„Veškeré zařízení bytu jsme nechali v Trenčíně. To se týkalo jak nábytku, tak obrazů a jiných cenností. Odešli jsme jenom s nejnutnějšími zavazadly a tyhle věci, které jsme tam nechali, jsme dali do úschovy několika lidem, kteří přislíbili, že se o to postarají. Když jsme se vrátili po válce, tak některé věci někteří lidé vrátili bez řečí a se samozřejmostí. Ale někteří se k tomu nehlásili a tvrdili, že jim nikdy nic nebylo svěřeno.“
„Situace v Maďarsku se ke konci války také zhoršila. Jednak, co se týká situace Židů, a jednak, co se týká situace, že Budapešť byla hodně bombardována a my jsme několikrát za den museli pospíchat do leteckého krytu, který byl pod barákem, kde jsme žili. Jedna bomba také zasáhla část budovy, ve které jsme žili, a hodně ji poškodila. Také se velmi zhoršilo stravování a byly velké potíže získat nějaké potraviny. Máma mi vyprávěla, že se tam vařil guláš z koňského masa, které dospělí nechtěli jíst, ale děti to s radostí snědly, včetně mne. Tyhle kousky masa se daly koupit ze zastřelených koní, kteří leželi na ulici.“
„Do Maďarska jsme odešli někdy začátkem března 1942, přesně nevím to datum, a to v noci, pěšky přes hranice, spolu ještě s několika rodinami s dětmi. Mně bylo tenkrát tři a půl roku. Protože jsem se naučila jedině slovensky, tak můj otec mi podal nějaké slabé hypnotikum, abych nežvanila a neprozradila celou skupinu. Převedl nás přes hranice nějaký převaděč, samozřejmě za nějakou úplatu.“
Zuzana Závadová se narodila 12. června 1938 v Košicích do židovské rodiny Schwarzových. Svoje dětství až do roku 1942 prožila v Trenčíně, kde byl její otec spolumajitelem lékárny. Ta mu byla po vzniku samostatného Slovenského státu zkonfiskována a zlikvidována. Rodiče se rozhodli k emigraci do Maďarska. Z bezpečnostních důvodů žili v Budapešti odloučeně, oba pod cizími jmény, pamětnice žila s matkou. Někdy začátkem roku 1944, když i v Maďarsku začaly deportace Židů, byla na nějaký čas přemístěna do sirotčince v Košicích. Přesné datum a ani délku pobytu však nezná, protože se o tom nezachovaly listinné doklady. Před koncem války ji rodiče vzali zpět k sobě do Budapešti, protože vedení sirotčince nemohlo zajistit její bezpečnost. Zbytek času až do konce války prožila Zuzana Závadová v Budapešti. V březnu 1945 se rodina mohla vrátit na Slovensko, nejdříve do Košic, kde znovu nastoupila do školy. Poté se s rodiči vrátila do Trenčína. Podruhé v životě opustila Slovensko v roce 1992 během rozdělení Československa, odstěhovala se do České republiky. V roce 1963 se provdala za Jana Závadu, syna spisovatele Viléma Závady, se kterým má dceru Karin. V roce 2016 žije v Praze 6.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
