojit s mnoha básníky a aktivisty. Poezie slouží lidu,“ dodává hrdě. Amaury zdůrazňuje význam setkání a rozhovorů nejen proto, že vytvořily uměleckou skupinu, ale dokázaly také hojně a hluboce vyvolat jedinečný zážitek – základ pro evoluci politického aktivismu na Kubě.

Ve spárech lva

Amaury byl organizátorem festivalu Nekonečná poezie téměř 15 let: „Objevilo se hodně festivalů, my jsme představovali alternativu mezi kubánskými institucemi, ale co se k moci dostal Raúl Castro [kubánský prezident od 24. února 2008 do 18. dubna 2018] nás neustále sledovali a stíhali. Pokud jsi aktivista a umělec a dotáhneš to až do určitého bodu, narazíš na zeď. Na zeď netolerance, sledování, stíhání, za to, že máš jiné téma,“ popisuje obtíže spojené se svou činností. Stíhání ještě vzrostlo ve chvíli, kdy tato kulturní platforma otevřela své prostory Yoanni Sánchez[6] a dalším blogerům a aktivistům k tomu, aby se během akcí Nekonečné poezie mohli sami vyjádřit. Výsledkem byl v roce 2016 zákaz projektu a Amauryho činnosti. „Využíváme mnohá spojení s kubánskou občanskou společností, což způsobilo silný střet s vládou. Byli jsme připraveni porozumět politické, občanské a umělecké realitě, a toho se komunistický režim bál,“ vysvětluje Amaury a popisuje způsob svého boje se systémem. „Vždycky se snažím snížit krutost režimu. Podařilo se nám vést dialog a ukázat, jaká je naše poezie, ale vždy jsme byli ve spárech lva,“ dodává s náznakem zklamání v hlase.

Počátek revoluce

 Režim Amauryho intenzivně pronásledoval, a proto se on i jeho žena Iris přesunuli do opuštěného a zničeného domu, který se nacházel v právním vakuu – bez majitele. „Když někdo odejde ze země, automaticky přijde o dům, ale vláda ho ještě neznárodnila, takže jsme toho využili a rozhodli jsme se ho obývat a opravit,“ vypráví, jak se jim za pomoci komunity a několika právníků podařilo stát se obyvateli takového domu. Společně obvinili obecní vládu z lhostejnosti, nedbalosti a ničení prostorů jako právě jejich nový dům. Amaury zdůrazňuje, že s novým obydlím, které sami přeměnili v umělecké dílo, začíná revoluce. „V životě jsem se zastavil na místě, viděl jsem příležitosti v budoucnu, potřeboval jsem svou duši opravit, hodně věcí jsem do hloubky zpochybňoval, ale neztratil jsem naději, že přijde něco nového,“ mluví o nové etapě svého života, která začala v roce 2017, když poznal Luise Manuela Otero Alcántara[7], dnešního vůdce kulturního opozičního hnutí na Kubě. „S Iris jsme se sblížili s novou generací umělců, jejich akční model byl díky sociálním sítím mnohem rychlejší, byli mobilnější, ale nebyli pevní,“ popisuje setkání dvou různých generací uvnitř umění a kultury na Kubě. Společně pak dokázali vytvořit nové a významné kulturní hnutí.

Kultura se probudila

„V roce 2017 jsme v Muzeu disidentu [Museo de la Disidencia][8] uspořádali akci věnovanou básníkovi jménem Juan Carlos Flores a na základě naší spolupráce vzniklo nové radikální hnutí. Luis Manuel vstoupil do alternativního prostoru, který jsme vytvořili a připravili s Omni Zona Franca, substrát, který stojí za touto novou generací,“ vysvětluje Amaury. Kulturní hnutí začalo mít stoupence, pomoc, aktivisty. Nový kubánský prezident Miguel Díaz Canel ale v roce 2018 reagoval  vydáním nové Vyhlášky č. 349[9], která prakticky penalizuje šíření umění a znamená absolutní vládní kontrolu nad tímto odvětvím. „Když vláda vztáhla ruku na kulturu, kultura se probudila! Věděli jsme, že se nemůžeme nazývat ‚349‘, takže po brutálním zásahu národní policie na koncertě v okrajové části s názvem San Isidro jsme získali to pravé jméno,“ popisuje Amaury vznik hnutí[10]. Podle něho má Hnutí San Isidro přímé spojení s lidem, není politickou stranou, je součástí kultury a díky svému vlivu jsou jeho členové terčem výhružek a pronásledování. „Zabíjejí naše domácí mazlíčky, vyhrožují našim dětem, hlídají nás, dokonce zabíjejí občany. Je to bitva, vystoupili jsme z bubliny, naučili jsme se techniky, jak přežít a bojovat,“ dodává. „Aktivisté se naučili využívat všechny zdroje, které jako občané máme. Sociální sítě, zprávy od lidskoprávních organizací a politické povědomí. Mix kultury, aktivismu a politiky je naší funkční vizí,“ říká odhodlaně.

Dialog má perspektivu

Amaury Pacheco své zemi přeje mírovou změnu a občany, které národ zajímá a obnovují ho, a kteří mají vždy na paměti spravedlnost, odpuštění a usmíření. Amaury a jeho žena Iris chtějí dosáhnout snížení agresivity a krutosti komunistického režimu a obnovení dialogu. „Básnické dialogy, dialog má pro nás Kubánce perspektivu. Dialog může obnovit náš národ a opravit naše duše. Kultura a umění jsou nástroje možností,“ vysvětluje svůj pohled na poezii. „Kulturní prostor je velmi silný, může se zdát křehký, ale není. Poezie je důležitější než průmysl, protože jak říká José Martí[11], podpírá i poráží zbraně,“ uzavírá Amaury své svědectví slovy tohoto kubánského básníka.

 

[1] V 80. letech otevřela Kuba poblíž Havany přístav Mariel, který využily statisíce Kubánců k odchodu ze země. Tato masová migrace je známá jako exodus z Mariel [Éxodo de Mariel]. Více na: https://www.unabrevehistoria.com/2007/11/exodo-desde-mariel.html

[2] Zvláštním obdobím [Periodo Especial] je nazýváno období ekonomické krize na Kubě v 90. letech. Příčinou krize byl pád Sovětského svazu a následné ukončení ekonomické pomoci vůči Kubě. Více na: https://www.elnuevodiario.com.ni/internacionales/491009-cuba-economia-periodo-especial/

[3]  Juan Carlos Flores (1962–2016) byl kubánský básník. Většinu svých knih publikoval na Kubě, mezi nimi také svou první oceněnou básnickou sbírku „Los Pájaros Escritos“. Flores se narodil v roce 1962 na Kubě a v roce 2016 spáchal sebevraždu. Více na: https://rialta.org/vegas-town-poemas-de-juan-carlos-flores/

[4] Omni Zona Franca je komunitní kulturně-sociální umělecká platforma, která sdružuje umělce z různých oborů. Více na: https://www.14ymedio.com/blogs/generacion_y/

[5]Audio a video materiály z Amauryho festivalu Nekonečná poezie naleznete na: http://omnizonafranca.blogspot.com/

[6] Yoanni Sánchez má magisterský titul z filologie, je milovnicí technologií, literatury a žurnalistiky. Žije v Havaně, věnuje se nezávislé žurnalistice a píše blog s celosvětovým dosahem „Generación Y“. Oficiální stránka blogu: https://www.14ymedio.com/blogs/generacion_y/

[7] Svědectví Luise Manuel Otero Alcántara můžete nalézt v archivu Paměti národa: https://www.pametnaroda.cz/cs/otero-alcantara-luis-manuel-1987

[8] On-line muzeum, které v základním konceptu disidentu shromažďuje všechny osoby, které se během celé kubánské historie stavěli proti moci. Oficiální stránka Muzea disidentu: https://museodeladisidenciaencuba.org/?fbclid=IwAR1shjTaQ_4nYfSD3kylaVemlXKGb98Vj5DhML3E-a5N6e_zicxfE36L7FQ

[9] Vyhláška č. 349: Porušení předpisů o kulturní politice a poskytování uměleckých služeb. Celé znění: https://www.gacetaoficial.gob.cu/es/decreto-349-de-2018-de-consejo-de-ministros

[10] Hnutí San Isidro je aktivní kubánské umělecké a sociální hnutí politické povahy vytvořené skupinou umělců a intelektuálů, kteří jsou součástí kubánského disidentu, opozice vůči Komunistické straně Kuby. Více na: https://www.bbc.com/mundo/noticias-america-latina-55167554

[11]  José Julián Martí Pérez byl kubánský spisovatel a politik. Je znám jako organizátor války za kubánskou nezávislost. Více na: https://www.biografiasyvidas.com/biografia/m/marti.htm