Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

María de los Ángeles Matienzo Puerto (* 1979)

• escritora, narradora, activista y periodista independiente por los derechos humanos en Cuba

• nació el 14 de agosto 1979 en La Habana, donde vive hasta el día de hoy

• al finalizar sus estudios universitarios sobre literatura española y latinoamericana en 2002 empezó a trabajar en un periódico oficialista del régimen comunista “Letras Cubanas” y como editora para la “Feria del libro”

• siempre supo cómo maniobrar el frágil límite entre la alternativa y el oficialismo, lo que describe como “vivir dos vidas”

• colaboró con periódicos independientes como “The Havana Times” y después trabajó cuatro años para el periódico opositor “Diario de Cuba” ya con un discurso antigubernamental más radical

• es autora de la novela “Apocalipsis La Habana: (americans are coming)”, publicada en 2017 en España

• actualmente coopera con el portal “Cubanet” y otros portales digitales independientes, con un enfoque al temático sobre derechos humanos y discriminación de las mujeres o minorías en la sociedad cubana

Českojazyčná verze textu následuje po španělské verzi:

“No veo un futuro democrático de Cuba a corto plazo”, proclama María de los Ángeles Matienzo Puerto, escritora, periodista y activista de derechos humanos en Cuba, y aun así decidió seguir su lucha por una Cuba libre, aunque sea bajo las represiones, amenazas y vigilancia constante.

Niñez en hambruna

María de los Ángeles Matienzo Puerto pertenece a los periodistas opositores e independientes al régimen comunista en Cuba, sin embargo, no siempre caminó por este sendero. Nació el 14 de agosto 1979 en La Habana y creció con su madre, quien era maestra y, con su padrastro, un militar del Gobierno. De su juventud María recuerda época difícil de hambruna o carencia de zapatos, jabones, entre otros productos básicos durante los años noventa, cuando a todo el país afectó una crisis socioeconómica, conocida como el “periodo especial”[1]. “Una caja de cigarros costó 200 pesos, inflación del peso se disparó, pero por andar con cinco dólares americanos ibas a la cárcel por cinco años”, comenta al respeto. Debido a la influencia de su padrastro deseó asistir a una preparatoria militar, no obstante, hoy día reconoce si acierto al optar por estudiar pedagogía. Siempre le gustaba interrogar a las personas y escribir en base a ello, ése fue su entretenimiento y a esto se dedica hasta la actualidad.

Tesis sobre el experimento social de Fidel

Cuando finalizó la etapa del periodo especial, al término de los años noventa, se crearon vastas zonas turísticas con hoteles en La Habana, pero para María este hecho significó una ola de acosos y molestias por ser una joven negra: “Las negras jóvenes siempre hemos sido consideradas como prostitutas potenciales y los hombres negros como criminales potenciales, aparte los negros nunca pudimos rentar una recámara en hotel, ni entrar al hotel, te corren por ser negro”, relata. Aparte del floreciente racismo dentro de la sociedad cubana, María identificó que, el proclamado enemigo gubernamental nunca existió y que la Revolución Cubana[2] celebrada por Fidel Castro no aportó lo prometido, al contrario, la mayoría de la población batallaba económicamente, entre ellos su madre, quien además estaba también enferma. Durante sus estudios universitarios de la Literatura española y latinoamericana se empezó a desviar de la doctrina oficialista. “Cuando tuve 19, 20 años, vino la ruptura con el régimen comunista. Rechacé entrar a la Juventud Comunista. Me di cuenta, que Fidel Castro no es el gran padre de nuestro país”, acota. Su tesis de maestría tuvo un enfoque crítico respecto del experimento social de Fidel acerca de la unificación de las materias, cuando quería eliminar la multidisciplinariedad en todas las escuelas: “De universidad no me corrieron sólo por mis excelentes notas y conocimiento, por mi currículum académico. Fui persona non grata, pero mis profesores me protegían, nunca dejaron que me votaran de la carrera”, agrega.

Escribiendo con el seudónimo

Al finalizar sus estudios universitarios en 2002 empezó a trabajar en periódicos oficialistas, lo que comenta así: “Mi trabajo era buscar respuestas y crítica a los artículos en las revistas censuradas, que ahora soy colaboradora de ellos. Los censuradores más grandes de hoy eran mis compañeros”. Al mismo tiempo se desempeñó como editora para una feria de literatura. “Siempre hubo un grado de conflicto, por cuestiones profesionales”, comenta la ambivalencia de su vida profesional, finalmente ello fue insostenible y como consecuencia su salida del periódico “Letras Cubanas” fue inminente. María siempre llevó una relación cercana con el ámbito oficialista y por su trabajo profesional para “Letras Cubanas” o “Teatro de Cuba” el régimen la toleró, hasta que presentó su baja: “Me harté de corregir textos de la gente que no era talentosa pero privilegiada”, explica María. Desde entonces se desempeña como freelance y ha colaborado con varios periódicos y organizaciones autónomas, primeramente, con seudónimo y después para “The Havana Times”[3] sin seudónimo. María se vinculó a escritores, diseñadores, artistas plásticos e intelectuales quienes conjuntamente formaron un grupo creativo: “Este encuentro me abrió otra perspectiva y conocí en más a mayor profundidad el tema del racismo o del concepto de familia, empecé a analizar”, señala.

Relación conflictiva con la oficialidad

María empezó a trabajar como periodista en el “Diario de Cuba”[4], un periódico de la oposición al Gobierno, sin embargo, definitivamente su discurso radical le cerró la puerta a la oficialidad. María ya no era capaz de balancear y fue objeto de amenazas, vinieron los primeros interrogatorios, amenazas a su familia y se empezó a preocupar por su seguridad física. “Este monstruo del cual me habían contado me alcanzó, todos los días trabajando para el ‘Diario de Cuba’, los cuatro años. Me secuestraba la Seguridad del Estado en sus carros, tuve casa rodeada de policías, era insoportable”, describe. Por su seguridad personal y por la razón de trabajar bajo la exclusividad –todos los artículos y reportajes se publicaban solamente en el “Diario de Cuba”[5], de este periódico independiente emigró e inició aportaciones para “Cubanet”, donde labora entre otras revistas digitales como reportera hasta el día de hoy. Aparte de ello se dedica a escribir novelas. En 2017 publicaron en España su libro “Apocalipsis La Habana: (americans are coming)”[6], una selección de reportajes y entrevistas. Desde 2018 ha encaminado su actividad también hacia la defensa de los derechos humanos al elaborar crónicas de la vida cotidiana de los ciudadanos, en hacer entrevistas a los actores políticos, a los activistas de la sociedad civil independiente o al ensamblar informes para las publicaciones de derechos humanos. Además de la temática sobre derechos humanos, aborda a profundidad el fenómeno de la discriminación hacia las mujeres y la diversidad racial. “Gobierno no tiene política pública hacia los grupos minoritarios, hacia la población envejecida que se queda desprotegida, vivimos en un estado basado en la violencia, nos quedamos desprotegidos todos”, lamenta María la actual situación en su país.  

Tenemos que activar nuestra red de amigos

Cuando en 2019 más de 40 mujeres de distintos niveles sociales presentaron a la Asamblea Nacional de Cuba una Ley integral, María era una de ellas. “Se sumaron mujeres no opositoras, incluso las que promulgan el régimen castrista o las que son miembros del Partido Comunista, a todas nosotras nos desacreditó el Gobierno y amenazó, todas se volvieron enemigas”, explica y a esto añade que el año pasado, 2020, fue el año con más casos registrados de violencia hacia mujeres. María, con su pareja Kirenia Yalit Núñez Pérez[7], elaboró un informe registrando más de 300 mujeres reprimidas, incluyendo las mujeres condenadas por “ser coleras”, para criminalizar a las que forman las colas cuando esperan para comprar comida. “Casualmente son mujeres afrodescendientes y negras. Constantemente pueden ser multadas, por cualquier cosa. Son los grandes traumas que vivo, es una incertidumbre salir a la calle, comprar cosas básicas. Tenemos que activar nuestra red de amigos, avisar a todos dónde y a qué hora voy”, señala y añade: “El oponente, mi amigo, Boris Gonzáles Arenas[8] me hizo reflexionar el otro día - el miedo en Cuba no es de que amanezcas muerto, el miedo está en las pequeñas cosas. Cuando alguien te toca la puerta, no la abres, si la abres te empujan y entran a tu casa, un grupo de individuos que no tienen carné no se identifican y hacen lo que quieren, - te desnudan y te están grabando desnudo, está pasando mucho últimamente.  Te abren las cámaras, tiran fotos, destruyen papeles”.

Una carrera de resistencia

María de los Ángeles Matienzo Puerto tiene ciertas inquietudes sobre el futuro de Cuba: “No sé cuál va a ser la salida. Yo no veo el futuro, por eso firmo todo - dimisión del ministro, hasta la dimisión del presidente o la negociación con el presidente de los Estados Unidos de América. Régimen parece cada día más monolítico, cada día parece más incapaz, la Constitución se pone encima de las leyes de los ciudadanos”, comenta que las leyes defensoras de ciertos derechos no están institucionalizadas, por tanto, no es posible asegurar sus cumplimientos. “No veo un futuro democrático en Cuba a corto plazo, no confío en lo que viene. ¿Qué es lo que me espera, otra dictadura? ¿Quién puede garantizar que habrá suficiente diversidad? No necesitamos un líder omnipotente, inalcanzable”, enfatiza sus preocupaciones sobre el futuro, no obstante, no cede a las amenazas y está decidida a seguir luchando por la libertad.

 

[1] El “periodo especial” es el nombre para la época de crisis económica en Cuba en los años 1990 causada por la caída de la Unión Soviética resultando en el fin del apoyo económico de Cuba. Más información: https://www.elnuevodiario.com.ni/internacionales/491009-cuba-economia-periodo-especial/

[2] La Revolución Cubana surgió en los años cincuenta y significó derrota del Gobierno de Fulgencio Batista y comienzo del Gobierno comunista de Fidel Castro el 1 de enero 1959. Más información aquí: https://mihistoriauniversal.com/edad-contemporanea/revolucion-cubana/

[3] “The Havana Times” es un periódico digital independiente, establecido en el año 2008. Página oficial: https://havanatimes.org/

[4] Fundada en 1994, “Cubanet” es un medio de prensa digital sin fines de lucro, dedicado a promover la prensa alternativa en Cuba e informar sobre la realidad de la isla. Página oficial: https://www.cubanet.org/

Artículos de María Matienzo Puerto pueden encontrar aquí: https://www.cubanet.org/author/maria-matienzo-puerto/

[5] Diario de Cuba es el portal noticiero en internet independiente. Página oficial: https://diariodecuba.com

[6] https://www.amazon.com/-/es/Mar%C3%ADa-Matienzo/dp/8417104569

[7] Testimonio de activista por derechos humanos Kirenia Yalit Núñez Pérez pueden encontrar en el archivo de Memory of Nations: https://www.memoryofnations.eu/es/nunez-perez-kirenia-yalit-1981

[8] Testimonio del escritor, activista y oponente Boris González Arenas pueden encontrar en el archivo de Memory of Nations: https://www.memoryofnations.eu/es/arenas-boris-gonzalez-20210123-0

 

Česká verze:

„V dohledné době nevidím demokratickou budoucnost Kuby,“ říká María de los Ángeles Matienzo Puerto, spisovatelka, novinářka a aktivistka za lidská práva na Kubě. I přesto se rozhodla pokračovat ve svém boji za svobodnou Kubu navzdory represím, výhružkám a neustálému státnímu dohledu.

Dětství v hladomoru

María de los Ángeles Matienzo Puerto patří k nezávislým a opozičním novinářům proti komunistickému režimu na Kubě, ne vždy však touto cestou kráčela. Narodila se 14. srpna 1979 v Havaně, kde vyrůstala se svou matkou, která byla učitelka, a se svým nevlastním otcem vládním vojákem. Ze svého mládí si María pamatuje na těžkou dobu hladomoru nebo nedostatek bot, mýdel a dalších základních produktů v 90. letech, kdy celou zemi postihla socioekonomická krize známá jako „Zvláštní období[1]“. „Krabička cigaret stála 200 pesos, inflace pesa raketově vzrostla, ale za držení pěti amerických dolarů jsi šel na pět let do vězení,“ vzpomíná na nelehké časy. Vlivem svého nevlastního otce chtěla studovat střední vojenskou školu, dnes však uznává, že při výběru studia pedagogiky měla šťastnou ruku. Vždy se lidí ráda vyptávala a na základě toho psala, to byla její zábava a tomu se dnes věnuje.

Práce o Fidelově sociálním experimentu

Když koncem 90. let skončilo Zvláštní období, vznikly v Havaně rozsáhlé turistické oblasti s hotely. Pro Maríu ale tato skutečnost kvůli jejímu černošskému původu znamenala vlnu mrzutostí a obtěžování. „My mladé černošky jsme byly vždy považovány za potenciální prostitutky a černoši za potenciální zločince, kromě toho jsme si my, černoši, nikdy nemohli pronajmout pokoj v hotelu, ani do něj vstoupit, vyhodí tě za to, že jsi černý,“ popisuje situaci afrokubánského obyvatelstva. Kromě vzkvétajícího rasismu v kubánské společnosti María poznala, že proklamovaný vládní nepřítel nikdy neexistoval, a že Kubánská revoluce[2] oslavovaná Fidelem Castrem nepřispěla k tomu, co bylo slíbeno. Naopak většina populace ekonomicky bojovala, a to včetně její matky, která byla navíc nemocná. „Když mi bylo 19, 20 let, došlo k rozchodu s komunistickým režimem. Odmítla jsem vstoupit do komunistické mládeže [Juventud Comunista]. Došlo mi, že Fidel Castro není velkým otcem naší země,“ vzpomíná María. Její diplomová práce měla kritický přístup k Fidelovu sociálnímu experimentu o sjednocení předmětů, který měl odstranit multidisciplinaritu na všech školách. „Z vysoké školy mě nevyhodili jen díky výborným známkám a znalostem, mému studijnímu prospěchu. Byla jsem persona non grata, ale moji učitelé mě ochraňovali, nikdy je nenechali, aby mě vyhodili z oboru,“ mluví o alespoň malé podpoře svých učitelů.

Psaní pod pseudonymem

Po dokončení vysokoškolského studia v roce 2002 María začala pracovat v oficiálních novinách. „Mojí prací bylo hledat odpovědi a kritizovat články cenzurovaných časopisů, do kterých teď přispívám. Největšími cenzory jsou dnes moji tehdejší spolužáci,“ říká. Zároveň působila jako nakladatelka Knižního veletrhu [Feria del libro]. „Vždy jsem kvůli profesním záležitostem byla sama se sebou v konfliktu,“ popisuje ambivalenci svého profesního života. Nakonec to bylo neudržitelné a v důsledku toho se neodvratitelně blížil její odchod z deníku Letras Cubanas.  María vždy mela s oficiálním prostředím blízky vztah a díky své práci pro Letras Cubana nebo Teatro de Cuba ji režim toleroval. Až do doby, než předložila svou absolventskou práci. „Unavovalo mě opravovat texty lidí, kteří neměli talent, ale byli privilegovaní,“ vysvětluje. Od té doby pracuje na volné noze a spolupracuje s různými periodiky a autonomními organizacemi, nejdříve pod pseudonymem a později pro The Havana Times[3] již pod vlastním jménem. María se spojila se spisovateli, designéry, výtvarnými umělci a intelektuály, kteří společně vytvořili tvůrčí uskupení. „Toto setkání mi otevřelo další perspektivu a více a hlouběji jsem poznala problematiku rasismu nebo konceptu rodiny, začala jsem věci rozebírat,“ popisuje svou cestu k nezávislým médiím.

Konfliktní vztah s úřady

„Začala jsem pracovat jako novinářka v Diario de Cuba[4], v opozičních protivládních novinách. Její radikální projev jí nicméně definitivně zavřel dveře k oficiálním úřadům. María už nedokázala balancovat a byla vystavena výhružkám, přišly první výslechy, výhružky její rodině, a tak se začala bát o svou fyzickou bezpečnost. „Tohle monstrum, o kterém mi říkali, se ke mně dostalo, každý den práce pro Diario de Cuba, po čtyři roky. Státní bezpečnost mě ve svých autech unesla, měla jsem dům obklopený policí, byl to nesnesitelné,“ mluví o následcích svého rozhodnutí. Kvůli její osobní bezpečnosti a z důvodu exkluzivity práce vycházely všechny její články a reportáže pouze v Diario de Cuba. Z těchto nezávislých novin emigrovala a začala přispívat na Cubanet[5], kde jako reportérka pracuje, mimo další digitální periodika, dodnes. Kromě toho se věnuje psaní románů. V roce 2017 vyšla ve Španělsku její kniha Apokalypsa Havana: Američané přicházejí [Apocalipsis La Habana: (americans are coming)][6] s výběrem jejích reportáží a rozhovorů. Od roku 2018 zaměřuje svou činnost také na ochranu lidských práv a to sestavováním kronik každodenního života občanů, vedením rozhovorů s politickými aktéry, aktivisty nezávislé občanské společnosti nebo sestavováním příspěvků do publikací o lidských právech. Kromě tématu lidských práv se do hloubky zabývá fenoménem diskriminace žen a rasovou diverzitou. „Vláda nemá žádnou veřejnou politiku vůči menšinám, vůči stárnoucí populaci, která zůstává nechráněna, žijeme ve státě založeném na násilí, všichni jsme ponecháni bez ochrany,“ lamentuje María nad současnou situací ve své zemi.

Musíme zaktivovat naši síť přátel

Když v roce 2019 více než 40 žen z různých sociálních vrstev předložilo komplexní zákon Kubánskému národnímu shromáždění [Asamblea Nacional de Cuba], byla María jednou z nich. „Připojily se ženy mimo opozici včetně těch, které se hlásí ke Castrovskému režimu nebo jsou členkami Komunistické strany [Partido Comunista], všechny nás vláda zdiskreditovala a vyhrožovala nám, ze všech se staly nepřátelé,“ vysvětluje a dodává, že rok 2020 byl rokem s nejvíce zaznamenanými případy násilí proti ženám. María se svou partnerkou Kirenií Yalit Núñez Pérez vytvořila zprávu evidující více než 300 utlačovaných žen, včetně žen falešně usvědčených z šíření cholery. Tím se snaží kriminalizovat ty, které stojí fronty, když čekají na nákup jídla. „Shodou okolností jsou to ženy afrického původu a černošky. Neustále mohou být za cokoliv pokutovány. Jsou to velká traumata, která zažívám, jsem nejistá vyjít do ulic nakupovat základní věci. Musíme zaktivovat síť našich přátel, dát všem vědět kam v kolik jdu,“ popisuje obtížnosti každodenního života. „Oponent, můj přítel Boris González Arenas, mě donutil přemýšlet – strach na Kubě nepramení z výhružek smrtí, strach je v maličkostech. Když ti někdo zaklepe na dveře, neotvíráš, když otevřete, odstrčí tě a vstoupí do tvého domu, skupina jedinců, kteří nemají oprávnění a neidentifikují se a dělají si, co chtějí – svléknou tě a nahého natáčí, to se v poslední době stává často. Otevírají ti fotoaparáty, trhají fotky, ničí papíry,“ popisuje zhoršující se situaci na Kubě.

Vytrvalostní závod

María de los Ángeles Matienzo Puerto má o budoucnost Kuby jisté obavy. „Nevím, jaké bude východisko. Nevidím do budoucnosti, proto vše podepisuji – demisi ministra, dokonce demisi prezidenta nebo vyjednávání s prezidentem Spojených států amerických. Režim se zdá být každým dnem monolitičtější, každým dnem neschopnějším, Ústava je postavena nad občanskými zákony,“ poznamenává, protože zákony na ochranu některých práv nejsou institucionalizovány, a proto není možné zajistit jejich dodržování. „V dohledné době nevidím demokratickou budoucnost Kuby, nevěřím tomu, co přichází. Co mě čeká, další diktatura? Kdo zaručí, že bude dostatečná diverzita? Nepotřebujeme všemocného, nedosažitelného vůdce,“ zdůrazňuje své obavy o budoucnost. I přesto neustupuje hrozbám a je odhodlána za svobodu nadále bojovat.

 

[1] Zvláštní období je název pro hospodářskou krizi na Kubě v 90. letech 20. století způsobenou rozpadem Sovětského svazu a ukončením ekonomické podpory Kuby. Více na: https://www.elnuevodiario.com.ni/internacionales/491009-cuba-economia-periodo-especial/

[2] Kubánská revoluce začala v 50. letech 20. století a znamenala porážku vlády diktátora Fulgencia Batisty a nástup komunistické vlády Fidela Castra 1. ledna 1959 a následně jeho bratra Raúla. Více na: https://mihistoriauniversal.com/edad-contemporanea/revolucion-cubana/

[3] The Havana Times je nezávislé digitální periodikum založené v roce 2008. Oficiální stránky: https://havanatimes.org/

[4] Diario de Cuba je nezávislý internetový zpravodajský portál. Oficiální stránky na: https://diariodecuba.com/

[5] Cubanet je dnes nezávislý digitální tisk založený v roce 1994 věnující se propagaci alternativního tisku na Kubě a informování o kubánské realitě: Oficiální stránky na: https://www.cubanet.org/

[6] Kniha dostupná na: https://www.amazon.com/-/es/Mar%C3%ADa-Matienzo/dp/8417104569