Povel byl povel. Kdo se šprajcnul, toho snadno mohli odstřelit
František Žebrák se narodil 27. listopadu 1926 v Koblově na Hlučínsku v rodině se šesti dětmi. Otec byl horník a válečný veterán z 1. světové války. Matka pocházela ze statku. Rodiče vlastnili kus pole a hospodářství s dobytkem. V důsledku mnichovské dohody bylo v říjnu 1938 Hlučínsko přiřazeno ke třetí říši a František Žebrák se stal německým občanem. České reálné gymnázium v Hlučíně, které navštěvoval, se stalo německým. Stejně jako všichni chlapci na Hlučínsku, vstoupil také František Žebrák do organizace Hitlerjugend, na Hlučínsku nazývané „hajot“. V únoru 1944 narukoval do Wehrmachtu, stejně jako do té doby tisíce mužů z Hlučínska. Po výcviku u ženijního vojska ve Wroclawi se počátkem roku 1945 zapojil se svou jednotkou do obrany města před Rudou armádou. Připravoval mosty k vyhození do povětří, kladl miny a stavěl barikády. Koncem února 1945 byl ve Wroclawi raněn. V dubnu 1945 byl převelen na západní frontu v oblasti Plavna, kde Wehrmacht bojoval s americkou armádou. Po kapitulaci Německa strávil více než rok v zajateckých táborech. Domů do Koblova se vrátil 18. června 1946.