Jan Zrník

* 1925  †︎ 2015

  • Otázka tazatele: „Vy jste do toho Prlova asi často chodil.“ J. Z.: „Před tím samozřejmě často. Měl jsem to kousek. Já jsem s našimi děvčaty nechodil, přilnul jsem k Prlovu, protože to bylo kousíček. Jak se to dělávalo po vesnicích, seděli jsme na kládách a Máňa Růsková říká: ,Jendo, já tě naučím líbat.‘ A hned takové řeči. Rozumíte. U děcek mladých. To jsem měl tenkrát sedmnáct roků. To jsme si nedovolili... To se nesmělo něco mít s děvčaty, pokud se neoženil někdo a neslíbil něco.“ Otázka tazatele: „Jak jste se dozvěděl o smrti Máni?“ J. Z.: „Hned jak jsem přišel domů, říkali: Prlov hoří! Tak jsem se sebral a letěl jsem do toho Prlova. A teď přijdu a potkám lidi, kteří už tam byli. Že už jim tam někoho upálili z rodiny. Už jsem viděl, že z toho domova se jenom kouří. Nemohl jsem jít dál. Byl jsem blízko. Ale to už jsem měl skutečný strach.“

  • „Němci zjistili, že někde v těch seninských horách je poraněný velitel major Murzin. Ale nevěděli kde. Bylo to někdy v lednu (19. a 20. 2. – pozn.autora). Bylo hodně sněhu. Obklíčili celou tu oblast. Liptál, Jasenná, Polánka, Prlov a Seninka. Jeden den, to jsem šel do práce, tak to obkličovali, ten prostor, vojáci. Přišel jsem domů a byli už před naším barákem, nahoře. Byl už večer, tak se zakopali do sněhu a svítili tam a čekali na ráno a ráno pokračovali dál. Bylo jich asi dva tisíce, těch vojáků. Šli deset metrů od sebe. To nemohl nikdo utéct. A my jsme byli ve středu obce a velitelem byl SS Obersturmbannführer Otto Skorzeny. To byl ten Skorzeny, co zachránil v Itálii toho Mussoliniho. A oni mně legitimovali papíry. A proč prý nejsem v práci. Říkal jsem, že mám angínu. A oni: ,Hier ist partyzane obleky.‘ Matka šila na šicím stroji cosi bílého. ,Nein, nein. To jsou obyčejné...‘ Celý den bylo to velitelství u nás. Nejdřív všechno prohledali vevnitř a pak na dvoře.“

  • Otázka tazatele: „Kdy Vy jste se poprvé setkal s odbojem?“ J. Z.: „Až v roce 1944. První jsem se setkal tak, že k nám přišel kapitán Petr Buďko, který měl ovázanou ruku a byl s pěti ruskými partyzány, kteří byli jednotně oblečeni. Všichni měli kožené kabáty a malé pušky. Později jsem se dozvěděl, že to byly pušky, které ukradli kdesi Maďarům, a ty kožené kabáty a čepice měli také od Maďarů. To byla tehdy všechno ta první část ruských partyzánů, kteří utekli ze zajetí a dávali se dohromady. Samozřejmě tam byl i jeden partyzán, který řádil, který dělal ostudu. Popravoval zrádce a tak dál. Jenomže to nám řekl jednou až Murzin na besedě. Že byl dávno popraven, protože zjistili, že to byl vlasovec, a on jako vlasovec zběhl a pak se dal k partyzánům. Ale byl hrozně bojovný.“

  • „Velmi velké střetnutí Murzina bylo, když se zotavil a chtěl si prohlédnout Ploštinu. Na té Ploštině nikdy nebyl. A když šla pětičlenná skupina na Ploštinu, tak se někde na konci Pozděchova potkali s Jagdkomandem, asi třiceti členy německých četníků. Murzin na ně první vypálil dávku ze samopalu. Postřelil dva Němce a Gríška, pomocník Murzina, chtěl hodit granát na ty Němce, ale dostal ránu a ten granát vybuchl. A byl na místě mrtvý a ten Murzin byl raněný. Takže zůstali jenom čtyři a ti v hlubokém sněhu běželi po lesích tak daleko, až přišli k nám. A já se ptám: ,Alex! Eto Vám necharašo.‘ – ,Ne, vše plocho. My běhali hore, dole.‘ Neřekli mně, že měli srážku s Němci. Ale byly tři hodiny ráno a už slezli do našich postelí a zamkli se. Asi ošetřovali Murzina. Oni byli i tak chytří, že došli na paseky, do dvora a na zadní straně přelezli plot a utíkali dál. Takže německé posily, které obklíčily paseky a šly po stopě, si říkaly, že jsou tam. Při tom pošlapali stopy, které udělali partyzáni při útěku, a čekali do rána. A že ráno zjistili, že na těch Horákových pasekách o nich nevědí a že tam u nich ani nebyli. Oni byli už u nás.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Jeseník, 15.09.2010

    (audio)
    délka: 02:18:04
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

U nás v Senince bylo středisko partyzánských velitelů

Jan Zrník u armády v Prostějově
Jan Zrník u armády v Prostějově
zdroj: archiv pamětníka

Jan Zrník se narodil v roce 1925 v obci Seninka na Valašsku. Tato horská obec se za války stala jedním ze středisek partyzánské brigády Jana Žižky z Trocnova. Tak jako mnoho místních obyvatel, i rodina Zrníkových partyzány podporovala. Mimo jiné chvíli ukrývala zraněného velitele brigády, D. B. Murzina. Jan Zrník se stal jejich spojkou. Dodával jim informace, vodil je po kraji a nosil jim jídlo. Zažil razii gestapa a oddílů SS s velitelem Otto Skorzenym. Dne 23. dubna byly v Prlově esesáky zavražděny jeho dobré kamarádky Anežka Ondrášková a Marie Růsková. Po válce působil jako projektant v čs. armádě. Až do své smrti 12. srpna 2015 žil se svou ženou Marii v Jeseníku.