Vlastimír Zamastil

„Nastoupil jsem v září v jednapadesátým. V Chocni jsme nasedli do vlaku a jeli jsme do Mimoně. Tam jsme byli asi tři neděle. Cvičili nás: poklusem klus, vlevo v bok, vpravo v bok a tak. Za tři týdny nás naložili do dobytčáku a jeli jsme do Ostravy. V Ostravě nás vyložili. Poprvé jsme byli v Mariánských Horách. Tam nás navalili do jedné světnice. Bylo nás tam asi čtyřicet a druhej den jsme šli hned fárat. Na Švermu. Tam byly takový nízký stroje, padesátky, žlaby. V životě jsem to neviděl, říkal jsem si: No nazdar. Pak už s náma cvičili. Na Švermě nevím, jak jsem byl dlouho, pak jsme byli Armáda mír a pak jsme byli ještě v nějaké šachtě. Nakonec jsme měli kasárna na Sovinci a chodili jsme do dolu Československé armády na Františku.“

„Hodně jich pustili a já jsem tam zůstal pomalu sám. Ne sám, zase tam byli nováčci. Ale mně to přišlo divné, když mě nepustili domů po těch čtyřiadvaceti měsících, tak jsem nešel na rozcvičku. Přišel velitel a začal na mě řvát, jak to, že jsem nešel na rozcvičku. Byl jsem za to tejden v base. Pracovat jsem musel dál, ale chodil jsem spát do basy. Do šachty a do basy. Za to, že jsem ten jeden den nešel na rozcvičku. Říkal jsem si: ‚Proč mě nechtěj pustit?‘ Všechny pustili, a mě nepustili.“

„Matka si s nimi dopisovala a ty její sestry, moje tetky, posílaly v každým dopise dolar. Přišlo to do Šumperka a tam to proclili a k tomu přišel lísteček, že to musíme asi do patnácti dnů proměnit v bance. Někdy ho neproclili, takže nám zůstal, ale to se stalo málokdy. Vždycky byl v dopise jeden dolar. Vždycky ho v dopise poslaly.“

„Po válce to bylo tak: Začali jsme hospodařit, a když nám vzali stroje, tak jsme na to nestačili, tak tam přišla na hospodářství národní správa. Přišel tam takovej velkej komunista a trochu hloupý, bych řekl. Přišel nám poroučet. Byl to cestář a oni ho k nám dali jako správce. Báli se k nám někoho dát, protože matka byla prudší povahy - otec ne, ale matka - tak se báli, aby ho matka nevyhodila. Tak tam dali toho. A on nám poroučel, co máme dělat. Už jsme peníze nedostávali, nic.“