Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.
Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)
La forma de pensar del cubano, es el resultado de lo que por años se le ha venido sembrando
nació el 19 de febrero de 1970, en Palma Soriano, municipio de la provincia Santiago de Cuba, provincia Santiago de Cuba
vivió parte de su infancia en Manacas, poblado perteneciente al municipio Tercer Frente, ubicado en la Sierra Maestra
cursó en el municipio Contramaestre hasta el sexto grado de primaria, de 1970 a principios de 1981
en 1981 se fue a estudiar a isla de la juventud hasta el 1982
realizó estudios militares en 11 meses
se gradúa de Sargento instructor de la policía
conoce la fe en Cristo él y su esposa en Isla de juventud, en una visita a la iglesia Pentecostal de ese lugar
comienzan proceso de conversión al cristianismo al punto de formarse para ser Pastor cristiano
es Apóstol de la iglesia Pentecostal
su iglesia no pertenece al Consejo de iglesias de Cuba, por lo que ha tenido enfrentamientos con la policía por cuestiones legales
reside actualmente en municipio Contramaestre, provincia Guantánamo
Českojazyčná verze textu následuje po španělské verzi:
Valerio Ganem Mendoza, nace en Palma Soriano el 19 de febrero de 1970. Pasó parte de su niñez en la localidad de Manacas, actualmente municipio Tercer Frente, Sierra Maestra.
Ganem, luego de vivir en Manacas, se traslada junto a su familia al municipio de Contramaestre, perteneciente a la provincia de Santiago de Cuba: “En Manacas viví hasta que cursaba el cuarto grado de la enseñanza primaria. Luego nos trasladamos a vivir en Contramaestre, mi padre y mi madre, hermanas y su hermano. Allí estudié hasta el sexto grado de primaria. Estamos hablando del año 1970 hasta principios de 1981. Los cambios del campo a la ciudad fueron muy grandes, porque siempre disfruté el primero. Me gustaba la vida en el campo. Veníamos de una familia solvente y teníamos mucha unidad como la mayoría de núcleos de esas zonas. En el 1981 me voy a estudiar a Isla de la juventud hasta el año 1982. Estuve en una Escuela en el campo[1], donde teníamos que compartir el estudio con las labores en el campo. Creo que yo pagué mis estudios varias veces con mi trabajo. Además, en las escuelas en el campo nos formaban nuestra manera de pensar, nuestra ideología. Nosotros ahora como padres, muchas de las asignaturas de hoy, no queremos que formen parte del proceso de formación de la personalidad de un joven”.
“En aquel tiempo, era un orgullo y privilegio para la familia y para el estudiante, cursar una carrera con fines militares y pertenecer a la Unión de Jóvenes Comunistas[2] [UJC] o al Partido Comunista de Cuba”- cuenta- “Por lo que me voy a estudiar a una escuela de cadetes, donde tuve las primeras formaciones, pero no terminé la carrera”. Esto no paró su ímpetu de estudios de corte militar: “Luego abrieron un curso de 11 meses, pero lo abandono al noveno mes y luego me gradúo como Sargento instructor de la policía. Lo único que quería era devengar rápido un salario, que en aquel tiempo era de 231 pesos cubanos”.
Cuando conoció a la que es su compañera de vida, su esposa, un día: “Visitamos la casa de su tía y le pedimos que nos llevara a la iglesia donde ella iba. Ese día fuimos. Sentimos un poco de miedo ya que era militar y en aquel tiempo si eras militar, no podías ir a la iglesia. Pero yo tenía mi fe. Si tenía hasta Mano de Orula[3] y era hijo de Oggun[4] [santos pertenecientes a la religión afrocubana] y alimentaba mi prenda todos los días. Pero lo que siempre supe era que mi santo era Jesucristo. Ese día, en la iglesia, nos gustó tanto que a partir de ahí nuestra vida cambiaría para entregársela a él. A partir de ahí vivimos muchas cosas bonitas. Regresamos a Contramaestre y comenzamos a frecuentar la iglesia. Comenzamos a meternos de a lleno en la vida pastoral hasta que decidimos formarnos como pastores en el Centro perteneciente a la Iglesia Pentecostal. Luego de graduarnos de éste, fuimos destinados a atender una comunidad y a partir de ahí todo cambió en nuestros corazones, porque la palabra de Dios reconforta a todas las almas. “Para mi, Raúl Castro era un paradigma. Hasta que la palabra de Cristo se fue amplificando en mí. La verdad me hizo libre. Y esta nación necesita un líder que proclame progreso”, resume Valerio y agrega: “Al pueblo de Cuba le diría que cambie su manera de pensar, para que cambie su manera de vivir”.
[1] Escuela en el campo: La idea, en síntesis, era alternar el estudio con trabajo agrícola y así contribuir a formar al “hombre nuevo”. ... Los de secundaria, además de viajar a un campamento rural durante 45 días al año, en las vacaciones se sumaban los del nivel preuniversitario a las Brigadas Estudiantiles de Trabajo.
[2] Unión de Jóvenes Comunistas: es la organización juvenil, política y de masas, del Partido Comunista de Cuba
[3] Mano de Orula: https://conocedeculturas.com/c-yoruba/mano-de-orula/#:~:text=En%20la%20religi%C3%B3n%20Yoruba%2C%20se,verdadera%20misi%C3%B3n%20en%20la%20vida.
[4] Oggún: https://es.wikipedia.org/wiki/Oggun
Česká verze:
Valerio Ganem Mendoza se narodil 19. února 1970 v Palma Soriano. Část dětství strávil v oblasti Manacas nacházející se v dnešním okrese Tercer Frente v pohoří Sierra Maestra. Stejně tak, jak často se během mládí stěhoval, i jeho osobní a kariérní život byl plný změn – od policejního poddůstojníka komunistického režimu se dostal až k pastorství v letniční církvi na Kubě.
Valerio Ganem Mendoza se po nějakém čase stráveném v obci Manacas i se svou rodino přestěhoval do města Contramaestre nacházejícího se v provincii Santiago de Cuba. „V Manacas jsem bydlel až do čtvrté třídy základní školy. Pak jsme se přestěhovali do Contramaestre, můj otec a moje matka, sestry a bratr. Zde jsem chodil do školy až do šesté třídy. Mluvíme o letech 1970 až počátek roku 1981. Změny mezi venkovem a městem byly příliš veliké, protože na venkově mě to vždy bavilo. Měl jsem rád život na venkově. Pocházeli jsme z vážené rodiny a drželi jsme hodně při sobě, stejně jako většina rodin v této oblasti. Od roku 1981 jsem až do roku 1982 studoval na ostrově Isla de la Juventud. Byl jsem ve venkovské škole[1], kde jsme museli studium prokládat prací na poli. Myslím, že svou prací jsem své studium zaplatil několikanásobně. Navíc nám ve venkovských školách formovali náš způsob myšlení, naši ideologii. Nyní už jako rodiče nechceme, aby mnoho dnešních předmětů bylo součástí procesu formování osobnosti mladého člověka,“ říká zatvrzele Valerio.
„V té době bylo pro rodinu a studenta pýchou a výsadou studovat vojenskou školu a patřit do Svazu mladých komunistů [Unión de Jóvenes Comunistas – UJC][2] nebo Kubánské komunistické strany [Partido Comunista de Cuba],“ vzpomíná Valerio. „Proto jsem šel studovat na kadetskou školu, kde jsem získal první výcvik, ale studium jsem nedokončil,“ přiznává. Jeho zápal pro vojenské studium to ale nezastavilo. „Pak otevřeli 11měsíční kurz, v devátém měsíci jsem ho opustil a potom jsem absolvoval jako policejní poddůstojník. Jediné, co jsem chtěl, bylo rychle vydělat plat, který byl v té době 231 kubánských pesos,“ vysvětluje svou hlavní motivaci.
Po seznámení se svou životní partnerkou, jeho manželkou, se jednoho dne spolu s ní a její tetou rozhodli navštívit místní kostel. „Byli jsme na návštěvě její [manželčiny] tety a požádali jsme ji, ať nás vezme do kostela, kam chodí. Ještě ten den jsme tam šli. Trochu jsme se báli, protože jsem byl voják a v té době, pokud jsi byl voják, nemohl si jít do kostela. Ale já měl svoji víru. I kdybych měl Orulovu[3] ruku a byl synem Oggúna[4] [svatý afrokubánského náboženství] a krmil bych své důkazy každý den. Vždy jsem věděl, že mým svatým je Ježíš Kristus. Toho dne se nám v kostele tak líbilo, že jsme od té chvíle změnili svůj život, abychom ho odevzdali jemu. Od té doby jsme zažili mnoho krásných věcí. Vrátili jsme se do Contramaestre a začali navštěvovat kostel. Naplno jsme se ponořili do pastýřského života a rozhodli jsme se stát se pastory v Centru, které patří k letniční církvi. Po absolvování jsme byli přiděleni sloužit v jedné komunitě a od té doby se v našich srdcích vše změnilo, protože slovo Boží utěšuje všechny duše,“ popisuje Valerio své a manželčino obrácení se na křesťanskou víru.
„Pro mě byl Raúl Castro vzorem. Dokud ve mně nesílilo slovo Kristovo. Pravda mě osvobodila. A tento národ potřebuje vůdce, který hlásá pokrok,“ shrnuje Valerio svůj názor na současný stav jeho rodné země. Zároveň jedním dechem dodává vzkaz pro kubánský lid. „Lidem na Kubě bych řekl, ať změní svůj způsob myšlení, ať změní způsob, jakým žijí,“ uzavírá.
[1] Venkovské školy byly založeny s myšlenkou střídat studium se zemědělskými pracemi a přispět tak k utvoření „nového člověka“. Studenti středních škol se kromě 45denního pobytu ve venkovských táborech o prázdninách v rámci univerzitní přípravy zapojili do Studentských pracovních brigád [Brigadas Estudiantiles de Trabajo].
[2] Svaz mladých komunistů [Unión de Jóvenes Comunistas – UJC] je mládežnická politická a masová organizace Kubánské komunistické strany.
[3] V jorubském náboženství je ruka Oruly známá jako obřad nebo rituál, jehož konečným cílem je přijetí Oruly, aby zasvěcenec získal znalosti o svém osudu a aby si byl vědom svého skutečného poslání v životě. Více na: https://conocedeculturas.com/c-yoruba/mano-de-orula/
[4] Oggún je jedním z božstev jorubského náboženství. Více na: https://www.ecured.cu/Ogg%C3%BAn
© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Paměť kubánského národa – nástroj pro transformaci kubánské společnosti ke skutečné svobodě
Příbeh pamětníka v rámci projektu Paměť kubánského národa – nástroj pro transformaci kubánské společnosti ke skutečné svobodě (Eva Kubátová)