Žít tak, aby se člověk za svůj život nemusel stydět
Daniel Ženatý se narodil 12. prosince 1954 v Moravském Krumlově do rodiny evangelického faráře Emila Ženatého. Dospíval, chodil do školy a odmaturoval ve městě Vsetín. V roce 1974 začal studovat na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze. Roku 1980 nastoupil povinnou základní vojenskou službu u motostřeleckého pluku u Benešova - na rozdíl od jiných studentů, pro které byla za komunismu vojna povinná na jeden rok, musel odsloužit celé dva roky. Od roku 1980 do roku 1990 působil nejdříve jako vikář, později jako farář ve Valašském Meziříčí. Zde se v roce 1982 seznámil s Miladou Šimčíkovou (1900 - 1989), poslední žačkou Emy Destinnové, kterou nacisté za války věznili v koncentračním táboře v Ravensbrücku. V roce 1988 s ní pořídil nahrávku zachycující její životní příběh. Věnuje jí podstatnou část svého vyprávění. V tomto městě také prožil sametovou revoluci, které se aktivně zúčastnil. Od roku 1990 byl farářem v Novém Městě na Moravě. Na přelomu let 1990 a 1991 u sebe skrýval mladého dezertéra ze sovětské armády, Alexeje Ženatého (narozen 1971). Od roku 2005 je farářem pardubického sboru Českobratrské církve evangelické. Sedm let, mezi lety 2007 a 2015, byl kaplanem pardubické věznice. Daniel Ženatý je dodnes veřejně aktivní, publikoval několik knih a spolupracoval s Českým rozhlasem. Od roku 2015 do roku 2021 byl synodní senior Českobratrské církve evangelické a v roce 2017 byl zvolen předsedou Ekumenické rady církví v České republice.