Nechci, aby se na utrpení židovské dívky Ilse zapomnělo
Eva Žárská, rodným jménem Lukášová, se narodila 1. července 1935 ve Vsetíně jako jedno z pěti dětí Lydie a Františka. Otec byl majitel stavební firmy a stál za vznikem několika významných staveb na Vsetínsku. Lukášovi se přátelili s židovskou rodinou Eichnerových. Ta skončila za druhé světové války v koncentračním táboře. Přežila jen dcera Ilse, protože se jí podařilo utéct z pochodu vězňů za prací. Po válce po ní Lukášovi začali pátrat a skutečně ji našli. Přijali ji do rodiny. Eva Žárská se později zasloužila o vydání knihy Očima dítěte, kterou Ilse napsala podle svého deníčku z období války. Ilse žije ve Spojených státech, ale jsou s pamětnicí stále v kontaktu. Po skončení druhé světové války měla Eva potíže kvůli tomu, že pocházela z rodiny podnikatele. Přestože se její otec zapojil do odboje a postavil tajný bunkr pro partyzány, komunistický režim ho měl za nepřítele, protože vlastnil firmu se sto pětadvaceti zaměstnanci. Byla mu znárodněna. Eva onemocněla tuberkulózou. Nebyla přijata na vysokou školu. Rok pracovala na dráze, pak v administrativě a nakonec vystudovala nástavbu a zbytek života pracovala jako hygienička. Vdala se za Radomíra Žárského, který pocházel z rodiny národních socialistů a byl činný v evangelické církvi, takže jejich potíže s režimem neustávaly. V roce 1989 se rodina Žárských jako jedna z prvních ve Vsetíně zapojila do protirežimních demonstrací a zakládání Občanského fóra. Pamětnice dnes přispívá do regionálních novin, přednáší pro studenty a stará se o to, aby nebyl zapomenut příběh dramatického osudu její židovské přítelkyně Ilse Eichnerové.