Za války pomáhali sousedům, kteří jim pak všechno sebrali
Josef Zíka se narodil 26. června 1931. Vyrůstal na statku svých rodičů v obci Rozsedly nedaleko Sušice v Pošumaví v blízkosti česko-německé jazykové hranice. Odmalička se setkával s německými sousedy, se kterými měla jeho rodina velmi dobré vztahy. Ještě intenzivněji vnímal česko-německá přátelství, když se rodinný statek stal útočištěm nuceně odvedených německých vojáků wehrmachtu. Brzy po druhé světové válce se rodina dostala do konfliktu s místními členy komunistické strany. Spor se ještě prohloubil po vzestupu komunistické strany v roce 1948. Rodina Zíkových čelila různým formám nátlaku, aby svůj velký statek převedla pod nově založené jednotné zemědělské družstvo (JZD). Josefa Zíku v té době odvedli na vojnu do pracovní skupiny odloučených praporů a později Pomocných technických praporů. Během své služby musel bez zázemí cestovat po republice a vykonávat fyzicky velmi náročné práce. Po pamětníkově návratu z vojny již byl statek součástí místního JZD. Josef Zíka se přestěhoval do východních Čech. V období normalizace se zasloužil o založení zahrádkářské osady poblíž Týniště nad Orlicí, která je po něm nazvaná Zíkov. Rodný statek v Pošumaví získala rodina Zíkových v restitucích zpět ve zpustošeném stavu, nyní jej obnovuje pamětníkův vnuk.