MUDr. Jiří Wolf

"Ten soused jeden dělal u StB, který bydlel v tom domě, a řekl – zítra nachystej si kartáček na zuby, zítra pro tebe přijdu, nedělej hlouposti. A přišel s revolverem. A od té doby ho maminka moje neviděla, jeho manželka, několik měsíců. Vůbec nikdo nevěděl o něm nic. On nám potom říkal, že ho vlastně zavřeli tady na Okresním národním výboře, na ONV tehdejším, a pak ho převezli do Jáchymova, kde rok jednak rubal uran a potom pracoval ve strojovně, kde taky částečně přišel o sluch. Po roce z takzvaně zdravotních důvodů, že onemocněl, tak byl propuštěn. Byl to tábor nucených prací a moje maminka usilovala celou dobu, aby s ním byl veden soud, protože vůbec nevěděli, na základě čeho byl on odvlečen do toho tábora nucených prací."

"Jediné období, které prožívali velmi s nadějí, ostatně jako mnozí, bylo to poválečné období. Prostě bylo po válce, byl mír a všichni měli pocit, že se nadechnou. Měli spoustu známých, kamarádů, kteří tady vlastnili i různé závody, podniky a tak dále, takže to bylo několik let šťastných. Potom ovšem, po tom 48. roce ti jejich kamarádi všichni přišli o všechno. Toto bylo malé město, takže ti podnikatelé, co tady byli, co měli třeba provozovny nebo fabričky nějaký menší, samozřejmě o to všechno přišli, nebo byli zavření dokonce. Takže z toho najednou zjistili, uvědomili si, že se to ubírá nějakým směrem jiným, špatným."